Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

3. DEN, pondělí 8.července 2013

Pondělní den jsme prožili ve znamení seznámení s lidmi a hlavně přírodou jihu Afriky, navštívili jsme společně Bulders část pobřeží Atlantiku, kde žije veliká kolonie malých tučňáků, s těmito jsem se seznámil už v roce 2002 při své veliké expedici po Austrálii, kde žijí nedaleko Melbourne na Filipově ostrově a tento ostrov, spojený s městem mostem slouží tučňákům. Je tam známá Grand Prix silničních motocyklů. Nicméně tento druh tučňáků je velice pilný, žije stále v rodinném společenství, tady jim už většinu nor budují ochránci plastovými norami, částečně zapuštěnými do země. Tučňáci pravidelně každý den urazí v moři obrovské vzdálenosti za potravou, jsou to desítky kilometrů, snad i kolem 160 km. A vracejí se odpoledne ve stejný čas a do své nory. Dále jsme navštívili jedno z nejnavštěvovanějších míst, Mys dobré naděje a to pobřeží se známým označením, kde se všichni velmi rádi fotí pro svoje vzpomínky. Před námi tam byli akrobati se svými pózami, tito zde mají v těchto dnech Mistrovství světa. Po nafocení jsme podnikli trek přes skaliska až k místům historického majáku ze 17. století, který lodím plujícím kolem ukazoval cestu i nebezpečí nárazu k pobřeží, přesto zde v minulosti docházelo velmi často k námořním neštěstí vlivem nevyzpytatelných proudů jak Indického tak i Atlantického oceánu, který se setkává na Střelkovém mysu nedaleko. Trek byl velmi krásný v zvláštních kamenných uskupeních. U historického majáku jsme potkávali turisty hlavně z Číny a Japonska. Další zastávka byla na námořním hřbitově, kde jsou ostatky lidí- námořníků z počátku objevů jihu Afriky i s nápisy námořníků, kteří mají hrob v oceánu při ztroskotání lodí. Zvláštní je to, že většina z nich byla ve věku kolem 20 let. Navštívili jsme městečko – přístav pro jachty i námořní vojenské lodě – křižníky. Vojenská škola zde byla i za dob Angličanů, dokonce jsme byli i  na místě bývalého muničního skladu a radistické školy, kde z přístavu pro dopravu munice sloužila lanovka. Ve městě žil pes, který od roku 1940 po 4 roky pomáhal vojenské službě v přístavu, námořníci si této pomoci vážili, dokonce byl přijat do stavu námořnictva, nosil brigadýrku, měl ve městě svůj pokoj s postelí, zvlášť se osvědčil s voděním opilých námořníků na loď. Zahynul pod koly auta a byl mu vypraven vojenský pohřeb. Má také svůj hrob a pomník. Večer jsme se vrátili do stejného kempu, kde jsme spali již včera.