Den Nultý - pátek 5.7.2013 - do konce zbývá 42 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

   Den První – sobota 6. 7. 2013 – do konce zbývá 41 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

1. DEN, sobota 6.července 2013

Odlet z letiště Praha- Ruzyně honosící se názvem Václava Havla byl v 16 hodin s tím, že je nutné už minimálně 2 hodiny být přítomen na odbavení. Právě dnešního dne na dálnici D1 dochází k bourání 6 mostů nad dálnicí s tím, že ti, kteří v tento v Česku sváteční den se vydávají do Prahy, musí počítat se zpožděním času vzhledem k objížďkám. Nicméně všichni se dostavili na letiště a v pořádku byli odbaveni k letu Praha – Dubaj a Dubaj- Kapské město. Jedni manželé nedostali k letence Dubaj - Kapské město místenku a vlastně se o 6 hodin později v Dubaji našem přestupním místě nedostali do letadla a museli letět samostatně dalším letadlem za 6 hodin po nás. Do Dubaje jsme letěli novým Boeingem 777 asi pro 300 cestujících, z Dubaje pro změnu menším Airbusem 300.

Den Druhý – neděle 7. 7. 2013 – do konce zbývá 40 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

 2. DEN, neděle 7.července 2013

Před půlnocí jsme dorazili leteckou společností Emirates do Dubaje. Z paluby letadla jsme příliš neviděli, přestávka na letišti v Dubaji trvala téměř 4 hodiny. Následoval odlet a přílet do Kapského města byl v poledne po téměř 10 hodinách letu. Stolová Hora, která byla zahalena v oblacích prakticky nebyla vidět, přílet byl v neděli v poledne a stihli jsme jen návštěvu starého přístavu, kde jsme vyměnili peníze – Americké dolary za Jihoafrické randy – přepočet je 1 rand asi 2 Kč. Znovu jsme jeli na letiště, kdy zbývající 2 účastníci i se svými zavazadly přiletěli za námi. Stolová Hora, která je největším lákadlem města, byla stále ponořena do mraků a uvidí se v dalších dnech, co přinese počasí. Na jihu Afriky je zimní počasí s teplotou asi 14 stupňů Celsia, dost silný vítr, ale to jistě na překážku není. Trošku překvapivé bylo, že se zde velice rychle setmí už kolem 18-té hodiny. Waterfront dříve sloužilo jako přístav, dok je to záliv na jih od Stolové Hory. Před několika stoletími tento záliv považovali námořníci za Mys dobré naděje a v mělčinách jejich lodě ztroskotávaly. Nyní slouží jako kulturní centrum města. Jsou zde hudební produkce, lunapark , centrum pro děti a jiné atrakce.

Den Třetí – pondělí 8.7. 2013 – do konce zbývá 39 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

3. DEN, pondělí 8.července 2013

Pondělní den jsme prožili ve znamení seznámení s lidmi a hlavně přírodou jihu Afriky, navštívili jsme společně Bulders část pobřeží Atlantiku, kde žije veliká kolonie malých tučňáků, s těmito jsem se seznámil už v roce 2002 při své veliké expedici po Austrálii, kde žijí nedaleko Melbourne na Filipově ostrově a tento ostrov, spojený s městem mostem slouží tučňákům. Je tam známá Grand Prix silničních motocyklů. Nicméně tento druh tučňáků je velice pilný, žije stále v rodinném společenství, tady jim už většinu nor budují ochránci plastovými norami, částečně zapuštěnými do země. Tučňáci pravidelně každý den urazí v moři obrovské vzdálenosti za potravou, jsou to desítky kilometrů, snad i kolem 160 km. A vracejí se odpoledne ve stejný čas a do své nory. Dále jsme navštívili jedno z nejnavštěvovanějších míst, Mys dobré naděje a to pobřeží se známým označením, kde se všichni velmi rádi fotí pro svoje vzpomínky. Před námi tam byli akrobati se svými pózami, tito zde mají v těchto dnech Mistrovství světa. Po nafocení jsme podnikli trek přes skaliska až k místům historického majáku ze 17. století, který lodím plujícím kolem ukazoval cestu i nebezpečí nárazu k pobřeží, přesto zde v minulosti docházelo velmi často k námořním neštěstí vlivem nevyzpytatelných proudů jak Indického tak i Atlantického oceánu, který se setkává na Střelkovém mysu nedaleko. Trek byl velmi krásný v zvláštních kamenných uskupeních. U historického majáku jsme potkávali turisty hlavně z Číny a Japonska. Další zastávka byla na námořním hřbitově, kde jsou ostatky lidí- námořníků z počátku objevů jihu Afriky i s nápisy námořníků, kteří mají hrob v oceánu při ztroskotání lodí. Zvláštní je to, že většina z nich byla ve věku kolem 20 let. Navštívili jsme městečko – přístav pro jachty i námořní vojenské lodě – křižníky. Vojenská škola zde byla i za dob Angličanů, dokonce jsme byli i  na místě bývalého muničního skladu a radistické školy, kde z přístavu pro dopravu munice sloužila lanovka. Ve městě žil pes, který od roku 1940 po 4 roky pomáhal vojenské službě v přístavu, námořníci si této pomoci vážili, dokonce byl přijat do stavu námořnictva, nosil brigadýrku, měl ve městě svůj pokoj s postelí, zvlášť se osvědčil s voděním opilých námořníků na loď. Zahynul pod koly auta a byl mu vypraven vojenský pohřeb. Má také svůj hrob a pomník. Večer jsme se vrátili do stejného kempu, kde jsme spali již včera.

 Den Čtvrtý – úterý 9.7. 2013 – do konce zbývá 38 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

4. DEN, úterý 9.července 2013   

Dnešní ráno nás rozveselilo - počasí se natolik zlepšilo, že jsme mohli splnit jeden z našich cílů – prozkoumání největší přírodní rarity a to Stolovou Horu, která ční nad městem i oceánem právě zde v Kapském městě.  Za 210 Randů vás nahoru i dolů odveze lanovka- kabinka  kruhového půdorysu, která se otáčí, takže návštěvníci mohou sledovat celou jízdu z různých poloh. Počasí bylo nádherné, jen velmi málo dní je možné sledovat od spodu i od shora bez přítomnosti mraků či oblačnosti a právě tyto ideální podmínky jsme měli dnes. O krásném počasí svědčí hezké fotky i filmové záběry a jsme rádi, že tohle jsme stihli už dnes a nemusíme čekat dalších 40 dnů, kdy bychom se snad ve zdraví navraceli po projetí celé naší expediční cesty. Stolová Hora je upravena chodníčky a plocha je zhruba kilometr krát půl kilometru, tento povrch i pohledy z ní je nádherný. Někteří z nás volili výstup bez použití lanovky a ve stanovené asi 3 hodinové lhůtě se vrcholu a pohledu z něho nedočkali, protože jsme pokračovali k návštěvě přístavu a historického centra města, viděli jsme nádhernou budovu radnice i malý, ve věžácích utopený hrad, který je na hony vzdálený našim hradům, takže nejlepší byla vyhlídka z proskleného výtahu 31 patrové budovy. Večer jsme odjížděli na velmi dlouhou cestu severním směrem a po cestě jsme polovinu času strávili spaním za jízdy hotelbusem a probudili jsme se v zaparkovaném u benzínky.

Den Pátý – středa 10.7. 2013 – do konce zbývá 37 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

5. DEN, středa 10.července 2013

Dnes hned v 9 hodin ráno, kdy v jeskyni Caves Cango zahajují první prohlídku, jsme za 80 Randů zakoupili jednu vstupenku na nejlevnější okruh. Jsme rádi, že s námi šel Petr, jeden z řidičů, kuchařů či průvodců, jednak nám pohovořil o tomto kraji, kde již v 17 století tudy probíhala cesta do Indie za kořením a právě zde se usadila v údolí skupina Němců, kteří pastevčili a žili odděleně od ostatních, kteří byli postupně kolonizováni Angličany. Tato německá komuna byla naprosto nezávislá na okolním světě, pouze 1x ročně zde úředník přišel a zjistil stav dobytka, zapsal a odjel. Mnohem dříve byly objeveny tyto jeskyně a také byly částečně poškozeny, jak to ostatně bývá zvykem i jinde. Jeskyně Cango jsou velmi rozsáhlé, mají 3 okruhy a my jsme z finančních i časových důvodů absolvovali ten základní. Petr překládal a projevil jsem se jako jeskyňář, který již navštívil jeskyně v Austrálii, Japonsku, USA a v několika státech Evropy. Nicméně jsme shlédli společně neskutečně překrásné jeskyně s obrovskými krápníkovými útvary. Zvláštnost byla i ta, že teplota v jeskyních byla 20 stupňů Celsia a byla o 2 stupně vyšší, jak venku. Zajímal jsem se o ochranu jeskyní, o problematiku vytváření nežádoucích povlaků na krápnících i o vznik, kdy počáteční erozi zde provedla přítomnost mořské vody. Odjíždíme dále na sever, krajina se pomalu mění, vjíždíme do“ Majelingového kaňonu“, kterým se vine říčka a silnice, okolní strmé srázy jsou vysoké, ční nad údolím kaňonu cca 300 metrů, kaňon je sopečného původu, silně rozvrásněn a zajímavé na něm je, že z vodorovných usazenin a příčného rozpukání následkem obrovských tlaků je vyerodován i do svislého vyvrásnění – toto  je základní učební pomůcka pro geology, kteří by zjistili o horninách kaňonu mnohem více než já.  V jednom místě jsem objevil přítomnost síry. V kaňonu jsme si udělali přestávku na oběd a prošli jsme ke krásnému kaskádovému vodopádu, první 2 etáže byly jen několik metrů a za to ten střední byl asi 20 metrů hluboký a padal do hluboké tůně s křišťálově čistou vodou. Po obědě odjíždíme směr Kimberly vzdálené asi 500 km.

Den Šestý – čtvrtek  11.7. 2013 – do konce zbývá 36 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

6. DEN, čtvrtek 11.července 2013

Příjezd do Kimberley byl v noci a náš hotelbus zaparkoval v kempu těsně u největší člověkem vyhloubené díry na světě. Hned ráno jsme si za vstupné 50 Randů pro seniory z můstku prohlédli pověstný už po léta zatopený důl, v kterém bylo vytěženo největší množství diamantů na světě. Pak následovala prohlídka v podzemí jakým způsobem se hornina  a byl promítnut film o těžbě v této nejbohatší nerostné lokalitě celé jižní polokouli a snad i na světě. Shlédli jsme i výstavku replik největších vytěžených diamantů jako je Koh-i-nor a další, přičemž barevná škála je od čiré přes nažloutlé, načervenalé i nazelenavé – v každém případě z této oblasti jsou diamanty velmi cenné. Mně stačí, když jsem si na haldě hlušiny vzal kousek horniny „kimbrley“, která má v sobě nepatrné zrníčka diamantů.  Trošku jsem byl překvapený, že v obchodech se nikde neprodával ani maličký surový diamant, jen už zpracovaný ve šperkařství – brilianty zasazené do zlata k dotvoření krásy žen, kamene, který stál mnoho lidských životů a utrpení a to snad pro marnivost i obdarování žen. Odjíždíme z Kimberley a jedeme dál asi 500 kilometrů na východ, tentokrát však přes den.  Už jsme se naučili využívat vnitřní část hotelbusu Volvo ke sledování a odpočinku i během cesty. ůležité pro nás je i to, že po počátečních potížích se podařilo měničem získávat z 24 Voltů stejnosměrných na 220 Voltů střídavých pro naše kamery, foťáky i pro můj notebook. Zatím situace není příznivá k připojení na internet. Počasí nám přeje, zatím je slunečno a teplota kolem 20 stupňů, ovšem v noci a hlavně z rána je poměrně chladno.

           Den Sedmý – pátek 12.7.2013 – do konce zbývá 35 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

7. DEN, pátek 12.července 2013

Opět dlouhá cesta hotelbusem jihovýchodním směrem, zase kolem 500 km až do horské oblasti na pomezí Lesota a Jihoafrické republiky. Hned po snídani jedeme do informačního centra této krásné a dá se říci mimořádně vyvinuté oblasti skalních útvarů „Dračích hor“. Bylo by velmi špatné a podivné tyto útvary jen nafotit od spodu a ujíždět zase dál k dalšímu dobrodružství. Čeká nás celodenní trek , a to snad nejoblíbenější obousměrnou cestou k druhému nejvyššímu vodopádu na světě. Vyrážíme v 9 hodin dopoledne s jídlem, vodou i ovocem na cestu snad 7, možná i více km. Jdeme po svážnici- vrstevnici ne výšce cca 2000- 2500 m.n.m. Tedy dost veliká nadmořská výška, místy chlad  i mrazivo čísi s námrazou na travině a také  osluněné části s hřejivým sluncem jihoafrické zimy. Je sucho, řečištěm různých velikostí oblázků protéká málo vody, snad jen potůček se prodírá mezi kameny. Toužíme spatřit veliký vodopád a postupem času věříme i tomu, že snad jej ani nespatříme. Nicméně při pomalém treku občas zastavíme, abychom naše kamery či fotoaparáty obdařily úžasnou scenérií. Ty vrcholky obrovských roztodivných tvarů před námi patří už malému království Lesoto a dosahují výšek i přes 3000 m.n.m. Tedy výšek, které až tak často nespatřujeme v naší Evropě každý den, tak si tuto atmosféru užíváme, chceme si ji zapamatovat, jak jinak, než, že si ji zvěčníme fotkami a proto fotíme na digitální foťáky snímky, které se nám stejně do žádného alba nevlezou.  Už jsem nafotil na 400 fotek, až doma v klidu si je prohlédnu, některé z nich se dostanou na moje internetové stránky, některé do zamýšlené prezentace či fotofilmu, ale to se uvidí až po ukončení této expedice. Cestička končí, přecházíme do kamenného řečiště, vodopád stále nevidíme, postupujeme, zvolna skáčeme po kamení, zdoláváme překážky, které nám způsobila dravá voda deštivého období, někteří z nás dochází k místu, kde lze tušit několik pokračování – brodění v jezírkách vody skalního tunelu, výstupem po žebříku snad 20 m vysokého k zarostlému břehu a prodírat se neprostupnou keřovou spletí, nebo sledovat jen neúspěchy snad 20 jiných turistů také tápajících.

Ano, obrovské lákadlo v podobě hlubokého vodopádu jsme tentokrát neviděli, nezbývá než se jen těšit na Viktoriiny vodopády. Sestupujeme zase k místu nástupu na dnešní trek, který nám zabral téměř 5 hodin poznávání, jsme unaveni, čekáme na náš autobus, kde si můžeme i lehnout a vracíme se do nedalekého kempu. Dnes večer nás čeká grilování, takže jsme si vytáhli sedátka, stolečky, sluníčko svítilo, začala dobrá nálada. Z přátelského rozhovoru nás překvapil muž oslovující nás „dobré odpoledne Češi“ – byl to Holanďan, kterého znám z pracovní pozice. Vlastní strojírenskou firmu v Blansku, bydlí v Brně. No a na několik hodin byl on i jeho manželka Katka a jejich dva kluci našimi hosty. Petr z Prahy hrál na kytaru a zpíval, pila se moravská slivovice, jihoafrické pivo, víno i koňak, jedly se dobroty z grilu. Jak už jsme si zvykli, v 18 hodin se náhle setmělo a velmi ochladilo, a to už jsme se postupně vzdalovali ze zimy venku do autobusu do spacáků našeho dočasného domova. Dnes v pátek končíme první týden našeho putování a jsme natěšeni na dny příští.

Den Osmý – sobota 13.7.2013 – do konce zbývá 34 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

8. DEN, sobota 13.července 2013

Dnešní noc byla u každého z nás různě prožitá, ovlivněná množstvím vypitého alkoholu a včerejších zdravotních šrámů po náročné horské túře. Moje noc byla asi do jedné v noci tradiční spánek s občasnou bolestí v kyčlích, hlava nebolela, protože jsem vypil jen jednu malou skleničku slivovice. Pak už jsem nemohl usnout a tento probdělý čas jsem strávil psaním včerejších zážitků tohoto cestopisu a doplněním předešlých dní. Ráno polovina z nás vyšla ještě na mini výšlap k peřejím - kaskádám na říčce, která protéká kolem kempu. V 9 hodin ráno vyrážíme trochu unavení do výletního centra Durbanu a předpokládám, že dnešním dnem jsme opustili studené počasí 1. týdne expedice. Ještě cestou se stavujeme na vyhlídce, ale přes hluboká a daleká údolí mnoho vidět není. Hlavní událostí dnešního dne byla návštěva kmene Zulu. Za 110 Randů jsme ve dvou chýších viděli zvyklosti ze života, přípravu jídla, drcení obilovin pro pečení placek a i jiné záležitosti, pak následuje sledování typických rituálů- namlouvání dívky, tance lovců při bubnování. Když si mladý hoch vyhlédl svoji nevěstu, musel si ji vykoupit 11 kravami a svatba trvala celkem 3 dny pro celý kmen. Toto představení trvalo asi tři čtvrtě hodiny. Dále jsme navštívili farmu plazů, želv a hlavně krokodýlů - aligátorů, kterých různé velikosti bylo více jako sto. Z této celé expozice jsem měl veliký zážitek, jelikož jsem ještě nic takového neviděl. Až do večera jsme jeli do Durbanu, asi 3 milionového města na březích Indického oceánu. Celý den a hlavně v noci bylo krásně teplo a poprvé jsme nemuseli spát ve spacáku.

Den Devátý – neděle 14.7.2013 – do konce zbývá 33 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

9. DEN, neděle 14.července 2013

Po snídani, v 8 hodin, jsme se z kempu přemístili do středu města. Město má bouřlivou historii, nejdříve zde místní domorodci nebyli černoši, ale barevní míšenci, po obsazení Angličany tito počali zkulturňovat celé okolí, posléze Zulové zaútočili a Angličané se na poslední chvíli zachránili odplutím na moře. Další kmen Bůrů vyhnal Zuly. Nedávná historie se mění, bílí vesměs byli hlavními osídlenci této teplé rekreační oblasti. Po zrušení apartheidu se sem přistěhovali černoši i z jiných zemí-  Zambie, Mosambiku, Zimbabwe i ze středu Afriky.Střed města je historicky a stavebně dost zajímavý. Velmi důležitý pro celou Jihoafrickou republiku je místní přístav. Ve městě se nachází množství kostelů, hinduistických a budhistických chrámů, je zde největší mešita na jižní polokouli, množství krámků a obchůdků se vzácným kořením a všelijakým zbožím, několik trhů, prodává se „muti“ všelijaké všeléky, masti apod. Vlastní město jsme poznali jen z části, došli jsme k mešitě a zpět přes přístav k pláži. Díval jsem se s obdivem na jachty, na které jen mohu se zalíbením koukat. Dokonce i v neslunečném odpoledni jsme se po kotníky či lýtka smočili v Indickém oceánu, který jsem ještě na svých cestách nepoznal, byl snad nejméně slaný a zcela určitě je nejteplejší oceán. Uvidíme, ještě týden bude naším společníkem.  Dnes jsem stejně jako ostatní neodolal svodům v nákupu místních suvenýrů. Neodolal jsem na pláži Mosambičanovi, nabízejícímu opasky. Údajně země zaslíbená v této oblasti prý bude Zimbabwe. Odpoledne jsme odjížděli opět unavení do Santa Lucie. Zřejmě ještě jedna Santa Lucia je i v Itálii u Neapole, o které se u nás zpívá pěkná písnička. Večer Péťa opět jemně vyluzoval libé zvuky kytarou a k tomu zpíval, tentokrát v hotelbusu a v teple pro dobrou náladu nás všech.