Jdi na obsah Jdi na menu

Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – šedesátý osmý

68.den: 15.3.2015

Neděle - 10.týden                      

Trasa:  Sydney ( Austrálie )

Do konce plavby zbývá: 48 dnů

Časové pásmo: +10 hod.

 

Jméno „Austrálie“  je odvozeno od latinského slova Australis, znamenajícího na jihu. Pověst o „neznámé jižní zemi“ je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii. Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu. Toto slovo se datuje od roku 1625 a až v roce 1817 v Anglii byl tento název pro kontinent oficiálně přijat.

 

Austrálie má celkem 6 spolkových států: Jižní Austrálie s hlavním městem Adelaide, Nový Jižní Wales – Sydney, Queensland  - Brisbane, Tasmánie – Hobart, Victoria – Melbourne a Západní Austrálie – Perth.

 

Sydney má 4, 5 milionu obyvatel a je nejrozlehlejší a nejlidnatější město Austrálie. Je také nejlidnatější obcí v Oceánii. Město je vystavěno na kopcích okolo členité a hluboko do pevniny zařezané zátoky Port Jackson, která se nyní spíše nazývá Sydney Harbour a nad níž se dnes tyčí Sydney Opera House a Harbour Bridge. V okolí metropolitní plochy se rozprostírají národní parky a pobřežní regiony, které obsahují spousty zátok, řek a pláží, včetně známé Bondi Beach. Ve městě se také nachází spousta parků, mimo jiné i známý Hyde Park, či Royal Botanical Gardens – královské botanické zahrady. Loughboroughská universita označila na základě průzkumů Sydney za Světové město. Toto ocenění potvrzuje, že Sydney je světovým centrem umění, módy, kultury, zábavy, vzdělání a turismu.

V Sydney se také konaly některé hlavní mezinárodní sportovní události, jako například Hry Commonwealthu v roce 1938, Letní olympijské hry 2000, finálový zápas Mistrovství světa v ragby 2003 a Světové dny mládeže 2008.

 

Z nálezů v Modrých horách usuzují archelologové, že krajina, na které se dnes město nachází, byla asi před 30 000 lety osídlena kmenem Aborginců. Tradiční domorodí obyvatelé Sydney pocházeli z klanu Cadigal. Na začátku kolonizace zde žilo cca 4 tisíce až 8 tisíc lidí ve 4 různých kmenech. Až v 18. století 26. ledna 1788 Britové se rozhodli založit Sydney Cove kolonii. Asi 800 vězňů společně s asi 500 námořníky opustilo v blízkosti dnešního Circular Quay své lodě. Od té doby je v Austrálii 26. leden národním svátkem. Pravděpodobně náhodou vypukla krátce po příjezdu bílých osadníků epidemie neštovic, kvůli které zemřelo až tisíc Aborginců. V roce 1808, kdy byl guvernérem Wiliam Bligh, bývalý kapitán lodi Bounty, byla zpochybněna jeho autorita. Teprve guvernér Lachlan Macquarie vytvořil v letech 1810 – 1821 předpoklady pro vývoj významného města: začal vytvářet iniciativy k „civilizaci, pokřesťanštění a vzdělání“ Aborginců. Nechal také zřídit ulice, mosty, přístavy a budovy pro veřejnost, v roce 1822 již bylo ve městě možné najít banky, trhy či průchody a město mělo i organizovanou policii. Macquarie také značně podporoval průzkum Austrálie a po početných pokusech v prníh 25 letech se podařilo najít v roce 1813 cestu přes Modré hory a v následujících letech tak mohlo být dále osídlováno vnitrozemí. 

 

Už v polovině dvacátých let 20. století mělo město více než milion obyvatel. V roce 1931 byla kvůli velké hospodářské krizi asi jedna třetina pracujících nezaměstnaná, což bylo o rok později překonáno opětným stoupnutím hodnoty vlny a znovuvzkvétajícím stavebním průmyslem. V roce 1932 byl kvůli špatné dostupnosti krajiny severně od Portu Jackson vystavěn Sydney Harbour Bridge, čímž se značně zvýšilo osídlení v okolní oblasti.

 

Už od konců zlaté horečky panovala v Austrálii rivalita mezi městy Sydney a Melbourne. Melbourne, hlavní město Victorie, bylo tehdy největší a nejbohatší město Austrálie, začátkem 20. století však Sydney porazilo Melbourne svou populací a stalo se tak největším městem Austrálie.

 

V druhé světové válce utrpělo město jen nepatrné škody, které byly zapříčiněné třemi malými japonskými ponorkami, ze kterých byly dvě uloveny v přístavu. Mohla být ulovena i třetí, ta ale nestihla doplout ke své mateřské lodi a ještě dnes bývá označena za ztracenou. Po ukončení války přišlo do Sydney mnoho emigrantů. Město dále rostlo směrem na západ. V druhé polovině 20. století emigruje do Sydney mnoho přistěhovalců z asijských zemí a z města se tak stává multikulturní metropole. V lednu 1994 zničily obrovské požáry 200 domů v předměstí Sydney, V roce 2001 zničily požáry v buších rozlehlé oblasti Královských národních parků a v Modrých horách za pouhých 23 dní plameny zničily 170 domů a 650 tisíc ha lesů a polí. I přes nasazení deseti tisíc hasičů z celé země plameny byly uhašeny až obrovskými dešti.

 

Dnes jsme měli velmi zajímavý výlet do Modrých hor. Nejprve jsme se přepravili člunem k zoologické zahradě v Sydney a odtud jsme jeli autobusem. Dnešní dopoledne nevěštilo zamračené nebe nic dobrého. Postupně jak jsme se vzdalovali od města a přibližovali k horám, se počasí zlepšilo a svítilo sluníčko. První zastávka byla v Featerdale Wildlife Parku. Na nepříliš velké ploše jsme se setkali s zvířaty hlavně australského kontinentu. Tato malá zoologická zahrada v pěkném prostředí chová savce, hlavně vačnatce, plazy, ptáky a někteří z nich se pohybují volně po cestičkách mezi návštěvníky. Velmi zajímavé bylo, že jsme každý jako vstupenku obdrželi pas s mapkou parku a na některých stanovištích byla volně přístupná razítka a nám se podařilo všech 8 razítek s různými druhy zvířat do pasu natisknout. Jsme rádi hlavně proto, že jsme si před cestou sbírání razítek naplánovali a jak jsme zjistili, je to velmi obtížný a někde neuskutečnitelný úkol. Zvířata jsou chována v perfektní čistotě a pořádku a byli jsme i svědky ranního krmení. Samozřejmě nás nejvíce zaujali zástupci australských zvířat – klokani, koaly a malý vzácný medvídek – tasmánský čert. Tato zvířata bychom zřejmě ve volné přírodě těžko zahlédli. Těsně před polednem jsme dorazili do Modrých hor. Nejprve jsme navštívili vyhlídku do širokého a hlubokého údolí, ale také na známá pískovcová skaliska Tři sestry. I když bylo pěkně, přesto viditelnost nebyla vždy ideální. Potom jsme autobusem dojeli do stanice, kde nás čekala jízda vláčkem ve skalní průrvě se spádem 52 stupňů. Poté jsme se prošli pěšky stezkou vedoucí deštným pralesem. Právě v těchto místech byl důl na uhlí, který už není v provozu, ale návštěvníkům nabízí možnost prohlédnout si důlní pracoviště a seznámit se s nástroji a technikou dobývání uhlí.

Nahoru jsme pro změnu jeli velkokapacitní lanovkou. Ještě na nás čekal v Modrých horách oběd v tamním golfovém klubu. V autobuse jsme se od průvodce dozvěděli mnoho zajímavých věcí, jako například, že před 100 miliony lety se kontinent dnešní Austrálie oddělil od Antarktidy a každý rok se o 2 cm přibližuje asijskému kontinentu. Také, že pouze v Modrých horách jsou podobně jako u nás v Evropě čtyři roční období. Dále byla řeč o tom, že s velkými požáry buše se příroda dokáže dobře vyrovnat, i když to trvá i deset let, ale lesy jsou tím omlazovány i bez zásahu člověka. V autobuse s námi jel i profesor Carlo Scopelliti a části cestujících překládal výklad průvodce do francouzštiny.

Večer v divadle bylo vystoupení  asi 20 členného souboru Aboriginců – potomků původních obyvatel Austrálie. Předvedli se s původní hudbou (jejich fujarou a kytarou) a hlavně zpěvy a tanci. Všichni byli pomalováni po celém těle bílobarevnými motivy a oblečení v tradičním oděvu. Ve vystoupení účinkoval  snad i desetiletý chlapec, který měl mimořádný ohlas, jak tanec zvládnul. Hodinové vystoupení se líbilo, návštěvníci také byli dobře informováni, jak se na fujaru zvanou didgeridoo hraje a seznámeni se smyslem jednotlivých částí představení. Také, jak bývá obvyklé, pozvali některé dobrovolníky z hlediště na pódium, aby s nimi si zatančili.

dscn9376.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky Sydney a Modré hory

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář