Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

22. DEN, sobota 27.července 2013

K večeru jsme přijeli do kempu na Great Zimbabwe, které je zapsáno jako historická památka Unesco. Je chladno, v noci se velmi ochladilo oproti dřívějším dnům. Jsme severněji a k rovníku blíže, mělo by být tepleji, je tomu ale naopak. I krajina se oproti JAR změnila, obydlí domorodých černochů jsou okrouhlá, je v mnohem větší míře využíváno pastevectví, skoro u každého domu je kráva nebo alespoň kozy či osli, příroda se také změnila. Už se nevyskytují v takové míře baoby, které jsou nejvíce rozšířeny na Madagaskaru, ale mnoho jsme jich viděli na severu JAR. V krajině se vyskytují balvanovitá skaliska a kopce kónického tvaru, zřejmě po bývalých sopkách. Prostě v každém státu zde na jihu Afriky lze rozpoznat rozdíly. Ráno za 18 amerických dolarů se dostaneme k těmto ruinám i s průvodcem. O původu, proč a kdo je postavil, je několik hypotéz. Prohlídka trvá do 11 hodin a výklad opravdu stál za to. Mnoho jsme se dozvěděli. Tyto ruiny jsou v pořadí 4. nejmohutnější stavbou, kterou člověk vytvořil. První je Velká čínská zeď, následuje Pyramidy v Egyptě v Gíze, třetí je Macchu Picchu v Peru a čtvrtá je právě zde Great Zimbabwe. Všechny jsem už navštívil. Nejstarší jsou pyramidy a zde je druhá nejstarší stavba v Africe. Byla využívána až do roku 1450 a od té doby pustla.  Důvodem bylo, že se zde neuživili lidé, opustili toto místo a odešli severním směrem, kde byly životní podmínky pro ně lepší. Evropané se o tomto kolosálním královském sídle dozvěděli v 18 století. V hlavním královském sídle, sídle žen, královny a okolí žilo asi 25 000 lidí, materiál se dovážel z okolních kopců. Kámen se těžil ohřátím ohněm a následovným politím studenou vodou, dělil se do skoro pravidelných vrstev, takže veliké a zdlouhavé opracování nebylo nutné. Informací o celé památce jsme dostali dost a dost, jen jsme nemohli fotit v muzeu. Také je zajímavé, že v té době lidé dokázali těžit a zpracovávat zlato. Odhaduje se výtěžnost až 25 tun a ze zlata dělali všechno i hřebíky, protože neznali jeho cenu. Ve státním znaku je orel a jde přesně o orla rybího. Hlavu tohoto orla připomíná i horní část králova paláce. Z královské plošiny promlouval král k lidem. V Great jsou nádherně skloubeny přírodní obrovské balvany s přesnou vyzdívkou. Následoval oběd a jedeme zase až do večera do Bulawaya, vzdálenost cca 320 km. Cestou jsem viděl veliké množství kamenných celých hor. Ano, Austrálie se pyšní Uluru, že je největší kámen posazený v přírodě, ale možná zde některé kopce či hory tomuto mohou konkurovat. Je to stejné složení žulové jako v Great, kdy se třeba vrstvička povrchu kamene odděluje a sjíždí do údolí. Stejně je to všechno, co zde v přírodě vidím, zcela zvláštní. Bulawayo je hezké město a kemp je přímo ve městě. Při vjíždění se podařilo řidiči zavadit za zrcátko, takže následovala oprava. Kemp je sice na první pohled hezký, ale sociální zařízení špatné, bez osvětlení, záchodového papíru a teplé vody.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

21. DEN, pátek 26.července 2013

Blízko u kempu s termální vodou je pohraniční město Mesina. Že zde v zimním období bylo tolik lidí, hlavně důchodců je proto, že měsíční pobyt zde přijde na 2300 Randů, což je asi 4600 Kč na osobu. Důchodci jsou zde i 3 měsíce v roce. Využívá se zde termální voda v 1 krytém a 1 venkovním bazénu a 1 bazén má vodu chladnější – bazény jsou k dispozici 24 hodin a je zde nádherně čistá voda. Z 99% jsou zde běloši. Odjížděli jsme po ranním koupání v 9,30 hodin. Zase nás čekal nákup v Mesině, vážení hotelbusu a hranice do Zimbabwe. Součástí byl nákup vstupního víza za 30 dolarů. Tohle byl nejpomalejší přechod přes hranice, jaký jsme zatím zažili. Odpoledne nás cestou stavěla na silniční kontrolu dva krát za sebou policie, což se nám dosud ještě nestalo. Také jsme za celou dobu neviděli žádnou bouračku, což je také zvláštní. Máme za sebou polovinu našeho putování jižní Afrikou. Proto se hodí několika větami zhodnotit z mého pohledu dosavadní průběh. Z měst na mě udělalo dojem Kapské město a její Stolová hora, z přírody Krugerův národní park a královský park ve Svazijsku. Z kulturní části tancování domorodců a zpěvy u vodopádu, ze sportovního hlediska trek k obrovskému vodopádu, který jsme ani neviděli. Největší zážitek jsem měl z Blyde kaňonu a nádherných jeskyní. Život v hotelbusu je příjemný i dlouhé cesty nejsou na obtíž. Posádka Petr a Vítek jsou v pohodě, jídlo chutné, prostě zatím je to perfektní.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

20. DEN, čtvrtek 25.července 2013

Včera si naši šoféři opravdu mákli- odjížděli jsme z kempu v 7ráno a přijeli jsme skoro o půlnoci k benzínce. Když počítám asi 3 hodiny na oběd, večeři a zastávky bezpečnostní a vyhlídkové, tak jsme nějakých14 hodin seděli nebo leželi v autě při jízdě, ujeli jsme asi 650 km, takže průměr máme necelých 50 km/hod. Náš náklaďák s hotelovou nástavbou má omezovač rychlostí, takže i po dálnicích nejede více jako 105 km/hod. Silnice či dálnice se zde také opravují, nebo jsou v horším stavu, také silniční značení není tak kvalitní jako třeba u nás v Evropě- ta GPS co řidiči používají, je zastaralá a tak jezdí podle atlasu. Dle čerstvé informace z ČR panují u nás rekordní vedra a zde včera i dnes zase byla zima nebo chladno a může se stát, že přiletíme z Afriky neopálení. Dnes snídáme před 7 hodinou ranní a za půl hodiny odjíždíme na hranice do Zimbabwe, to je asi 250 km a na velké Zimbabwe dalších 7 hodin jízdy, proto ještě dnes budeme spát v JAR a uděláme si navíc návštěvu města duchů a solných hor Shoemandaun a Makhado a snad se i dostaneme k termálním pramenům Thonoy.

No a skutečnost oproti plánu byla jiná. Solné hory jsme přejeli, koukli a po delším pátrání a hledání jsme dojeli k muzeu Schoemansdal, které sice bylo před léty provozováno, ale asi vyhořelo, částečně je vybydleno, ale vůbec to nebyla zbytečná zajížďka – skupina asi 4 černochů a 20 černošek křísí zapadlou slávu a budují úplně nová dobová obydlí včetně palírny, takže zřejmě jsme zde byli první návštěvníci, a když ne, tak určitě první běloši, kteří toto po léta navštívili. Chtěli jsme také navštívit reservaci se stromy baobaby. Ale i zde jsme se nedostali, protože v rezervaci střílejí turisté za úplatu zvířata, takže nám nezbylo, než nafotit některé baoby z auta u silnice. Jedeme do kempu nedaleko hranic se Zimbabwe, kemp je pod nádhernými skalisky sice přeplněný, ale zato s termální vodou v krytém i otevřeném bazénu. Já si teplé vody dobře užil snad 2 hodiny. Jen co napíši zážitky z dnešního dne, půjdu spát a ráno se už těším na termální čistou vodu.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

19. DEN, středa 24.července 2013

Dnes mnoho poznávání není v plánu, první zastávka je Maputo, přijeli jsme k památníku 1. světové války a naproti je největší architektonický poklad, kterým Maputo disponuje - je to nádražní budova, kterou projektoval sám Eifel. Těsně v sousedství ještě patrový dům Santa Lucia. Ale dlužno napsat, že tyto památky jsou v žalostném stavu, prohlédli jsme si i vnitřní prostory nádraží a nástupiště, údržba těchto památek se neprovádí. Jinak centrum města je jedno veliké tržiště, prodává kdekdo a cokoliv, doprava města je přeplněná – vlastně prohlídka centra mě zklamala. Vedle nádraží je přístav, zřejmě vojenský a na předměstích jsou dost rozvinuté průmyslové areály a rafinerie. Asi po 50 km jsme dojeli na přechod Mosambik – JAR, ale ten důvěrně známe, protože jsme už do Mosambiku tudy před několika dny jeli. Kromě zastávky na oběd a hygienu jedeme vesměs po dálnici nebo silnici I. třídy směr Pretoria, Johanesburg západním směrem, kde odbočujeme na sever - směr Bulawayo do Zimbabwe, ale tato trasa je příliš dlouhá, takže rozhodnou o zaparkování na spaní řidiči a zítra budeme pokračovat v cestě na sever. Také nás vážili, měli jsme 16 130 kg a museli jsme se ještě na váhu vrátit, prostě úřednický šiml funguje i zde.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

18. DEN, úterý 23.července 2013

Tentokrát noc byla poznamenána řáděním komárů, snad moskytů, zpočátku jsem se snažil toto nepříjemné bzučení odhánět, či se snažit je zabíjet, nicméně se mi zdálo, že nemusím hledat repelent, že tito příliš rychlí komáři neštípou. Výsledek jsem poznal ráno. Naštěstí poštípané místa na těle nesvědí. Beru už 2. týden antimalarika a předpokládám, že malárii nedostanu. Dnes ráno mě láká oceán, vlny jsou stejné jako včera večer, sledoval jsem skútr, jak jej dávají z automobilového vleku do moře. Skútr je velmi obratný a zdá se bezpečný, sice tam seděly 2 osoby, ale mám pocit, že je určen pro 3 – podle tvaru dlouhého sedáku. Ve vybavení jsou i 2 pruty na chytání ryb. V kempu, kde jsme byli ubytováni, je obdobné expediční auto jako máme my. Je z JAR, asi zaměřeno pro surfaře – snad jen, že je luxusněji a moderněji vybaveno včetně satelitu, i protihmyzové elektrické ochrany. My v hotelbusu máme jen sítě- moskytiéry, jejichž ochrana proti moskytům asi není příliš výborná. Odjíždíme z kempu Tofo dnes dopoledne tak, že se vrátíme a jedeme zpět na Maputo.  A dále následuje přejezd do Jihoafrické republiky a po lepších silnicích budeme objíždět severní část Mosambiku, kde jsou nepokoje. Pojedeme směrem na Pretorii a tam dlouhá cesta skončí v Zimbabwe. Ale to je otázka několika příštích dnů. Přímá cesta na sever do Zimbabwe není možná, protože je tam válečný stav, auta doprovází vojenský konvoj, ale toto je složité i časově náročné, ale hlavně nebezpečné.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

17. DEN, pondělí 22.července 2013

Dosud nepřijímám žádné zprávy, ani jednou jsem se nedostal na internet, nemáme zde rádio, ani televizi, nevíme ani co se děje v zemi, kam jsme včera přijeli, nevím nic o mých příbuzných a známých doma, či o situaci v České republice a na tohle si pomalu zvykám. O to víc používám fotoaparát či filmovací kameru, sleduji, co se děje bezprostředně v okolí našeho hotelu na kolech. Také porovnávám a studuji chování lidí kolem sebe, krásy v přírodě či živočišné říši, rozdílnosti států, kterými projíždíme. Z kempu to máme 400 kilometrů do Inhambane a dalších 50 km je Tofo dnešní cíl cesty. Těšíme se, že se tam snad konečně vykoupeme v teplých vodách Indického oceánu.  Přijíždíme odpoledne, oceán byl rozbouřený, sice teplý, ale stejně se nikdo nekoupal. Neodolal jsem a chtěl smočit alespoň nohy, přišla vlna a slipy i kraťasy mokré. Navštívili nás malí chlapci - prodejci náramků, smlouvat moc nechtěli, ale nakonec náramky měnili za namazaný chléb a pomeranče. Nejhorší je, že kluci asi také mají hlad, chudoba zde stále je. Třeba v Inhambane malý kluk a jeho sestra prodávali z palem utkané koberečky a chudáci to nesli a stále si mysleli, že to od nich koupíme. Dočkali se však jen cukrovinek, drobných penízků a mých expedičních lístečků. Všude je červený písek, ale je jemnější jako v Austrálii. Cestou koukáme, všude u silnice jsou rozestavěné domy, rozdíly mezi Mosambičany je asi propastnější, než jsme to viděli v předešlých dvou státech. Alespoň se mi to zdá.  Jedeme severním směrem k moři, mění se druhy stromů – přibývá kokosových palem. V Tofu je jich většina. Hodinu jsme pobyli v Inhambane, právě se tam chystala nějaká demonstrace. Zboží se prodává jak v kamenných obchodech, tak hlavně na ulici- ovoce, zelenina nebo třeba uvařená vajíčka, boty, drogérie, skříně, postele, matrace, dříví na topení,  prostě cokoli.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

16. DEN, neděle 21.července 2013

Dnes ráno opět velmi brzy opouštíme kemp v Krugerově parku, Po snídani jsme umyli hotelbus od silného nánosu ztvrdlého prachu a v 7 hodin opouštíme bránu kempu. Čeká nás kolem 150 km jihovýchodním směrem z jihoafrické části Krugeru a odjezd směr Mosambik ke městu Maputo. Už na hranicích bylo množství černochů nabízejících karty na telefonování a výměnu peněz. Zde na jihu Afriky je odbavení na hranicích vždy veliké zdržování a úředníci dělají z toho vědu. Před Maputem nás zastavila policie a voják se samopalem, je zde asi stále neklidno, něco hledali. Maputem jsme projeli bez zastavení. Mosambik na mě působí velmi odlišně od Jihoafrické republiky, je zde větší množství luxusních a nových domů, ploty i budovy se staví z betonových tvárnic, běžně vyráběných na stavbě.  Tržiště je plné lidí a nevhodných stánků umístěných v prachu u silnice jaké jsme viděli ve Svazijsku. Je zde vidět i průmyslové podniky, větší chaos v silniční dopravě. K večeru jsme přijeli do kempu, který je umístěný dost daleko od hlavní silnice. Vrátím se ještě ke Krugerově národnímu parku. Je dlouhý asi 500 km, táhne se severojižním směrem Jihoafrickou republikou a Mosambikem, široký je asi 100 km, tedy přibližně stejný rozlohou jako Česká republika. My jsme projeli jen jednu malou část uprostřed, přibližně velikou jako u nás 3 okresy a přesto jsme od pátku do dneška najezdili více jak 500 kilometrů a viděli jsme tam celou škálu velkých afrických zvířat samostatně i ve velikých stádech. Byly to určitě tisíce zvířat a nedovedu si představit, kolik jich jsme ještě neviděli a které žijí v celém Krugerově parku. Je to opravdu jeden z vrcholů naší expediční cesty a silný zážitek, který nám všem zůstane po dlouhá léta v paměti do konce života.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

15. DEN, sobota 20.července 2013

Oproti jiným kempům zde v Krugerově parku je dost lidí, totiž zimní období je nejvýhodnější ke sledování zvířat. Tráva je nízká a zvířata lze na ni lépe vidět a v tomto období neprší, je období sucha. Pořádají se i noční safari s průvodcem. I na upravených cestách po národním parku se velmi často míjejí různá auta turistů lačných fotek nebo ochránců národního parku- tedy je zde čilý provoz, ale zvířata jsou na ruch aut už zvyklá, ihned neprchají, dokonce mám pocit, že i zapózují fotografům. Nicméně upřeně sledovat za jízdy krajinu a „hledat“ zvířata je velmi namáhavá činnost, při níž dokonce i oči a krk bolí. Je obtížné být stále v pohotovosti, zaměřit fotografický přístroj pro co nejlepší fotky.Zvířata lze nejlépe spatřit brzy ráno a navečer, v poledne obvykle odpočívají ve stínu. Proto vstáváme již o páté hodině ranní, abychom po snídani těsně po 6 hodině vyjeli za zvířaty a ulovili pěkné fotky- toto je náš dnešní cíl. Dnes hned dopoledne jsme  dosáhli toho, za čím jezdí fotografové a cestovatelé z celého světa – vidět na vlastní oči tak zvanou „Velikou pětku“ což je : lev, gepard, buvol, nosorožec a slon. Všechny tato zvířata jsme viděli a já už mám od všech několik fotografií. Do velké pětky se už nedostala žirafa, hroch, gazely, pakoně a jiná zvířata, která jsme také viděli. Jako poslední zvíře, krále Afriky jsem jen sám zahlédl včera, nestačil jsem jej nafotit, ale dnes jsem pozoroval snad čtvrt hodiny překrásnou lvici a společně se mnou všichni z našeho hotelbusu a pozorovatelé snad z 15 aut. Nejdříve lvice seděla asi 50 metrů od nás, potom si lehla, stoupla a přešla mezi auty na silnici a tam skoro uprostřed silnice 10 minut pózovala - stála, sedla si, otáčela hlavou a poté něžným krokem pomalu a rozvážně odkráčela do africké buše Krugerova národního parku. Tento moment dlouhého nádherného pozorování mě velmi zasáhl. Byl jsem mezi těmi šťastnými, kteří byli při tomto, myslím si mimořádném zážitku. Dnes celý den jsme jezdili křížem krážem částečně po asfaltových a i prašných cestách Krugerova parku a až k večeru se vracíme do kempu, kde jsme nocovali včera. Ještě úplně před setměním se soused v kempu pochlubil fotkou krásné hlavy lva, kterého viděl a nafotil snad kilometr před kempem. My jsme takové úžasné štěstí neměli, ale máme jiné krásné a silné zážitky.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

14. DEN, pátek 19.července 2013

Ráno mrholí, dnes nás čeká podle plánu návštěva kaňonu a odjezd do Krugerova parku za zvířaty. Veliká škoda, že jsem včera neměl možnost si prohlédnout zlatokopecký důl, ale vzal jsem si malý kamínek, který má jistě stopu po zlatě. Předpokládám, že důl je obdobný jako na Slovensku v Hodruše  - Hámre, kde se zlato získává z rozemleté horniny a při výrobě koncentrátu, který je základ pro chemickou cestu výroby zlata. Dnešní den je čtrnáctý v pořadí a končíme třetinu doby určené pro naši cestu po jihu Afriky. Jsem natěšen na další naše pokračování. Blyde River Canyon jsme prozkoumali asi z 10 fotografických výhodných pozic na dvou zastávkách. Je hluboký 1 500 metrů, jak je uvedeno na informační tabuli. Z počátku jsme viděli téci do kaňonu vodopád, odhadem asi 500 metrový, který padá do úzkého profilu kaňonu, další část je rozšířena a vévodí tomu asi 500 metrů vysoký samostatný vyerodovaný komín – pískovcový horninový materiál je vrstvený a rozpukaný vodorovným a svislým způsobem, geologicky je zde přítomna i sopečná láva, nicméně vévodí pískovec v rozličných barevných škálách. Velká škoda, že poslední vyhlídkový bod byl zahalen do ranní mlhy, ale zato jsme k němu museli projít původním deštným pralesem, nádherně zarostlým. Je velmi podobný deštnému pralesu v Austrálii či Amazonii v Ekvádoru. Ale to nebylo všechno. Několik kilometrů vedle obřího kaňonu Pinacle byl mnohem nižší, více vodou vyerodovaný asi 30 metrový Ponhol. Byl také mnohem více rozpraskaný, ale nejzajímavější bylo svislé vymletí, jako kdyby někdo velikým vrtákem provrtal svislé otvory ve skalním masívu. Zde také dochází k řícení celých velkých bloků do řečiště, je zde vidět, jakou obrovskou sílu voda má a jak si lehce pohrává s poměrně tvrdým skalním masívem. Dopoledne odjíždíme do Krugerova národního parku, nejznámějšího a největšího v Africe. Ještě stíháme asi 3 hodinovou projížďku částí parku, znovu vidíme veliké množství zvířat, jen jsme nezahlédli oproti dřívějšku nosorožce či hrochy, ale za to jsme viděli pštrosy a ležícího geparda. Fotka geparda je jedna z cenných trofejí-  Už mám fotek asi 750 a konec expedice je ještě daleko. Jsme ubytováni v kempu uvnitř parku a zítra pokračujeme v poznávání africké přírody, ale hlavně zvířat.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

13. DEN, čtvrtek 18.července 2013

Ráno začalo drobně pršet, prádlo skoro suché navlhlo, ale nevadí, zbytek dosušíme v hotelbusu. Kromě zastávek na tankování nafty a uvaření oběda jedeme až do pozdního odpoledne, alespoň máme možnost dobití baterek ve foťáku, kameře i notebooku. Kolem poledne opět překračujeme hranici mezi Svazijskem a Jihoafrickou republikou. Odbavení na hranicích je složité, ale my se přizpůsobíme. Celý den na cestě si zpříjemňujeme občasným ležením a vsedě sledováním přírody. Kvečeru přijíždíme do Pilgrimic- starobylého zlatokopeckého městečka, kde těžba žlutého kovu pokračuje zřejmě již moderní dobývací technikou doteď. Starobylé městečko s budovami z 19. století jsme si prohlédli a v hospodě, která kdysi v 18. století v Mosambiku sloužila jako kostel, jsme si dali za 18 Randů pivo. Na cestě jsem navštívil keramickou dílnu a vlastně podruhé v životě jsem si zkusil točit baňatý hrníček na hrnčířském kruhu – docela se mi i povedl. V kempu u zlatokopeckých dolů jsme byli jediní návštěvníci – je zima a dokonce drobně pršelo celý den, takže turisté nejsou. V noci bylo docela chladno, uvidíme, jaké počasí bude v příštích dnech.