Druhá plavba kolem světa – den třicátý první

Zajímavosti z Wikipedie :

Titanic nejznámější dopravní parník byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiér plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných člunů. Carlisle v roce 1910 ale odešel ke společnosti Welin Davit & Engineering Company Ltd. a dalších prací se na Titanicu neúčastnil.

Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46 328 BRT při výtlaku 52 310 tun při maximálním ponoru 10,54 m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18 m. Tyto hodnoty vypovídají o tom, že Titanic byl větší než jeho předchůdce Olympic a ve své době byl největším námořním plavidlem.Trup byl z bezpečnostních důvodů rozdělen na 16 záplavových komor a dno lodi bylo zdvojeno. Tato konstrukce měla Titanicu zajistit nejvyšší bezpečnost a přispěla k představě, že je nepotopitelný. Tuto domněnku zveličil i odborný časopis Shipbuilder, který napsal, že „po uzavření vodotěsných dveří v přepážkách se loď stává prakticky nepotopitelnou“. Loď se měla udržet na hladině i v případě zaplavení až 4 vodotěsných komor současně.

Pro pohon lodních šroubů, pomocné agregáty a dodávku energie bylo instalováno celkem 29 parních kotlů (24 oboustranných parních kotlů se 6 topeništi a 5 jednostranných kotlů se 3 topeništi) v 6 samostatných kotelnách, celkem se 159 topeništi. Všechny kotle měly průměr 4,79 m. Délka oboustranných kotlů byla 6,08 m a jednostranných 3,5 metru. Kouř z kotlů byl odváděn do tří, 19 metrů vysokých, komínů s přirozeným tahem. Pomocí ventilátorů se vháněl vzduch pod rošty topeniště. Kromě tří hlavních komínů byl instalován i jeden falešný komín na zádi sloužící jako hlavní vývod ventilace a komín kuchyně. Loď pak se čtyřmi komíny vypadala větší a důstojnější. V kotlích se vyvíjela pára pro 2 čtyřválcové sdružené parní stroje s třístupňovou postupnou expanzí, každý o výkonu 15 000 koní s možností reverzace chodu, a jednu nízkotlakou turbínu o výkonu 16 000 koní bez možnosti reverzace. Parní turbína byla umístěna v páté vodotěsné komoře od zádi, pístové stroje v šesté. Registrovaný výkon byl 50 000 hp, ale sdružený výkon všech soustrojí byl odhadován až na 55 000 hp. Loď měla tři lodní šrouby, prostřední o hmotnosti 22 tun se čtyřmi listy, krajní o hmotnosti 38 tun se třemi listy. Maximální rychlost lodi byla odhadována na 24 uzlů (44 km/h), tou však Titanic nikdy neplul.

Kormidlo měl Titanic pouze jedno, navíc bylo krátké a malé plochou. Kormidlo se pohybovalo ve čtvrtkruhu (±45°) a bylo ovládáno převodem přes ozubené kolo. Pro omezení vibrací vznikajících prouděním vody za lodními šrouby a pro případ rychlé změny polohy byly do mechanismu vloženy tuhé pružiny, tlumící tyto vibrace. Kormidlo bylo ovládáno dvěma samostatnými parními stroji. V provozu byl ale využíván pouze jeden, druhý byl záložní, a pracovaly na společný hřídel. V případě nouze bylo možno kormidlo ovládat lanovými převody přes dva vrátky.

Se stavbou RMS Titanicu bylo započato 31. března 1909 a stavba byla financována J. P. Morganem a jeho společností International Mercantile Marine Co. Trup byl na vodu spuštěn 31. května 1911 ve 12:13. Další práce na dokončení trvaly téměř další rok a byly dokončeny 31. března

Náš poznatek z dnešního dne :

Dnešní den byl zcela tradiční. Z celkových 126 dnů, které strávíme na cestě kolem světa, 74 dnů plujeme dnem i nocí. Protože plujeme východním směrem na dlouhé trase do australského Perthu, tak každé dva až tři dny překonáváme časová pásma a posouváme hodinky vpřed. Dnešním dnem od půlnoci máme opět o jednu hodinu víc. Až dosáhneme 20.3. nejvýchodnějšího bodu naší plavby kolem japonského Tokia, začneme se zase s časem posouvat zpět.

Dnes jsme se opět zúčastnili všech her, které byly organizovány. Luďa měl svůj velký den, ve velké a silné konkurenci vyhrál finále soutěže v hodu kroužky z lodních lan na cíl a dočkal se razítka do průkazky. Ještě větší překvapení předvedla Jana (i sama sobě), protože postoupila v disciplinách, které dosud moc nehrála, protože jí příliš nešly – je to stolní tenis a paddle tenis s dřevěnými pálkami. Po večeři jsme šli chvíli do divadla a pak jsme se připravili na maškarní pirátský bál. Maškarního plesu s pirátskou tématikou se aktivně zůčastnilo snad 30 obyvatel lodi, což bylo pro nás milé překvapení. Jana je mistryně ve vymýšlení masek - sama měla  paruku černých vlasů s kloboukem, sukýnku, červené punčocháče, sexy halenku a maličkou kabelku, nechyběl vějíř. Luďa s černou páskou na oku a černým pirátským šátkem s kotvou na hlavě měl obličej ozdobený pořádnou jizvou, v ruce kompas a miniaturu lahve s rumem v podobě lahvičky s kolínskou, námořnické tričko s vlastnoručně namalovanou lebkou a zkříženými hnáty a pirátské kalhoty v červené barvě. Naše amatérsky zkombinované oblečení se líbilo, stejně tak jako profesionální vypůjčené kostýmy. Byli jsme samozřejmě opět předmětem fotografování a pozorujeme, že už zase začínáme být v podvědomí lidí známá dvojice.