Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – sto první

101.den: 17.4.2015

Pátek - 15.týden                      

Trasa:  Svatá Helena – Jamestown (Velká Británie)

Do konce plavby zbývá: 15 dnů

Časové pásmo: -2 hodiny

Svatá Helena je od roku 2009 součást Britského zámořského území s vlastní ústavou a názvem Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha, jehož guvernér spravuje i okolní ostrovy. Žije v něm přes 4000 obyvatel. Správním střediskem ostrova sopečného původu je Jamestown, ve kterém žije přibližně 1500 obyvatel.

Ostrov Svatá Helena (122 km2) se nachází v jižním Atlantiku 1930 km západně od břehů Angoly. Ostrov má mírné podnebí a zapsal se do historie zejména jako místo, kde byl internován Napoleon Bonaparte po své porážce u Waterloo v roce 1815. Britové ho zde drželi 6 let až do jeho smrti v roce 1821. Existují dohady, že mu byl trvale v malých dávkách podáván jed a vlastně zemřel na celkovou otravu. Existuje stále jeho hrob, i když jeho ostatky byly převezeny do Paříže.

Ostrov byl prý objeven 21.5.1502 portugalským navigátorem Joao da Nova. Pojmenoval ostrov podle matky císaře Konstantina Heleně, která měla právě v ten den svátek. Portugalští mořeplavci objevili ostrov neobydlený a postavili na něm kapli a několik domů. Stálé obyvatele ale ostrov i přes tuto výstavbu neměl, protože byl jednak pro mořeplavce velmi odlehlý, ale navíc nebyl pro své strmé skály na pobřeží vhodný pro přistávání lodí.  Prvním Angličanem, který ostrov v roce 1591 navštívil byl mořeplavec a pirát Thomas Cavendish. V letech 1645 – 1659 patřil ostrov Holandsku. Po roce 1651 připadl ostrov do britské sféry vlivu, jakožto majetek britské Východoindické společnosti, přerušené jen v roce 1673, kdy ostrov získali na dva měsíce Holanďané. Po otevření Suezského průplavu v roce 1869 ztrácelo toto území na významu. V průběhu druhé búrské války byl na ostrově vybudován zajatecký tábor, kde bylo internováno přes 5000 lidí. V průběhu druhé světové války byl ostrov Ascension převeden pro potřeby americké armády pod její správu a bylo zde vybudováno vojenské letiště. Dnešní hospodářství ostrova Svatá Helena je velmi slabé, konkurence neschopné a zcela závislé na pomoci z Londýna.

Od roku 2011 se začalo na ostrově stavět letiště, které má být zprovozněno v roce 2015. Částečný příjem přináší turistický ruch, spjatý především s prezentací Napoleonova života a jeho pobytu ve vyhnanství na Svaté Heleně od roku 1815 do jeho smrti v roce 1821.

Celé připlouvání k ostrovu jsme sledovali z přídi lodi v 11. patře. Z východu jsme obepluli ostrov vpravo v poměrně malé vzdálenosti a viděli jsme jen příkré skály a srázy do moře a z této i severní strany vypadal ostrov velmi nehostinně a neobydleně. Teprve na severozápadní straně ostrova jsme zahlédli malý přístav a na skále ve výšce asi 300 m nad mořem roztroušené domky.

Z lodi jsme se přepravili kolem jedenácté hodiny záchranným člunem do přístavu města Jamestown. Tento přístav se stále buduje, aby bylo možno překládat kontejnery a vše potřebné pro obyvatele z lodí na pevninu. Letiště dosud není v provozu a bude se nacházet na náhorní rovině ostrova.

Na ostrově jsou vybudované úzké, terén kopírující silnice a každý obyvatel kvůli nesmírnému převýšení musí používat automobil nebo autobusovou dopravu. Navštívili jsme malou přístavní pevnost a místní muzeum, nad kterým se tyčilo přímé schodiště do neskutečné výšky. Toto schodiště má 700 příkrých schodů a překonává výškový rozdíl kolem 200 metrů. Jeho výstup je velmi namáhavý, ale k našemu překvapení se poměrně mnoho důchodců – někteří i s holí – pustilo do překonání tohoto obtížného výšlapu. Na konci schodiště byla krásná vyhlídka na část města v údolí u přístavu a na moře i okolní hory. My jsme dále pokračovali asi 2 kilometry přes obydlenou část horního města do pevnosti na vrcholu hory, která se zdála z toho pohledu nejvyšší. Bylo kolem poledne a nesmírné vedro, snad první opravdové africké počasí. Nenechali jsme se odradit a stoupali, tak jako jen několik hostů z naší lodi pěšky po měknoucím asfaltu do velkého kopce. Většina lidí se k pevnosti nechala dopravit autobusem nebo taxíkem. Pevnost je ve velmi dobrém stavu a rozsáhlá. Překvapilo nás, jak je vnitrozemí zelené, pokryté stromy, keři, rostlinami agáve s odkvetlými vysokými květy a kaktusy s jedlými plody. Kromě krásných květů v zahrádkách u domků jsme také narazili na žlutě kvetoucí i odkvetlý bavlník. Pohled z pevnosti do nesmírné dálky nám vynahradil všechnu námahu, kterou jsme do výstupu dali. Naše velká loď, kotvící asi půl míle o pobřeží, z této výšky vypadala jako malá hračka.

Pochod zpět stejnou cestou z kopce už byl mnohem rychlejší, ale náročný pro špičky prstů na nohou, které tlačily v obuvi. Sestup po dlouhých příkrých schodech nebyl určitě vhodný pro někoho, kdo se bojí výšek a vyžadoval stále přidržování se zábradlí a velké soustředění na každý krok. Schodiště Jacobs ladder bylo vybudováno v roku 1829. V muzeu jsme si pak za pár dolarů nechali vystavit certifikát o překonání této opravdu náročné a mimořádné překážky. Docela unaveni jsme se vrátili na loď, kde nás sprcha i osvěžující obědové nápoje zase částečně oživily. S několikahodinovým výletem po ostrově jsme byli velmi spokojeni a zažili jsme i spokojenost s velkým sportovním výkonem. Jak nám kamarád Péťa – Čechošvýcar druhý den ráno sdělil, změřil rozměry schodů a celkem 10 nahoru a zpět jich zdolal. Výška schodu je 23 cm  a nášlap 29 cm, úhel sklonu schodů 38 stupňů, což je spád 80%.

Večerní představení bylo ve znamení účinkujících hudebníků a zpěváků z lodi. Pod vedením maestra Giorgia Montagnera, který také zazpíval většinu písní a šansonů s tématem láska, vystupovali také zpěvačka, basskytarista a bubeník ze skupiny Spaziani, kytarista z dua Gregory, na klávesy se střídal pianista Vincenzo a maestro Aldo Nicollini, který také doprovázel zpěv na piano. Moc se nám to líbilo.