Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – osmdesátý devátý

89.den: 5.4.2015

Neděle - 13.týden                      

Trasa:  Richards Bay (Jihoafrická republika) – Maputo (Mosambique)

Do konce plavby zbývá: 27 dnů

Časové pásmo: stejné jako v ČR v letním čase

Jihoafrická republika je při pobřeží Atlantického a Indického oceánu. Nejjižnějším bodem celé Afriky je Mys dobré naděje. Toto dlouhé pobřeží (2800 km) je lemováno úzkými nížinami a pouze na jihovýchodě se nacházejí přístavy. Velkou část území zabírá vysoko položená náhorní plošina (1200 až 2000 m.n.m.), která se na severovýchodě sklání k řece Limpopo a okrajům pouštní pánve Kalahari. Na jihu vystupují Kapské hory (max.výška 2326 m.n.m.),  k nimž náleží i známá Stolová hora. Na jihovýchodě se táhnou Dračí hory (max. výška 3408 m.n.m.). Vodních toků je dostatek, jsou většinou krátké a prudké. Žádná řeka není splavná, což platí i pro nejdelší Orange. Podnebí je ovlivněno více nadmořskou výškou, než zeměpisnou šířkou, je většinou subtropické, na východě vlhké, na západě suché až pouštní, ve vnitrozemí silně kontinentální. Jihoafrická republika má 49 milionů obyvatel a je rozdělena na 9 provincií. Státní zřízení je republika v rámci Commonwelthu.

Historickým vývojem vznikla multirasová společnost, kde byly potlačováni původní obyvatelé evropskými osadníky. Nyní černoši mají více jak tříčtvrtinovou většinu z celkového počtu obyvatel. Režim apartheidu svou politikou zapříčinil etnickou konsolidaci devíti hlavních národností. Odpor proti apartheidu reprezentoval Africký národní kongres a od roku 1994 odpor černého obyvatelstva a nátlak světa vedly k odbourání apartheidu.

Jižní cíp Afriky byl osídlen kmeny Sanů a Khoinů. Ve středověku přišli Bantuové, Evropané obepluli Jižní Afriku na konci 15. století při cestách do Indie. Prvními evropskými osadníky byli v 17.století Nizozemci, roku 1652 založili Kapské Město. Pod tlakem Britů se nizozemští farmáři, Búrové odstěhovali do vnitrozemí, kde vyhlásili vlastní Búrskou republiku. V letech 1899 – 1902 po Jihoafrické (Búrské) válce bylo území anektováno Brity. Roku 1948 vyhrála volby afrikánská národní strana, která zahájila politiku aparheidu. Uvnitř Jihoafrické republiky se nacházejí dvě rozlohou malá království – Lesotho a Svazijsko.

V zemědělství se jako hlavní plodina pěstuje kukuřice a dále pšenice a brambory, sorgo, luskoviny, sója, podzemnice olejná a zelenina. Daří se i cukrové třtině, pěstuje se i bavlna, tabák a slunečnice.

Chov hospodářských zvířat a rybolov je na dobré úrovni. Nerostné zdroje v Jihoafrické republice jsou značné. Ročně se vytěží kolem 200 tun zlata, 90 tun stříbra, 180 tun platiny, 40 mil.tun železa a 2 mil. tun manganu, což je první místo na světě. Těží se také černé uhlí, diamanty a jiné ušlechtilé kovy.

Z jihoafrických přístavů je největší Richard´s Bay s ročním obratem (85 milionů tun nákladu). Ekonomiku zbržďuje i ta skutečnost, že v JAR je 22 % nezaměstnaných.

Dnes místo mosambického Maputa připlouváme do Jihoafrické republiky.

Plánované připlutí bylo na 8 hodin. Od půl osmé měl každý z hostů i ti, kteří nechtěli jít na pevninu, vyzvednout pořadové číslo pro vstupní kontrolu do Jihoafrické republiky. V té době jsme se blížili lodí k přístavu Richards Bay. Normální postup je, že podle čísel lidé procházejí podle pokynů pořadatelů z řad posádky ke stolům, kde podle pater a čísel kabin jsou v krabicích uspořádány naše pasy. Po předložení potvrzení o odevzdání pasu je nám pas vydán a s ním se postupuje do další místnosti, kde sedí úředníci pasové kontroly a dávají razítka do pasů, popřípadě nálepky, které musí každý s sebou brát při opuštění lodi jako doklad, že pasovou kontrolou prošel. Běžně celý tento proces zabere asi půl hodiny. Vzhledem k tomu, že kontrolou prochází téměř 3000 lidí, musí být vše velmi dobře zorganizováno a připraveno a při tom pomáhají i animátoři, fotografové, zaměstnanci cestovní kanceláře, recepce i účetní (snad 30 lidí). V některých přístavech probíhá pasová kontrola bez naší osobní účasti, takže potom máme v pase nová razítka, aniž bychom o tom věděli.

Včera však bylo všechno jinak.

Podle pokynů jsme si vyzvedli čísla, ale loď stále byla na moři před přístavem, takže bylo jasné, že úředníci zde ještě nemohou být a pracovat. Proto jsme byli pořadateli vyzváni, že máme očekávat hlášení, kdy se ke kontrole máme dostavit. O něco později však následovalo hlášení místním rozhlasem se zprávou, že loď, i když má již od včerejška vyřízeny všechny formality, nesmí zatím z důvodu chybějícího souhlasu bezpečnostní složky přístavu, vplout do přístaviště. K povolení a následnému vplutí do přístavu došlo až po poledni. Tím pádem lidé do té doby neměli žádný program a všichni netrpělivě čekali, až se vše vyřídí a budeme moci opustit loď. Počasí však již od rána bylo deštivé a zamračené a tak mnozí ani po provedení všech kontrol v popoledních hodinách ven z lodi nešli. Někteří také z toho důvodu, že se chtěli v 17 hodin zúčastnit slavnostní velikonoční mše a někteří tam zpívali v chóru.

Ve všech prostorách lodi je pěkná velikonoční výzdoba a také v restauraci jsme měli pěkně ozdobený stůl, v předsálí zase krásná výzdoba od našich kuchařů a každý dostal u večeře velikonoční vejce neobarvené, ale zapečené v chlebovém těstě a typické velikonoční italské cukroví.

Po slavnostní gala večeři jsme poslouchali duo Gregory, prohlíželi si někdy velmi rozdílné vkusné i nevkusné oblečení hlavně dam a byla to taková zajímavá „módní přehlídka“, kterou vlastně každý  nechtěně musí absolvovat, protože je to jediná cesta do a z restaurace a každý musí tudy projít.

Potom jsme v divadle shlédli vystoupení dvou kouzelníků Way to the Dream, které bylo zajímavé a návštěvníky i rozveselilo.