Jdi na obsah Jdi na menu

Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – osmdesátý třetí

83.den: 30.3.2015

Pondělí - 13.týden                       

Trasa:  Mauritius (Port Louis)

Do konce plavby zbývá: 33 dnů

Časové pásmo: +2 hod.

 

Mauricius je ostrovní stát v souostroví Maskarény v západní části Indického oceánu, blízko obratníku Kozoroha. Tvoří ho ostrov Mauricius, ostrovy Rodrigues, skupina Cargados Carajos a souostroví Agalega. Ostrovy jsou vulkanického původu, povrch Mauricia tvoří náhorní plošina obklopená horskými vrcholky (maximální výška 820 m n.m.). Členité pobřeží lemují korálové útesy. Řeky jsou krátké a dravé s vodopády. Horké tropické podnebí je ovlivňováno mořem a pravidelnými větry (pasáty na východě). Ostrovy postihují i cyklony. K dispozici jsou dvě období: teplé vlhké léto od listopadu do dubna s průměrnou teplotou 25 stupňů Celsia a relativně suchá a chladná zima od června do září s průměrnou teplotou 20 stupňů. Tepelný rozdíl mezi ročními obdobími je pouze 5 stupňů.

 

Mauricius má 1,3 miliony obyvatel, kteří jsou rasově a etnicky pestří. Potomci přistěhovalců z Indie dosáhli více než dvoutřetinového podílu populace, liší se však jazykově i nábožensky (hinduisté 48 %, křesťané 31 %, muslimové 17%). Na Mauriciu se hlavně pěstuje cukrová třtina. Domácí spotřebě slouží brambory, batáty, maniok, kukuřice, podzemnice olejná, zelenina a ovoce. V malých objemech se sklízí tabák, čaj a vanilka. Chová se skot, kozy a prasata. V průmyslu k tradičnímu cukrovarnictví přibyla výroba textilu a konfekce, dále hraček, kosmetiky, hodinek atd. Doprava je provozována v síti kvalitních silnic. Významné místo je v cestovním ruchu.

 

Na počátku 16. století Mauricius byl objeven Portugalci. Od roku 1598 byl v jejich državě. V roce 1715 francouzská kolonie, v roce 1810 ostrov obsazen Brity, 1968 vyhlášena nezávislost a v roce 1992 republika. Hlavní  a největší  město je Port Louis. Republika má prezidenta, vládu a parlament.

 

Je ráno po sedmi dnech od odplutí z australského Perthu konečně vidíme pevninu - je to ostrov Mauritius, známý nejen jednou ze zvláštností poštovní známky, ale jde o jeden z nejzajímavějších ostrovů vůbec. A proto dnes jsme si zakoupili výlet, který se uskuteční až v odpoledních hodinách. Jen nás překvapilo, že musíme dopoledne stejně jako všichni, kdo hodlají vystoupit z lodi, si opět vystát frontu na nějakou známku , která se přilepí na karty a bude zase provedena veškerá kontrola. Tato  či podobná činnost je podle našeho mínění zbytečná a jenom otravuje lidi, ovšem nejsme zasvěceni do všech tajů mezinárodních smluv a také nemá cenu, se vyhýbat různým nařízením. Třeba předevčírem jsme byli infornováni, že když budeme chtít vystoupit v Namibii z lodi, že musíme zaplatit 140 Euro na osobu vstupní vízum- přitom v Namibii budeme kotvit jen 9 hodin – no co se dá dělat, na africkou Namibii se budeme asi koukat z lodi.

 

Po ukončení vstupních formalit jsme se vydali ven z lodi na obhlídku. Už připlouvání do přístavu a přistávání bylo nezvyklé, protože naše obrovská loď se musela otáčet a velkou dobu couvat k molu mezi zakotvenými asi 40 převážně čínskými rybářskými loďmi.

 

Hned na molu měla vystoupení skupina místních tanečnic a bubeníků. Vzhledem k tomu, že centrum je 5 km od přístavu, stálo venku nespočetné množství taxíků a taxikáři horlivě nabízeli své služby. Bylo velké vedro a chtěli jsme jen vyzkoušet, zda se nám někde nepodaří připojit na wifi, tak jsme se jen kousek prošli. Internetový signál byl nedostupný a po návratu na loď jsme si opravdu vychutnali plavání v bazénu. Po obědě jsme měli výlet na jih ostrova. Jeli jsme menším autobusem, což bylo příjemné, protože nastupování a vystupování 16 lidí na fotostopech i zastávkách na prohlídky, netrvalo tak dlouho, jako u velkého autobusu s 60 cestujícími. Naší průvodkyní byla trochu extravagantní malířka původem z Německa, která žije na Mauriciu 15 roků.

 

První naše zastávka byla u nádherného sopečného kráteru Trou aux Cerfs,  o němž jsme předpokládali, že bude skalnatý, černý a holý. Opak byl pravdou, kráter byl v průměru téměř kilometr, hluboký asi 100 metrů a na dně bylo jezero, kráterové stěny byly obrostlé bujnou vegetací. Od kráteru byl pěkný rozhled na vysoké špičaté štíty okolních hor, které jsou také zbytky bývalých sopek. Ostrov Mauricius je 60 km dlouhý a 45 široký, a je sopečného původu, ale není jako jiné ostrovy holý, ale jeho porost je velmi různorodý. Na polích se pěstuje cukrová třtina, viděli jsme ananasové plantáže, všude je plno palem, eukalyptů, „střechových“ akátů, které trochu tvarem připomínají baobaby. Zajímavou informaci jsme získali o agáve, kterých je na ostrově také plno. Kvetou poprvé za 25 roků a po odkvětu rostlina uhyne.

 

Celý ostrov se nám velmi líbil, dominantou jsou nezvykle špičaté hory, z nichž jedna pro podobu s evropským originálem je zde nazývána Malý Materhorn.

 

Následovala návštěva dílny a prodejny modelů historických lodí, vyrobených tělesně postiženými pracovníky podle originálních plánů. Tyto modely jsou překrásné, vypracované do nejmenšího detailu, ale jejich cena je poměrně vysoká, i když úměrná pracnosti ruční výroby. V obchodě nás nadchly glóbusy v několika velikostech a barevných provedeních, na nichž byly kontinenty i země zhotoveny z polodrahokamů technikou intarsií. Na této zastávce nás mrzelo, že jsme měli tak málo času k prohlídce. Navštívili jsme svaté jezero Grand Bassin s klášterem a sochami. V jezeře je nespočetné množství ryb, které se však nesmí lovit. Nedaleko odtud jsme viděli velkou 30 m vysokou sochu boha smrti Sheevy a nedokončenou další sochu. Měli jsme štěstí, že ve svatyni se právě konal obřad křtu dítěte. Další zastávka byla u nejhlubší propasti ostrova Black River George s dvoustupňovým vodopádem. V jiné části ostrova jsme viděli krásný  dvojitý vodopád u Chamarelu, který padal do hloubky 100 metrů. Nedaleko od něj byla naše poslední zastávka u sedmibarevného sopečného popelu. Měli jsme štěstí, že slunce ještě nezapadlo a tvořilo na této nezapomenutelné přírodní scenérii krásné plastické stíny. Součástí této expozice byla i farma s obřími želvami, kterých tam bylo asi 7.

 

Na ostrově Mauricius asi 75 % obyvatel žije v chudobě. Ženy zde vykonávají ty nejtěžší práce při sklizni cukrové třtiny, na stavbách domů i silnic. Nedávno zde byl zvolen nový president, který má 85 let, ale lidé doufají, že zavede změny k lepšímu a ten předchozí prezident bude pro korupci odsouzen.

Na ostrově jsou jednotky americké armády a na jednom z malých ostrovů americká vojenská základna.

 

Byli jsme překvapeni systémem školství. Po mateřské škole jdou v 6 letech děti do školy na první stupeň, který trvá 6 let, děti nosí uniformy, na dalším vyšším stupni jsou dívky odděleny od chlapců, dále se chodí v uniformách a také jsou odstupňováni dle výsledků. Po 12 letech povinné školní docházky mohou děti pracovat nebo dále studovat. Před dosažením 18 let zde nesmí nikdo pracovat. Jsou se stavěny nájemní byty, kam by se mohli nastěhovat lidé ze slumů, ale jejich splátky jsou tak vysoké, že o ně není zájem. Stejně tak nás překvapilo, že jsou budována nákupní centra, kde místní na nákupy nemají prostředky a turisté zde nic nakupovat nechtějí.

dscn0060.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky Mauricius - Port Louis

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář