Jdi na obsah Jdi na menu

Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – osmdesátý pátý

85.den: 1.4.2015

Středa - 13.týden                      

Trasa:  Réunion (Saint Denis)

Do konce plavby zbývá: 31 dnů

Časové pásmo: +2 hod.

 

Réunion je zámořský region Francie v Indickém oceánu na nejjižnějším ostrově souostroví Maskarény.

Ostrov je hornatý (maximální výška Piton des Neiges - 3069 metrů n.m.) pokrytý mnoha vyhaslými krátery, často vyplněnými jeskyněmi, místy zde vyvěrají horké minerální prameny. Řeky jsou krátké a vodnaté s množstvím vodopádů. Podnebí je tropické, zmírňované severovýchodními pasáty. Většinu obyvatel tvoří míšenci a kreolové římskokatolického vyznání. Hospodářství je závislé na pěstování cukrové třtiny a na cestovním ruchu. Velmi významná je podpora EU a Francie.

Ostrov objeven 1513 Portugalci, po roku 1642 zde bylo francouzské osídlení, v letech 1810-15 britská okupace, po druhé světové válce zámořský departement Francie. Francouzský prezident je na místě zastupován prefektem, kterého jmenuje francouzská vláda.

Rozloha je 2512 km2, počet obyvatel 812 000, hlavní město Saint-Denis.

 

Reunion je v podstatě vytvořen na jednom podmořském bodě (hot spot) sopečné činnosti, který je  s průměrem kolem 200 km jedním z největších na světě. Sopečné stěny spadají příkře do mořských hlubin, proto se zde nemohou vytvořit korálové rify, stejně jako u některých ostrovů v Tichomoří a Indickém oceánu. Před 50. lety dvacátého století byl ostrov ve velmi zanedbaném stavu, negramotnost dosahovala až 90 %,také zde byla velmi špatná zdravotní situace s téměř nejvyšší dětskou úmrtností na světě. Zásluhou Francie a prvního guvernéra na ostrově se situace velmi rychle zlepšila, byly vybudovány školy, zdravotnická zařízení, státní byty a silniční síť. Dnes má 75 % obyvatel v Réunionu středoškolské vzdělání. Francie má s ostrovem letecké spojení 2 x denně a let trvá z Paříže kolem 11 hodin. Životní náklady jsou zde však vyšší než ve Francii, protože se mnoho věcí musí dovážet a je na ně vysoká dovozní daň. V přístavním městě Saint Denis je prefektura. Funkce prefekta je spíše čestná a apolitická, ale jeho úkolem je např. rozhodovat při sporech v záležitostech, které nedodržují francouzské zákony a práva.

 

Réunion se skládá z 49 kantonů a 24 obcí. Poprvé byl viděn arabskými námořníky, kteří mu dali jméno Dina Maghrabin (západní ostrov). Portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas byl prvním Evropanem, který zde v roce 1513 se svou lodí přistál. V roce 1642 připluli na ostrov francoužští námořníci a obsadili ho ve jménu krále Ludvíka XIII. Král pocházel z šlechtického rodu Bourbon a následně dostal ostrov jméno Insel le Bourbon. 19. 3. 1793 byl ostrov během francouzské revoluce přejmenován na La Réunion. Nové jméno je odvozeno ze sjednocení revolucionářů z Marseille s Národní gardou v Paříži 10. 8. 1792. Přistěhovalci z Francie, Afriky, Číny, Madagaskaru a Indie dali ostrovu etnickou rasovou tvář, která ji dodnes charakterizuje. Otevření Suezského kanálu v roce 1869 snížilo důležitost ostrova jako mezipřistání na cestě do východní Indie. Ostrov leží asi 420 km východně od Madagaskaru, asi 200 km západně od ostrova Mauricius, víc než 700 km jižně od souostroví Seychelly a pár stupňů severně od obratníku  Kozoroha. Celkové pobřeží ostrova měří 207 km.

 

Dnešní výlet začínal v 8 hodin, nejprve jsme jeli kolem pobřeží, které bylo lemováno vysokými skalami. Všechny byly zabezpečeny ocelovými sítěmi a stěnami proti pádu balvanů. Pobřežní silnice byla vybudována holandskou společností na sopečné suti a základech na mořském okraji a v současné době se rozšiřuje, protože od roku 1970 se počet obyvatel téměř zdvojnásobil a úměrně tomu zesílila i doprava. Navštívili jsme starou část města a viděli jsme budovu prefektury, která je nejstarší zděnou budovou ve městě. Před jejím vystavěním zde byla jen zeď s několika otvory po střelách z děl a dřevěná budova se slaměnou střechou. Protože vzhled tohoto stavení neodpovídal reprezentaci francouzského krále na Réunionu, byla vystavěna za pomocí asijských stavitelů nová prefektura, která nese jak evropské, tak asijské prvky a tento styl je zde nazýván „companie“ stylem. Nedaleko stojí socha jeho zakladatele. Ve starém městě se mezi novými budovami zachovaly i dřevěné kreolské domy, které jsou již z velké části rekonstruovány.

Náš výlet všech návštěvníků z Costy byl sice rozdělen na dopolední a odpolední, ale i tak 12 autobusů s turisty by vyvolalo ve městě silniční kolaps a tak byly křižovatky řízeny policisty a některé ulice kvůli nám uzavřeny.

Další naší zastávkou byla botanická zahrada s budovou malého muzea s vycpanými zvířaty a preparovanými rybami. Kromě několika záhonů a jezírek s lekníny však šlo však spíš o městský park k oddechu a pro děti zde bylo vybudováno velmi pěkné hřiště s prolézačkami.

Saint Denis, přesto, že leží přímo u moře, nemá žádné pláže, ty se nacházejí na východní straně ostrova. V Pařížské ulici, jsou nejvýznamnější úřady, katedrála a památník válečných obětí. Ve městě je také velká mešita. Obyvatelstvo je již od dob objevitelů ostrova rasově velmi různorodé a jsou zde míšenci Evropanů, Afričanů i Asiatů. V současné době se přijíždějí antropologové z Francie i jiných zemí studovat tyto již po dobu 350 let se prolínající rasy. Vzhledem k nedostatku stavebních míst u moře se tlačí výstavba domů i hotelů vysoko do hor. Přístavní městečko je poměrně vzdálené od centra a je přístupné pouze po pobřežní dálnici.

Po návštěvách Nového Zélandu, australských měst i ostrova Mauricius byl pro nás pravostranný silniční provoz zase jednou z věcí, připomínajících domov. Počasí je zde opravdu velmi horké, už v 10 hodin dopoledne bylo 35 stupňů Celsia, ale vzhledem k častým dešťům je ostrov celý krásně zelený. Kopce jsou oproti jiným ostrovům oblé a méně špičaté.

dscn0125.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář