Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – sedmdesátý devátý

79.den: 26.3.2015

Čtvrtek - 12.týden                       

Trasa:  na moři

Do konce plavby zbývá: 37 dnů

Časové pásmo: +5 hod.

Máme už dvě třetiny naší plavby kolem Světa za sebou, blížíme se do Evropy a jistě budeme mít i na zbytek plavby další zážitky a nová poznávání a také čas pádí jako šílený a Jana napsala tuto úvahu :

O relativitě času pro zamyšlení nebo pobavení našich čtenářů. Naše plavba trvá celkem téměř 4 měsíce, což je vlastně celá třetina kalendářního roku. Ze začátku se nám to zdálo jako velmi dlouho. Dnes do konce naší plavby zbývá ještě jedna její třetina, což je 37 dnů. Je to dlouhá nebo krátká doba?

No právě to je velmi relativní!

Uvědomuji si, že mi jednou můj dobrý kamarád - už tenkrát starý pán – o Einsteinově teorii relativity času vyprávěl a vysvětloval mi ji. Dítěti, či mladému člověku běží čas velmi pomalu, starému člověku plyne rychle jako voda.

Vzpomínám si, jak nekonečně dlouhý se nám zdál jeden školní rok, jak dlouho trvaly prázdniny, jak jsme si jako děti užívali „dlouhých“ vánočních svátků. Jak dlouho trvalo, než jsem se dočkala svých patnáctin, jak dlouhé byly krásné čtyři roky na internátě.

A dnes – sotva po velikonocích zmizí z obchodů zajičci a my si zabrbláme, že léto je příliš studené nebo horké a počasí příliš deštivé nebo suché, už jsou zas regály plné čokoládových Mikulášů a čertů. V ulicích se rozzáří vánoční výzdoba a se zimním slunovratem nedočkavě vyhlížíme delší dny a jaro. Ale než se nadějeme už je tu červen a rok už zase v polovině.

Podobným úprkem ubíhá i naše cesta.

Každý jeden den je plný zážitků, dojmů, úkolů, cílů, radostí, okouzlení, poznání i zamyšlení. A tyto naplněné dny plynou závratnou rychlostí.

Musím říct, že jsem vděčná Luďově systematičnosti v psaní cestopisu a jeho perfektní přípravě na plavbu. Pomáhá nám soubor informací o jednotlivých přístavech stažený z wikipedie i plány jednotlivých měst pro přípravu našich cyklistických výletů, které před cestou připravil a vytiskl.

Bez těchto věcí a bez deníku a bez filmování a focení by asi závěrečný dojem z naší neobyčejné plavby byl poněkud zploštělý a nedokonalý. Lidská hlava dokáže jistě vstřebávat každodenně spoustu pocitů, zážitků, překvapení, dojmů, štěstí i smutku. Ale při takové koncentraci dojmů, jakou nám plavba kolem světa poskytuje, nemáme šanci vše udržet v živé paměti. A byla by škoda podlehnout relativitě času, nechat si toto vše rychlé protéci mezi prsty a říci jen, že plavba rychle utekla. A říci jen že byla úžasná, neobyčejná, nádherná, okouzlující a nezapomenutelná. To by bylo málo.

Proto jsou zde tyto Luďovy cestovatelské stránky a vy si s námi zde třeba i za pár let budete moci číst o každém světadílu, o každé nové zemi, o každém přístavu, plném barev a vůní, o každém jednotlivém dni a také a spoustě lidí, které jsme na této cestě potkali a poznali a kteří se nám zapsali do paměti.

Dopoledne jsme hráli hru Králův šašek, kdo koho a čím rozesměje a do finále se překvapivě dostali Luďa a Anita z Německa a Luďa po delší době získal kabelku na krk. Odpoledne byla soutěž v „bowlingu“, koulelo se tenisovým míčkem na prázdné plechovky od piva a i  tady jsme vcelku dosáhli dobrých výsledků. S Italem Albertem jsme před polednem si zaběhli dvě kolečka asi 400 metrové trasy v 10 poschodí, malinko jsme se opalovali a také jsme navštívili posilovnu a spálili v ní asi 100 kilokalorií. V divadle vystupoval maestro Aldo Nikolini, kterému říkáme Pikolíny nebo Pikolka a znovu ohromil všechny svým výkonem, tím že hraje zásadně bez pomocí not, všechno má uloženo ve své kudrnaté hlavičce. Dokonce zahrál i svoji vlastní skladbu a pódium opouštěl s velikým ohlasem publika a „stand ovation“. Aldo je člověk, který žije asi jen hudbou, běžně, když hraje někde v baru tak střídá jednotlivé hudební části bez pauz, takže posluchači skoro ani nemají možnost odměnit jeho hru potleskem, který by si zasluhoval. Pikolka je takový skromný virtuóz, kterému nejde o ohodnocení jeho hry, ale jen o jeho vlastní zdokonalení.