Druhá plavba kolem světa – stý den plavby

15.týden, do konce zbývá 27 dnů

Pátek 15.4.2016 - 15.týden

Trasa: Chochin – Dubai, Spojené Arabské Emiráty

Celý den na moři (57)

Zajímavosti z Wikipedie

Perský záliv ( jen Persky Záliv) je záliv Indického oceánu a představuje pokračování Ománského zálivu, se kterým je spojen Hormuzským průlivem. Rozkládá se mezi Arabským poloostrovem a Íránem. V důsledku ústupu moře, se záliv se za poslední 2000 let znatelně zkrátil (například starověké město Ur leželo na jeho pobřeží, zatímco v současnosti leží jeho pozůstatky ve vnitrozemí Iráku).

Pojmenování

O pojmenování zálivu jako perský, referoval např. Sir Arnold Wilson ve své knize, vydané v roce 1928:

Pro geology, archeology, zeměpisce, obchodníky, politiky, cestovatele, učence minulosti i současnosti nebylo tak významného vodního kanálu jako Perský záliv. Tento vodní kanál, který odděluje Íránskou vrchovinu od Arabské se těší totožnosti s Íránem minimálně 2200 let.

Řada arabských států jej označuje jako Arabský záliv nebo jen Záliv, Írán ale trvá na pojmenování Perský záliv. A to tak vášnivě, že v jednom z případů vyhostil řeckého stewarda, který jej nazval Arabský záliv, v jiném sporu se soudí se společností Google.

Perský záliv v číslech

Má rozlohu 239 000 km², délku asi 1000 km a šířku 35–380 km. Převládají však malé hloubky do 50 m, maximální hloubka je zde 102 m. Teplota vody v létě 30-33 °C, v zimě 15–21 °C, slanost 37–40‰.

Ropa

Perský záliv je také největším světovým nalezištěm ropy. Ropná naleziště se nacházejí asi v největším počtu na jeho severozápadním pobřeží, kolem hranic mezi Kuvajtem, Irákem a Íránem. V Saúdské Arábii se zase dováží ropa vytěžená v obřím poli Ghawar do jednoho ze dvou největších překladišť světa v Ras Tanuře, situované na jihozápadním pobřeží zálivu, ne příliš vzdáleného od sousedního Bahrajnu. Ve severovýchodní části Perského zálivu, na ostrově Kiš, se nachází jedna z pěti světových burz svého druhu, Íránská ropná burza.

Strategická významnost

Více než 25% světové produkce ropy je dováženo z Perského zálivu. Na bezpečnost v regionu Perského zálivu a tamní vývoz ropy dohlížela armáda Spojeného království až do roku 1972, kdy se z této oblasti stáhla. Náhlé bezpečnostní vakuum, navíc v době, kdy se íránský šáh Páhlaví stával ve své zemi čím dál méně populární, chtělo vyplnit Rusko, ale ve stejné době zareagoval americký prezident Nixon zavedl v zálivu stálou vojenskou přítomnost. Prezident Jimmy Carter 23. ledna 1980 prohlásil Perský záliv za americkou zónu vlivu a uvedl, že „každý pokus vnější moci získat vliv nad Perským zálivem bude [Spojenými státy] vnímán jako zásadní útok na životně důležité zájmy USA a tento útok bude odražen všemi dostupnými prostředky včetně vojenské síly.“ Jeho výrok, který byl reakcí na invazi Sovětského Svazu do Afganistanu během pozdní Studené války, se stal součástí tzv. Carterovy doktríny, podle níž Spojené státy budou více využívat své vojenské síly k hájení svých národních zájmů na Blízkém východě. Trvá dodnes. Americká vojenská přítomnost v Perském zálivu se navíc navýšila během války s Irákem v roce 1990–91, a čítá letadlové lodě a stíhačky. Americké daňové poplatníky tento vojenský stav stojí 60 miliard dolarů ročně; pramení z něj ale i nesporná strategická kontrola.

Podle deníku Times z konce května 2010 umístí v budoucnu Izrael do Perského zálivu k íránskému pobřeží tři ponorky s možností vypustit nukleární střelu i vysílat špiony na íránské území.

Náš poznatek z dnešního dne :

Dnes máme stý den naší plavby. Začali jsme ukrajovat poslední měsíc, uvědomujeme si, co všechno jsme už zažili a kam jsme se pro poznání dostali. Ještě přistaneme desetkrát a pak už se zase pevnina stane naším domovem. Předpokládáme, že i těch zbývajících deset zastavení pro nás bude krásných a plných zážitků a doplní celou mozaiku naší čtyřměsíční plavby.

Dnes právě je výročí, kdy se potopil Titanic, kterému v cestopisu na cestovatelských stránkách byla věnována také veliká pozornost. Šlo vlastně o první luxusní velkoloď společnosti CUNARD, která tak neslavně skončila svoji první cestu z Evropy do Ameriky. K potopení došlo 15. 4. 1912 a jen jedna třetina lidí se zachránila.

Po celý den probíhala soutěž desetiboje, mnohem lepší výsledky získal Janin tým, Luďovi i jeho spoluhráčům v týmu se naproti tomu nedařilo. Výsledky třetího desetiboje se zveřejní zítra, kdy ještě by se měly hrát zbývající disciplíny.

Plujeme na západ za velikého větru, který dokonale rozhoupal naši loď. Po večeři jsme se zúčastnili dalšího setkání tentokrát se staršími důstojníky. V podstatě je to vždy stejné. Dnes měla na párty službu Galina z Prahy, která už je s Hankou poslední Češka na palubě.

Z radosti, že nás vidí, nevěděla, co nám má dříve dobrého přinést. Galina na této lodi začínala hned po jejím spuštění na moře, ale pak měla kvůli mateřské tříletou pauzu. I tak ale říká, že už patří mezi inventář. Samozřejmě se jí líbí peníze, které zde vydělá a také možnost se občas podívat do některého z přístavů. Nelíbí se jí však šestiměsíční nepřetržitá služba a to, že je oddělená tak dlouho od rodiny.