Jdi na obsah Jdi na menu
 


Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 12.7.2013

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

7. DEN, pátek 12.července 2013

Opět dlouhá cesta hotelbusem jihovýchodním směrem, zase kolem 500 km až do horské oblasti na pomezí Lesota a Jihoafrické republiky. Hned po snídani jedeme do informačního centra této krásné a dá se říci mimořádně vyvinuté oblasti skalních útvarů „Dračích hor“. Bylo by velmi špatné a podivné tyto útvary jen nafotit od spodu a ujíždět zase dál k dalšímu dobrodružství. Čeká nás celodenní trek , a to snad nejoblíbenější obousměrnou cestou k druhému nejvyššímu vodopádu na světě. Vyrážíme v 9 hodin dopoledne s jídlem, vodou i ovocem na cestu snad 7, možná i více km. Jdeme po svážnici- vrstevnici ne výšce cca 2000- 2500 m.n.m. Tedy dost veliká nadmořská výška, místy chlad  i mrazivo čísi s námrazou na travině a také  osluněné části s hřejivým sluncem jihoafrické zimy. Je sucho, řečištěm různých velikostí oblázků protéká málo vody, snad jen potůček se prodírá mezi kameny. Toužíme spatřit veliký vodopád a postupem času věříme i tomu, že snad jej ani nespatříme. Nicméně při pomalém treku občas zastavíme, abychom naše kamery či fotoaparáty obdařily úžasnou scenérií. Ty vrcholky obrovských roztodivných tvarů před námi patří už malému království Lesoto a dosahují výšek i přes 3000 m.n.m. Tedy výšek, které až tak často nespatřujeme v naší Evropě každý den, tak si tuto atmosféru užíváme, chceme si ji zapamatovat, jak jinak, než, že si ji zvěčníme fotkami a proto fotíme na digitální foťáky snímky, které se nám stejně do žádného alba nevlezou.  Už jsem nafotil na 400 fotek, až doma v klidu si je prohlédnu, některé z nich se dostanou na moje internetové stránky, některé do zamýšlené prezentace či fotofilmu, ale to se uvidí až po ukončení této expedice. Cestička končí, přecházíme do kamenného řečiště, vodopád stále nevidíme, postupujeme, zvolna skáčeme po kamení, zdoláváme překážky, které nám způsobila dravá voda deštivého období, někteří z nás dochází k místu, kde lze tušit několik pokračování – brodění v jezírkách vody skalního tunelu, výstupem po žebříku snad 20 m vysokého k zarostlému břehu a prodírat se neprostupnou keřovou spletí, nebo sledovat jen neúspěchy snad 20 jiných turistů také tápajících.

Ano, obrovské lákadlo v podobě hlubokého vodopádu jsme tentokrát neviděli, nezbývá než se jen těšit na Viktoriiny vodopády. Sestupujeme zase k místu nástupu na dnešní trek, který nám zabral téměř 5 hodin poznávání, jsme unaveni, čekáme na náš autobus, kde si můžeme i lehnout a vracíme se do nedalekého kempu. Dnes večer nás čeká grilování, takže jsme si vytáhli sedátka, stolečky, sluníčko svítilo, začala dobrá nálada. Z přátelského rozhovoru nás překvapil muž oslovující nás „dobré odpoledne Češi“ – byl to Holanďan, kterého znám z pracovní pozice. Vlastní strojírenskou firmu v Blansku, bydlí v Brně. No a na několik hodin byl on i jeho manželka Katka a jejich dva kluci našimi hosty. Petr z Prahy hrál na kytaru a zpíval, pila se moravská slivovice, jihoafrické pivo, víno i koňak, jedly se dobroty z grilu. Jak už jsme si zvykli, v 18 hodin se náhle setmělo a velmi ochladilo, a to už jsme se postupně vzdalovali ze zimy venku do autobusu do spacáků našeho dočasného domova. Dnes v pátek končíme první týden našeho putování a jsme natěšeni na dny příští.

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< září / 2021 >>


Statistiky

Online: 24
Celkem: 1913694
Měsíc: 54741
Den: 1620