Den Dvacátý Sedmý – Čtvrtek 1.8. 2013 – do konce zbývá 15 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

27. DEN, čtvrtek 1. srpna 2013

Hned ráno si 5 lidí předplatilo let helikoptérou, chtěl jsem na motorové rogalo, ale všechno bylo plné, takže jsem ušetřil 150 USD, ale neviděl „viktorinky“ s ptačí perspektivy. Dnes ti noví je jedou zhlédnout jak ze Zimbabwské, tak i Zambijské strany a navečer máme už odjet do Botswany. Včera a dnes jsem se pokoušel poučit nové ohledně informací o pobytu v busu- rozkládání, skládání, aby to, čím jsme sami prošli, pro ty nové nebylo tak složité. Dnes jsem byl několikrát v Livingstonu, vyprovodit kamarády na letiště, na nákupech a k focení u Emila Holuba. Ti noví zhlédli Viktoriiny vodopády, já jsem ještě šel na most mezi Zambií a Zimbabwe pěšky, kde se konají seskoky na gumě do 110 metrové prohlubně k vodopádům a je tam zřízena lanová dráha, ale všechny tyto aktivity stojí spoustu dolarů. Večer jsme odjeli směr Botswana, po vyřízení nezbytných formalit jsme překročili hranice a to bez platného víza. Už potmě jsme dojeli k přívozu přes řeku Zambezi a nedaleko odtud je kemp. Zítra nás čeká za 60 dolarů dopoledne 3 hodiny na džípech a odpoledne vodní safari také 3 hodinové.

Den Dvacátý Osmý – Pátek 2.8. 2013 – do konce zbývá 14 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

28. DEN, pátek 2. srpna 2013

Dnes byl budíček velmi brzy, vstávali jsme v 5 hodin a už v 6 hodin jsme seděli v otevřeném terénním autě a jeli do parku Chobé. Ještě za tmy byla vidět lvice, ale dost vzdáleně a světla auta nebyly moc účinné. Takže snímky pořízené za mnoho nestojí, asi jednu hodinu jsme žádné zvířata neviděli, potom některé zvířata se ještě ukázala a na závěr jsme opět viděli lvici, v dálce skupinu hrochů, žirafy a gazely. Popravdě jsem dnes očekával mnohem více, obrovské nadšení jsem nesdílel. Po návratu byla snídaně v kempu a odpoledne v 15 hodin jedeme na vodní safari a tak jak jsme viděli dnes ráno východ slunce, zde uvidíme západ slunce. Vítek nám dnes nad mapou ukázal trasu na posledních 14 dnů, na co se můžeme těšit a co nás čeká a nemine. I nadále je velice složité se spojit s domovem internetem, takže to vypadá, že čtenáři se dočkají tohoto cestopisu až po mém návratu z Afriky.

Den Dvacátý Devátý – Sobota 3.8. 2013 – do konce zbývá 13 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

29. DEN, sobota 3. srpna 2013

Ještě se vrátím ke včerejšímu odpoledni, terénním otevřeným autem, kde při jízdě je obrovská zima, vítr a prach, jsme za několik minut přejeli k řece Chobe, jejího širokého rozvodí s ostrovy - řidič auta byl i řidičem větší hliníkové pramice, kde jsme se všichni z našeho hotelu na kolech vešli a ještě několik míst bylo volných. Pluli jsme kolem břehů a sledovali  zvířata- slony, buvoly, krokodýly, opice, hady, zelenou velikou ještěrku, kormorány, orly, ale nejvíce tam bylo hrochů. Veliký zážitek byl, když skupina slonů včetně slůňat přeplavala řeku na ostrov- vzdálenost snad 150 metrů. Nejdříve plavala slůňata a nakonec dospělé samice. Zážitek jsem měl i z hrochů, kteří na břehu systematicky ukusovali zelenou část břehového porostu, zřejmě i se zeminou a pískem a přitom často otevírali obrovitou tlamu, která by jistě rozkousla člověka na půl. Při západu slunka na obzoru byl i znatelný oblak kouře z vypalování buše. Tři hodiny při neustálém sledování krásy afrických zvířat uběhly velmi rychle, každý pořídil mnoho filmového záznamu a množství hodnotných fotek. Závěrečná plavba zpět trvala jen několik minut, protože loď měla silný motor a řidič se vyžíval v rychloplavbě a poskakování po vlnách předjíždějících lodí. Na řece jsme vlastně pobývali na hranicích Zimbabwe, Zambie, Botswany i Namibie. Toto odpolední a večerní poznávání bylo super. Vydařilo se i večerní zpívání při ohni a kytaře a povídání vtipů i příběhů. A dnes jedeme autobusem se spaním a kuchyní, jeden z nejdelších přejezdů. Pojedeme s přestávkou na oběd, krátké zastavení na toaletu a fotografování jistě více jak 12 hodin do Maun, kde budeme blízko u velmi zajímavé řeky Okavango na dvoudenním safari.

Den Třicátý – Neděle 4.8. 2013 – do konce zbývá 12 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

30. DEN, neděle 4. srpna 2013

Ráno odjíždíme z kempu Audi v Maunu terénním náklaďákem i s přívěsem, cesta trvala více jak hodinu a půl. Po příjezdu už na nás čekala skupina místních černoušků jak chlapi, tak i ženy u improvizovaného přístavu s asi 25 loděmi, některé dřevěné vydlabané z kmene a některé již modernější sklolaminátové kánoe. Ano, jsme v Botswaně a charakter přírody se oproti Zambii změnil. Přibylo pískové podloží, chová se zde více oslů, krav i kozí. Na tomto přístavišti jsme sledovali sehranost místních lidí, kteří se na Okavangu narodili a po dva dny budou našimi průvodci na safari. Složili všechno zboží z nákladního přívěsu do loděk a také nás 15 Čechů a 1 Slováka. V kánoi jsme byli celkem 2 osoby, 2 veliké zelené pytle, ve kterých, jak jsme později zjistili, byly právě pro tyto převážené osoby spací pytel, deky a povlečení. Sedli jsme si na matraci, která přišla do stanů. Každou kánoi dlouhou dřevěnou tyčí odrážel jeden domorodec. Tedy jsme se vešli do 8 kánoí, další 2 byly s domorodci a dalších 6 kánoí bylo naložených rozličným materiálem - pitnou vodou, ledem, jídlem na dnešek i zítřek, stany, ale také skládacími lavory na mytí rukou, záchodovým prkýnkem, asi 10 petrolejkami, 2 stoly, nádobí, no prostě všechno potřebné. Plavba trvala hodinu a půl a vedla rozvodněnou deltou Okavanga, jejím širokým řečištěm i zarostlými rákosovými porosty buď useknutým, nebo vysokým porostem výšky až 3 metry. My jsme seděli nebo leželi v kánoích a lodník stál vzadu v kánoi a 4 metrovým bidlem se odrážel od dna či od břehů. Všechny kánoe pluly jedna za druhou, na začátku jsme viděli hrochy ve vodě a při doplutí do přístaviště zde Okavango vytvořilo větší jezero. Místní chlapi i ženy, bylo jich asi tolik co nás, během hodiny připravili stany, zapálili oheň, uvařili oběd a vodu na kávu či čaj, provedli výkop na WC a vše ostatní a potřebné. Zručnost byla obdivuhodná. Po obědě byla siesta a v pozdním odpoledni jsme s místními 6 průvodci utvořili 3 skupiny a vyrazili k pochodu za krásami Okavanga a za zvířaty. Abychom viděli zvířata, museli jsme jít jeden za druhým tiše. Ano, viděli jsme žirafy, ptactvo, šelmy lvy a gepardy jsme neviděli, jsou to noční lovci, jsou plaší a ukrývají se. Večeře po západu slunce nám chutnala a při vatře se představili všichni místní - domorodci  programem – tanci a písněmi, ale i my Miloš a Péťa s kytarou a ostatní se zpěvy jsme si zpříjemnili asi do 22 hodin tento večer a získali jsme každý z nás neobvyklý zážitek. Ostatně za zážitky jsme na jih Afriky přece přijeli.

Den Třicátý první – Pondělí 5.8. 2013 – do konce zbývá 11 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

31. DEN, pondělí 5. srpna 2013

Okavango je jediná řeka, která deltou teče a ztrácí se v poušti. Velikostně je velmi proměnlivá, po deštivém období, které je v měsíci srpnu a záři, je rozlitá na ploše asi 300 x 300 km. Nyní v období sucha je delta mnohem a mnohem menší, prostě 10 měsíců tady a v celém povodí nepršelo. Buš zde na Okavangu je z jemného šedobéžového písku s keřovým a částečně  palmovým či stromovým porostem a travinami. Dnes jsme spali ve stanu poprvé a naposled na této expedici, bylo docela příjemně. Pocit, že možná kolem nás chodí africká zvířata i šelmy nás nikoho nedeprimovala. Ráno byla snídaně a před sedmou hodinou jsme zase s místními průvodci ve třech skupinách odešli na tříhodinové poznávání. Ano, je to zážitek chodit tiše třeba velmi blízko k 20 žirafám- fotit a filmovat, pozorovat v jejich přirozených životních podmínkách. Po obědě nás čekal odpočinek a během necelé hodiny zase domorodci nacvičeným způsobem provedli uklizení dočasného kempu a uvedení do původního stavu, včetně zahrabání uhlíků z ohně, který hořel od včerejšího dopoledne. Odplutí a cesta do kempu trvalo 3 hodiny a v kempu jsme se těšili na sprchu ze zaprášené cesty. Ano, safari se nám líbilo a jistě každý z nás má silný zážitek.

Den Třicátý Druhý – Úterý 6.8. 2013 – do konce zbývá 10 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

32. DEN, úterý 6. srpna 2013

Dnes nás čeká nejdelší přejezd, asi 930 km a proto odjíždíme už v 5 hodin ráno z kempu do Namibie. Přijíždíme až kolem 20 hodiny, veliká a náročná cesta pro oba řidiče, zastavujeme jen na snídani a oběd a chvilku na vymočení, krajina se až tolik nemění, jen pískový základ, suchá travina, keřový porost. Dokonce jsme dlouhou jízdou západním směrem překročili časové pásmo, že se začalo stmívat o celou hodinu později a červánky na obzoru buše byly poměrně dlouhou dobu. V Zimbabwe na silnicích náklaďáky vážili, v Zambii a Botswaně zase přibyla dezinfekce kol hotelbusu i všech bot nás cestujících a tady v Namibii zase fyzická kontrola vnitřní části našeho hotelu. Skoro celý den jsme víc leželi, jak seděli, po dlouhé době je každý z nás vytřepaný, jako kdybychom se pohybovali po kamenitých cestách. Kolem poledne překračujeme poslední ze sedmi států – Namibii, už dopředu jsme měli vízum, ale odbavení se příliš nezrychlilo, prostě úřední šiml je i tu. Ale odbavovací hala byla oproti jiným překrásná čistá a vyzdobená nádherně provedeným řezbářským dílem plastiky afrických zvířat. Večer jsme dojeli do kempu v těsné blízkosti meteoritu Hoba, na který se zase za 20 namibijských dolarů podíváme ráno.

Den Třicátý Třetí – Středa 7.8. 2013 – do konce zbývá 9 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

33. DEN, středa 7. srpna 2013

Včera k večeru jsem pocítil lehkou slabost, jestli je to začínající chřipka nebo jenom únava po dost náročném cestování a poznávání- to se v dalších hodinách uvidí, zatím to zlepšil paralen a tinktura pod jazyk z bylinek. Dnes pozoruji nádherný začínající den, stále je teplo, pořád se pohybujeme v tropickém pásmu, možná i moje slabost je způsobena ztrátou tekutin, znám to i z Austrálie a Jižní Afriky, v tropech není pocit žízně a často se na pitný režim zapomíná a potom přijde rychle a nečekaně problém. Hned ráno se jdeme podívat na meteorit, který má rozměry cca 3 x 3 m. a výšku cca 80cm, váží kolem 50 tun. Dopadl 14. 3. 1955 a při dopadu měl asi o 14 tun více, ale část se roztříštila. Je kovového lesku, nerezaví a i někteří návštěvníci v minulosti na rozích řezali pilkou, aby měli památku a neuvědomí si, že nevratně ničí přírodní zvláštnost. Tento meteorit – kus železa z jiné planety právě při dopadu měl tu nejoptimálnější váhu, kdyby byl menší, tak by se roztříštil na tisíce kousků. Ve svojí sbírce mám několik kousků koupených meteoritů z Maroka, ale hlavně z Číny a dokonce mám tektit, což je hornina z naší planety, která právě při dopadu meteoritu je vymrštěna formou akce –reakce, tuto horninu, která pobude nějakou tu dobu nad Zemí, částečně shoří a dopadne úplně někde jinde. Mimořádnost je v tom, že ji někdo najde a i třeba zjistí, odkud ta hornina pochází. Do města kde potřebujeme vyměnit USD za namibijský dolar v poměru 1: 9,5 k USD a to nebylo daleko, ale výměnou jsme ztratili asi 2 hodiny, koupili  jsme hlavně  vodu na pár dnů zde do pouštní oblasti Namibie. Odpoledne odjíždíme do Etoshy a již se těším na odpolední i noční pozorování zvířat. Dnes jsme také na mapě ukazovali a povídali o plánu poznávání v Namibii. Charakter krajiny během jízdy odpoledne se změnil na hornatý.

Etosha je pěkný kemp, zde jsme obědvali, koukli na hrádek, u hradeb byla v patře vyhlídka, kde je napajedlo - viděl jsem jen v dálce za sebou jako v karavaně pomalu kráčející pakoně.  Hrádek údajně sloužil v minulosti jako obranný bod proti kolonizátorům. Nyní je Etosha park údajně v této roční době vyhledávanou lokalitou k pozorování zvířat. Etosha je veliké území pradávného jezera, geologicky nevím přesný popis, ale byl jsem velmi překvapen střídáním krajinných typů, hornatou krajinu vystřídala v NP (národním parku) úplná rovina s bílou kamenitou konzistencí. Myslel jsem, že je tam přítomna sůl, ale nebyla, je to zřejmě sádrovec nebo křídové podloží. Po NP jsou cesty až do našeho cíle – kempu Halali. Při projíždění se nesmírným způsobem za všemi auty prášilo a na návětrné straně u silnice keřový či stromový porost byl  obalen – oděn do bíla, jako by na nich byla jinovatka, ano zvláštnost, protože to nebyla sůl, jak jsem si původně myslel. Nicméně sůl tady je v pórovitých krystalizovaných kamnech zřejmě v solných lagunách. Po cestě asi v délce 50 km jsme dojeli do kempu uprostřed Etoshy, toto safari trvalo dost dlouho, protože jsme často a na dlouhou dobu zastavovali u napajedel, mimořádně zelenavém porostu i ve vyprahlé části NP, kde byla zvířata. Žirafy, buvoli, sloni byli ve stádech čítajících mnoho desítek kusů, antilopy třeba i ve stovkách, dokonce jsme poprvé spatřili přímorožce. Nejenže jsme fotili a pohyb zaznamenali na videokamery, ale jen tak po dlouhé minuty sledovali pohyb a život zvířat, dokonce bylo možné spatřit při pozorném sledování t kopulaci slonů, zápasy zvířat nebo jen takové poštuchování mezi sebou. Tato expedice je vlastně o zvířatech, o obdivu jejich krásných těl, o mimořádné ladnosti pohybů – prostě safari zde v Africe bez tohoto sledování a studování by člověka nenaplnilo tolika krásnými zážitky. Do parku jsme dojeli až při západu slunce, ještě jsme stihli jít k napajedlu, kde byl slon a nosorožec, dále večeře a sprchování prachu z našich těl a opět sledování zvířat, tentokrát u nasvíceného napajedla. Obrázky a videozáznam jistě nebude nejlepší, ale vydržel jsem sledovat asi 2 hodiny v krásné pozorovatelně „divadlo“, kde hlavní roli hrálo snad 20 hlavé sloní stádo, 3 nosorožci, 3 hyeny a ptactvo. Nejen já, ale i další desítky lidí byly touto krásou přímo unešeni. Ani se nechce spát, ale začal chlad a moje nachlazení chce dodržovat základní pravidla zdraví a proto raději do tepla do spacáku.

Předpokládám, že z plného kempu se našlo jistě i několik návštěvníků, kteří vydrželi přes chladnou noc pozorovat zvířata a třeba zhlédnout i gepardy a lvy, protože tito k napajedlům chodí a loví jen v noci. Stále jsme v tropickém prostředí, pro nás návštěvníky z mírného pásma je nezvyklé se zde pohybovat a prožívat jistě zvláštní a nevšední zážitky. Teploty přes den jsou vysoké a přes noc jsou nízké, rychle se zde rozednívá a stmívá, také se rychle zvyšuje ráno teplota a sluníčko i v tomto „zimním“ období všechno rozpaluje, tak i večer se rychle den mění v noc a teplo střídá nepříjemný chlad.

Den Třicátý Čtvrtý – Čtvrtek 8.8. 2013 – do konce zbývá 8 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

34. DEN, čtvrtek 8. srpna 2013

Dnes to vychází moc hezky.  33 den a dvě osmičky v datu, zbývá jen necelá čtvrtina našeho pobytu zde na jihu Afriky, nádherném, zvláštním, kontinentu, domovem většinou černých domorodců i bílých přistěhovalců a turistů. Je to kontinent, jak jsem dosud poznal, přírodně různorodý, plný zvířat i neskutečných rozdílností. Dnes navštívíme kmen Himbů, kteří v důsledku alkoholu, nemocí, rozšířeného AIDS i životních návyků se dožívají průměrného věku snad pouze polovičního jako u nás v Evropě. Aby vychutnal člověk atmosféru, kulturu a zvyklosti tohoto místa, nesmí se tímto moc zabývat, ale měl by toto všechno i v souvislostech vnímat. Rozdílnost v životním stylu zde na jihu Afriky je velmi veliký. Veliké množství černochů žije v chudobě, bez sociálních jistot, zdravotní péče. I taková je „černá“ Afrika a zvláště Namibie, kde právě pobývám a v noci nad tímto uvažuji a píši do počítače tuhle část cestopisu. Dopoledne jsme opět projížděli částí Etoshy, hlavně u napajedel jsme opět viděli veliké množství zvířat, navíc přímorožce s nádhernými štíhlými metr dlouhými rohy a africké pštrosy. V této části jsou obrovská stáda zeber. Když to vyhodnotím, tak Ethosa oplývá nádhernou přírodou, jsou zde nedozírné roviny, vyschlá solná jezera, ale je nejvíce zazvěřený národní park. Krajinou i zvířaty je to z mého pohledu nejzajímavější země tady na jihu Afriky, kterou projíždíme. K večeru jsme byli v návštěvě kmene Himbů. Vesnici založila nemocná bílá žena. Tento kmen si udržuje specifickou kulturu v natírání vlasů a pokožky spoře oděných žen červenohnědou hlinkou. Navštívili jsme školu, odevzdali dárky a dozvěděli jsme se o jejich životě dost.  O životě Himbů je napsáno a zfilmováno mnoho dokumentů a jistě do tohoto cestopisu by bližší rozbor nemusel být.

Den Třicátý Pátý – Pátek 9.8. 2013 – do konce zbývá 7 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

35. DEN, pátek 9. srpna 2013

Včera jsme až do pozdních hodin jeli do Petrified Fores, mimořádně krásné krajiny a tam před vstupem do „zkamenělého lesu“ jsme zastavili a vyspali se. Ráno jsme se šli podívat, jak si příroda a čas zahrál v této oblasti. Asi před 300 miliony let zde býval les a pravděpodobně sopečný popel nebo vrstva jiného materiálu, který překryl stromy až 40 m dlouhé. Ty bez přítomnosti kyslíku zkameněly. Stejné zkameněliny jsem viděl i na západu USA. Ale nyní stromy, když jsou odkryté a působí na ně voda, horko a chlad, tak se praskají a tím se památka pomalu a jistě znehodnocuje. Welwitschia Mirabilis, která zde roste, je mimořádně vzácná rostlina. Je tropická a roste po tisíce let a vlastně patří mezi nejstarší rostliny na Zemi vůbec. Kořeny dosahují až 6 metrů, roste jen v suchu a Namibie má tuto rostlinu ve státním znaku, tak si této mimořádnosti váží. Tady ve zkamenělém lese se objevují jak samčí, tak i samičí rostliny a liší se vzhledem i květem. Projíždíme mimořádnou krajinou, tentokrát se objevují obrovské balvany naskládané do zajímavých útvarů. Také jedeme kolem nejvyšší hory Namibie.  Na cestě se zastavujeme u kmene Hererů, kde ženy chodí zahaleny do dlouhých pestrobarevných šatů, na hlavě uvázaný šátek s rohy jako důkaz plodnosti. Jaký je to veliký rozdíl od žen kmene Himbů. Jedeme zajímavou krajinou dál do Spitzkoppe, opět dlouhou trasu. Dnes v kempu jsme se do večera pokusili zdolat skalní most, všem se jej podařilo pokořit, každý z nás ještě si do západu slunka vyhlédl nějaký ten výstup.  Spitzkoppe jsou vlastně různě veliké i navzájem propojené či samostatné balvany z načervenalé velkozrnné žuly, někdy i drolící se. Výstup je víceméně snadný v tom, že bota na hrubozrnném povrchu dobře drží a neklouže. Večer bylo grilování u namibijského Matterhornu a noc strávená v kempu mezi horami. Tyto hory vypadají impozantně hlavně z dálky, uvnitř jsou pouze velké balvany.

Den Třicátý Šestý – Sobota 10.8. 2013 – do konce zbývá 6 dní

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

36. DEN, sobota 10. srpna 2013

Dnes ráno po snídani nás čekal trek ke skalním malbám. Byl docela namáhavý, cena byla 30 ND.  Šli jsme i s průvodcem, trek k namibijskému Matterhornu trval asi 3 hodiny

Pak jsme pokračovali v jízdě asi 230 km kolem pobřeží k lachtanské kolonii na View Point. Žije zde na 370 tisíc lachtanů a šakalové každou noc provádí likvidaci uhynutých, ale i mláďat a slabých lachtanů. U vyhlídkového mola, kam už se lachtani neplazí, je plno jejich stop. Je zde shromážděná obrovská spousta těchto živočichů, kteří mají jistě velkou spotřebu ryb, a nedovedu si představit, že je moře schopno všechny uživit.  Je zde také památník na připlutí portugalské lodi roku 1484, kdy vztyčili tehdy námořníci 2 kříže jako symbol portugalského královského území. Tyto byly 500 let nato replikami vztyčeny znovu i s popisem i v němčině. Po obědě jsme pokračovali v naší cestě k pobřeží koster.

Pobřeží koster – v této části pobřeží docházelo v minulosti ke ztroskotání mnoha lodí, ne nárazem na útesy, ale najetím na písek a následným zasypáním pískem. Historické vraky už příboj oceánu za ty léta zlikvidoval, viděli jsme jen už vrak ocelové lodi. Zajímavost je, že zachránění námořníci stejně po jisté době zahynuli žízní a hladem v nehostinné přímořské krajině. Swakopmund- německé krásné a čisté město u pobřeží Atlantického oceánu. Je to první krásně architektonicky stavěné město v době, kdy Namibie byla německou kolonií. Ještě před uzavřením jsme měli možnost za 20 ND se podívat do musea krystalů, ale opravdu letmo, měli jsme na to snad jen 20minut. Koupil jsem miniaturní sbírečku krystalů na památku za 30 ND. Za 180 ND jsem byl večer na steaku z antilopy skákavé s hranolky a pivem - vyzkoušel jsem jíst pokrm z místního masa. Po večeři jsme procházkou šli do kempu kolem burácejícího Atlantiku.