Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

17. DEN, pondělí 22.července 2013

Dosud nepřijímám žádné zprávy, ani jednou jsem se nedostal na internet, nemáme zde rádio, ani televizi, nevíme ani co se děje v zemi, kam jsme včera přijeli, nevím nic o mých příbuzných a známých doma, či o situaci v České republice a na tohle si pomalu zvykám. O to víc používám fotoaparát či filmovací kameru, sleduji, co se děje bezprostředně v okolí našeho hotelu na kolech. Také porovnávám a studuji chování lidí kolem sebe, krásy v přírodě či živočišné říši, rozdílnosti států, kterými projíždíme. Z kempu to máme 400 kilometrů do Inhambane a dalších 50 km je Tofo dnešní cíl cesty. Těšíme se, že se tam snad konečně vykoupeme v teplých vodách Indického oceánu.  Přijíždíme odpoledne, oceán byl rozbouřený, sice teplý, ale stejně se nikdo nekoupal. Neodolal jsem a chtěl smočit alespoň nohy, přišla vlna a slipy i kraťasy mokré. Navštívili nás malí chlapci - prodejci náramků, smlouvat moc nechtěli, ale nakonec náramky měnili za namazaný chléb a pomeranče. Nejhorší je, že kluci asi také mají hlad, chudoba zde stále je. Třeba v Inhambane malý kluk a jeho sestra prodávali z palem utkané koberečky a chudáci to nesli a stále si mysleli, že to od nich koupíme. Dočkali se však jen cukrovinek, drobných penízků a mých expedičních lístečků. Všude je červený písek, ale je jemnější jako v Austrálii. Cestou koukáme, všude u silnice jsou rozestavěné domy, rozdíly mezi Mosambičany je asi propastnější, než jsme to viděli v předešlých dvou státech. Alespoň se mi to zdá.  Jedeme severním směrem k moři, mění se druhy stromů – přibývá kokosových palem. V Tofu je jich většina. Hodinu jsme pobyli v Inhambane, právě se tam chystala nějaká demonstrace. Zboží se prodává jak v kamenných obchodech, tak hlavně na ulici- ovoce, zelenina nebo třeba uvařená vajíčka, boty, drogérie, skříně, postele, matrace, dříví na topení,  prostě cokoli.