Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – padesátý šestý

56.den: 2.3.2015

Pondělí  - 9.týden                      

Trasa:  Bora Bora ( Francouzská Polynésie)

Časové pásmo: - 11 hod.

Bora Bora je ostrov souostroví francouuzské Polynesie. Jeho jméno je odvozeno od polynéského výrazu a znamená prvorozený. Je vzdálen 280 km severozápadně od ostrova Tahiti a zdejší ostrovy jsou pozůstatkem jedné nebo více sopek a většinu z nich navíc obklopují prstence korálového útesu. Bora Bora je poloatol, což znamená, že uvnitř korálového útesu nad bývalou kalderou leží mělká modrá laguna, na jejíž hladinu se zvedají poslední trosky kráteru.

V tomto případě v podobě velkého ostrova a dvou dalších ostrovů Toopua a Toopuaiti. Hlavní ostrov je hornatý a jeho dominantou jsou dva ostré skalnaté vrcholy dosahující výšky 660 m n.m. a nejvýše položeným bodem Mt. Otemanu dosahující výšky 725 m.n.m. V prstenci korálových ostrovů, ostrůvků a útesů, který ostrov Bora Bora obklopuje, existuje jediná úžina, volná mořská cesta známá jako motus. Tady mohou lodě proplouvat až do vnitřní laguny, která je přírodním dobře chráněným přístavem.

Návětrné deštivé svahy zarůstá džungle, ve vlhkých údolích rostou háje mohutných kaštanovníků s jedlými plody. V roklích bují stromové kapradiny a na horských stráních banánovníky. Závětrné sušší svahy kryjí travnaté savany s občasnými keři a stromy. Pobřeží jako na všech ostrovech Tichomoří obsadily kokosové palmy, v jejichž stínu rostou ibišky lípolisté a přesličníky. Tropické teploty od 24 stupňů zmírňují čerstvé větry východních směrů.

Bora Bora nabízí širokou paletu aktivit a zajímavých míst, kvůli kterým na ostrov ročně zavítají tisíce turistů. Na samotné pevnině existují dvě centra. Administrativním centrem ostrova je Vaitape, které se nachází na západním pobřeží a je zároveň nejživější a nejobydlenější částí celého ostrova. Druhým centrem je Matira, jedná se o nejjižnější cíp ostrova s nádhernými plážemi a rozsáhlými lagunami.

K oblíbeným činnostem na ostrově patří šnorchlování a potápění a to především pro pestrobarevnost zdejší mořské fauny. Pod vodou se lze setkat s houfy pestrobarevných ryb, barakudami, rejnoky, mantami, murénami, želvami či žraloky.

Naše Costa ráno zakotvila v laguně u ostrova, příjezd jsme opět sledovali už od východu slunce. Na ostrov nás převezly i s našimi elektrokoly záchranné čluny. Společně s námi už od večera plula další velká výletní loď s japonskými turisty a také své hosty na ostrov převážela záchrannými čluny do malého přístavu v centru Vaitape. Tam na nás čekala místní melodická hudba a velké množství různých nabídek pro cestování hlavně v laguně a to loděmi s proskleným dnem ke sledování podmořské krásy. My jsme se zase po delší době vydali na kolech a přivítala nás velmi špatná rozbitá silnice, na níž jsme hned zpočátku ztratili z nosiče kola dvoulitrovou láhev s vodou a zůstala nám jen půllitrová. Vydali jsme se na cestu, která se po několika kilometrech přece jen zlepšila a začali jsme po pobřeží objíždět ostrov. Očekávali jsme pokračování luxusu, který jsme viděli na ostrově Moorea, ale setkali jsme se zde s velkými rozdíly mezi luxusní zástavbou a neudržovanými obydlími. Asi po 35 kilometrech jsme naše poznávání ukončili i pro zatím ne zcela vyléčené Luďovo nachlazení. Na ostrově se prodávají hlavně typické černé perly, překvapením pro nás bylo, že měly nepřirozený, až kovový lesk. Opět jsme viděli několik souborů, hrajících na různé hudební nástroje pro pobavení návštěvníků a skromný výdělek. Zvláštní bylo i vystoupení hudební skupiny, která používala jen bubny a činely a doprovázela další členy oblečené do pestrých masek čínských draků a tančících a pohybujících se v rytmu hudby. Po celý den bylo opravdu tropické počasí s jednou silnou dešťovou přeháňkou.

Večer vystupoval v divadle stálý hudebník na lodi, mladý nadějný italský zpěvák, klavírista a klarinetista Pietro Mangiaracina. Pořad měl tradičně velký úspěch u posluchačů, kteří jeho hudbu znají také z pravidelného hraní v baru.