Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – padesátý

50.den: 24.2.2015

Úterý  - 8.týden                       

Trasa:  na moři

Časové pásmo: - 9 hod.

Na dnešek jsme opět posunovali hodinkami o další hodinu zpět takže už máme 9 hodin zpoždění oproti našemu času.

Včera jsme byli na zajímavé přednášce pana profesora Carla Scopellitiho o ostrově Pitcairn a jeho souvislosti s velmi známou námořní vzpourou na lodi Bounty.

Pitcairnovy ostrovy jsou zámořským územím Spojeného království Velké Britanie, ale pod správou Nového Zélandu. Jsou na jihu Tichého oceánu, 2000 km vzdáleny západním směrem od Velikonočního ostrova – skupina 4 ostrovů sopečného původu - ostrov Henderson má korálovou bariéru a je součástí Světového přírodního dědictví UNESCO, dalšími jsou Oeno a Ducie.

Jediný ostrov Pitcairn s necelými 5 km2 a maximální výškou 347 m nad mořem je osídlen a to míšenci Britů (potomky vzbouřenců z lodi Bounty) a Polynésanů. Počet obyvatel asi 60. Zdrojem příjmů obyvatel je vydávání poštovních známek, poplatky za kotvení lodí a částečně i zemědělská činnost.

Ostrovy byly objeveny Brity v roce 1767 a roku 1790 osídleny vzbouřenci z lodi Bounty). Obydlené místo se jmenuje Adamtown a úředním jazykem je kromě angličtiny i pikernština.

Přednášející navštívil ostrov, kde pořídil bohatou fotodokumentaci, ukázal nám fotografie krásných známek, které mají hlavně tématiku Bounty a filmů o vzpouře natočených. Jiné známky se týkají aktuálních událostí, např. loď Costa Neoromantica zakotvila poblíž Pitcairnu v roce 2013 a zástupci Adamstownu navštívili loď.

Na ostrově byly v 18. století nalezeny také sochy podobné maoi z Velikonočního ostrova, ale byly Brity zničeny a nalézají se jen zbytky po těchto památkách.

Historický příběh vzpoury na lodi Bounty se vypráví ve více verzích. Kapitán v deníku Today uvádí jednu z nich. 28. dubna 1789 vnikla na Bounty vzpoura- 18 námořníků, pod vedením Christiana Fletchera, který byl druhým kapitánem, proniklo se zbraněmi do kajuty kapitána Bligha a zajali ho. Zbytek posádky nebyl o vzpouře informován, ale, když viděli spoutaného kapitána neprojevili žádný odpor a byli donuceni s ním nastoupit do člunu o délce 7 metrů, dostali proviant, pitnou vodu a hodinky a mapu na 1 týden, aby si mohli vypočítat kurz k plavbě na některý ostrov a zachránit si tím život. Nebylo to lehké,  kapitán a jeho 16 spoluplavců trpěli hladem a žízní a málem padli do rukou kanibalů. Po 47 dnech a více jak 6000 km se jim podařilo doplout na ostrov Timor v Indonésii, odtud se vrátili zpět do Anglie a kapitán podal na vzbouřence žalobu.

Christian Fletcher poté, co se zbavil kapitána,  obrátil Bounty zpět k Tahiti, aby nabral proviant a ženy, s kterými on i námořníci během předchozího pětiměsíčního pobytu na ostrově navázali vztahy. Nemohli ale na Tahiti zůstat, protože ostrov ležel na okruhu plaveb britského námořnictva a nechtěli riskovat, že budou objeveni. Při hledání vhodného ostrova, kde by mohli bezpečně žít narazili na ostrov Pitcairn, který byl neobydlený a jehož poloha byla v námořních mapách špatně zakreslena. Fletcher s ostatními šli na ostrov, vzali všechno potřebné a loď Bounty zapálili. Na ostrově bylo dost potravy i vody, ale život zbouřenců se zakrátko začal komplikovat násilím a zabíjením. Roli hrál hlavně alkohol a docházelo i k násilí vůči ženám, mezi tím se narodilo 10 dětí, ale dále docházelo ke konfliktům a vzbouřenci se vzájemně pozabíjeli, až zůstal naživu jeden muž John Adams, podle kterého je nyní pojmenováno městečko na ostrově. Z mužů , kteří se vylodili na ostrov,  přirozenou smrtí zemřeli jen dva. Na ostrově zůstal jeden muž, osm žen a asi 10 dětí, ostrov byl v roce 1808 znovu objeven americkou lodí a zpráva, že zde měli úkryt zbouřenci z lodi Bounty se roznesla celým světem. Následně při soudu byl Adams omilostněn a jeho hrob má jediný popsaný náhrobní kámen na Pitcairnu.

Dnes už od rána jsme se blížili k tomuto jistě zvláštnímu ostrovu, kolem deváté hodiny jsme ostrov obepluli a loď se otáčela tak, aby všichni z cestujících měli možnost si prohlédnout ostrov i ze své kajuty. Byli jsme netrpěliví, kolik lidí z ostrova navštíví naši Costu. Bylo jich asi 30 s bednami plnými výtvorů a výrobků, následně snad na 10 pultech za obrovské účasti lidí z Costy prodávali zboží, o které byl veliký zájem. V sortimentu byly trička, čepice,  dřevěné výrobky – misky, tácky, ryby, želvy a ostatní  zvířátka, dále známky, pohlednice, pletené košíky z travin, šperky, magnetky, med a masti. Tedy prodejní akce na naší lodi se zúčastnila polovina obyvatel ostrova Pitcairnu a skoro všichni z lodi Costa.

Večer bylo vystoupení muzikálového zpěváka Roberta Sinagogy a vystoupení mělo  úspěch. Ještě jsme se zamýšleli nad dnešním dnem, který byl díky ostrovu Pitcairn a jeho obyvatelům a historické události spojené s Bounty velmi příjemný. Už máme za sebou celkem 50 dní a z toho 25 dní a nocí jsme pluli bez možnosti vystoupit z lodi.