Druhá plavba kolem světa – den třicátý pátý

Zajímavosti z Wikipedie : Zámořské objevy část 4. : 

Zámořský obchod

Obchod s otroky

Obchodní zájmy Evropanů se začaly orientovat z drahého zboží na otroky. Tento zvláštní typ obchodování patřil k nejvýnosnějším podnikatelským aktivitám. Otroci byli dováženi hlavně na americkou pevninu. Jejich počet rok od roku stoupal. V 18. století bylo zotročeno více než 6 milionů lidí, což je padesátkrát více než v 15.století. Toto číslo nezahrnuje lidi, kteří zemřeli při přepravě přes oceán. Cena otroků v Americe byla vysoká a člověk mohl svou cenu splatit prací za čtyři až pět let. Otroci byli prodáváni i do jiných zemí, například do Indie a Arábie, kam byli dováženi například ze Zanzibaru, ostrova u Východní Afriky, který tímto obchodem obrovsky bohatl, dokonce více než prodejem hřebíčku a jiného koření. K zákazu obchodu s otroky došlo až v 19. století.

Obchod se zbožím

Itálie byla nejbohatším státem Evropy. Janov a Benátky byla nezávislá přístavní města, která byla centrem výměnného obchodu. Obchodovalo se s hedvábím, kořením, kožešinami, kůžemi, plátny, dřevem, zlatem, stříbrem a otroky. Trhy se konaly většinou jednou za týden. Zboží z Asie bylo dováženo přes Egypt a Sýrii, zboží z Afriky přes Tunisko a Maroko. Příliv drahých kovů do Evropy, který nastal po objevení Ameriky způsobil prudký pokles hodnoty peněz a došlo k cenové revoluci. Použití značného množství zlata a stříbra na ražbu nových mincí vedlo v Evropě k poklesu hodnoty peněz (především znehodnocení stříbrného oběživa). Obchod reagoval zvyšováním cen, které předstihlo zvyšování mezd. Negativní dopad to mělo především na námezdní dělníky a šlechtu odkázanou na peněžní rentu. Dovoz drahých kovů nestačil na pokrytí evropských potřeb, např. Španělsko kvůli obrovským výdajům na řadu válečných konfliktů a pasivní obchodní bilanci nakonec několikrát vyhlásilo státní bankrot. Proces cenové revoluce byl provázen všeobecným vzestupem evropské populace v 16. století, zatímco v Novém světě došlo v důsledku těžké práce v dolech a zpracování a přepravy rud k rapidnímu poklesu počtu domorodého obyvatelstva, takže záhy museli být na těžkou práci dováženi otroci z Afriky. Část šlechty byla nucena hledat nové zdroje zisků, čímž přispěla k rozvoji kapitalistické výroby.

Koloniální říše

Portugalsko

V době portugalských zámořských objevů byl Lisabon nejbohatším přístavem v Evropě. Na náměstí Paco Real se obchodovalo s drahými dřevinami, exotickým ovocem, kořením, látkami a drahokamy. Portugalsko bylo hlavní námořní velmocí Evropy. Hodně obyvatel byli rybáři zvyklí na moře. Jindřich Mořeplavec v polovině 15. století založil školu pro mořeplavce a vysílal lodě na západní pobřeží Afriky.'' Portugalci vybudovali první zámořskou koloniální říši. V roce 1415 dobyli marocký přístav Ceuta, což bylo jedno z nejbohatších měst. Mezi nově objevená místa patřil mys Dobré naděje a Indie, která byla centrem jejich kolonií. Dále Zanzibar, jehož objevitel Vasco de Gama byl okouzlen vyspělostí zdejší civilizace a jeho vyprávění o nesmírném bohatství ostrova přilákalo velké množství evropských, zejména portugalských obchodníků. Od roku 1503 nad ostrovem převzali vládu Portugalci, kteří zde vybudovali první přístav a zlepšili tím podmínky pro obchod s Indií a Čínou. O 150 let později byli vyhnáni z ostrova a vlády se ujal sultán. Dobyli také Moluky (Indonésie), kde bylo nekonečné množství tolik žádaného koření, například muškátového oříšku, skořice, pepře či hřebíčku. Velmi oceňovaná byla plavba Magalhãese, který jako první obeplul zeměkouli. Portugalci začali jako první obchodovat s lidmi. Otroky dováželi na své nově založené třtinové plantáže zprvu na ostrovech u Afriky, poté v Brazílii. Podél afrického pobřeží, v Rudém moři a Perském zálivu měli řetězec obchodních stanic. Jejich lodě zde mohly kotvit, doplňovat zásoby, ukrývat se před nebezpečím. Portugalci založili osady dokonce i na území dnešní Brazílie. Ve svém vrcholném období v 16. století vlastnili Angolu, Mosambik, Kapverdy, Azory, Madeiru, Gou a Kalkatu v Indii, Kolombo na Srí Lance, Macao v Číně a ostrov Celebes.

Španělsko

Koncem 15. století se sňatkem Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského sjednotila dvě největší španělská království - Kastilie a Aragonie a vzniklo tak mocné království. Známý mořeplavec Kryštof Kolumbus, který pocházel z italského Janova, královnu několikrát prosil o finanční podporu plavby do Indie, než svolila. Kolumbus byl přesvědčen, že najde novou, západní cestu, místo toho však po třech měsících doplul k břehům jednoho z karibských ostrovů Santo Domingo. Až do konce života byl přesvědčen, že doplul do Indie. Španělé si podmanili karibské ostrovy a postupně pronikali na americkou pevninu. V Mexiku se setkali s aztéckou kulturou, v Peru s inckou. Jejich zlato a stříbro bylo důvodem mnohých vojenských tažení a zabíjení tamních obyvatel. Krutost dobyvatele Hernanda Cortéze byla všeobecně známá. On a Francisco Pizarro se podíleli na úplném zničení těchto dvou říší. Španělé Indiány upalovali na hranicích nebo v pecích. Známá je pec, nad kterou byla postavena dutá socha zobrazující biblického proroka, do níž byli Indiáni vehnáni a v peci pod nimi byl zapálen oheň. Lidé tak umírali dlouhou a mučivou smrtí ve strašlivém žáru. Pobřežní město Sevilla získalo monopol na obchodování s Amerikou a na počátku 16. století se stalo nejbohatším evropským přístavem. Španělsko těžilo kromě zlata a stříbra i z velkého množství nových plodin. Kukuřici a brambory začali vysazovat i ve své zemi. Tabák a kakao pěstovali pouze v zemích jejich původu. Karel V. a jeho syn Filip II. utratili část jmění získaného z drahých kovů za bitvy, kterými chtěli zastavit šíření protestantství v Evropě a za svatou válku proti Turkům.

Dělení světa

Smlouva z Tordesillas

Španělsko a Portugalsko usilovalo o co největší počet zámořských území, což vedlo ke sporům a jejich řešením bylo oficiální rozdělení území. K tomu došlo pod papežovou patronací v roce 1494 v Tordesillas. Byla stanovena hranice v Atlantském oceánu, asi dva tisíce kilometrů na západ od Kapverdských ostrovů. Všechna území ležící na východ od této hranice připadla Portugalsku, území na západě Španělsku. Na počátku 16. století byla tato smlouva porušena Španěly, když dobyli Filipíny.

Nové koloniální mocnosti

V následujících letech docházelo k různým krizovým momentům, například když bylo Španělsko a Portugalsko na šedesát let sjednoceno v personální unii králem Filipem II. a po níž nebyla Portugalsku navrácena všechna území. Další území ztratili ve východním Středomoří během nástupu Arabů k moci. Španělsko muselo dlouhá léta bojovat s Anglií, jejíž pirátské lodě často přepadávaly portugalské obchodní lodě převážející zboží z Ameriky. Vláda pirátské nájezdy neorganizovala, ale podporovala je a piráty chránila všemožnými způsoby. Španělsku se stala osudnou porážka v roce 1588 v Lamanšském průlivu. Tato bitva byla výchozím bodem anglické koloniální expanze a důkazem ústupu španělské moci. Angličané zakládali kolonie nejprve v Severní Americe, poté v Africe, Středním a Dálném východu a zejména v Indii. Vybudovali největší koloniální panství v historii. O zámořská území usilovaly další státy, ale jejich moc nebyla tak silná. Například Francii se podařilo obsadit část území dnešní Kanady, Nizozemci získali území na Jávě a v Indonésii.

Důsledky zámořských objevů

Mimoevropská území se díky kolonizaci postupně stávala součástí evropského hospodářského, kulturního a sociálního vývoje. Mísily se prvky evropské a domorodé. Evropa byla svými obyvateli považována za střed světa, proto si tak automaticky nárokovali nově objevená území. Do zámořských území Evropané přivezli mnoho nemocí, proti kterým domorodci neměli imunitu a byly pro ně smrtelné. Jednalo se hlavně o neštovice, spalničky a chřipku. Cizím zemím vděčíme za řadu nových plodin, například kukuřici, brambory, rajčata, arašídy, kakao, avokádo, ananas, dýni, vanilku, tabák, kávu, kaučuk, cukr, bavlnu. Amerika Evropanům vděčí mj. za vrabce, špačky a pšenici. Slovní zásoba Evropanů byla obohacena o řadu výrazů ze Střední Ameriky, jedná se například o slova: hurikán, orkán, kanoe, cigáro. Z Jižní Ameriky známe slova jako ananas, kaučuk, lama, jaguár, kondor. Díky rozvoji tiskařství byla zaznamenána zpráva o cestě Ameriga Vespucciho, která vyvolala obrovský zájem. Po přečtení této zprávy a na jejím podkladě nakreslil lotrinský mnich v roce 1507 novou mapu světa. Mezi Evropou a Asií se objevil nový kontinent, který byl nazván Amerigova země (Amerika).

Náš poznatek z dnešního dne :

Dnešní den byl závěrečný v desetiboji. Na pořadu byl stolní tenis, kroket a dost zajímavá disciplína, která spočívala v kombinaci již proběhlých známých her. Zúčastnilo se celkem osm družstev a pořadí bylo následovné. Zvítězilo žluté družstvo s 42 body, druhé bylo družstvo červených s 33 body a třetí růžové družstvo s 31 body  na 4. místě bylo modré družstvo, kde startoval Luďa s 30 body, páté místo zelení s 25 body a o šesté místo s 23 body se dělilo družstvo fialové s Janou a černé družstvo. Osmé místo patřilo oranžovým se 17 body. Družstvo, kde startoval Luďa bylo druhé ve 4 disciplínách – ve finále vždy prohráli. V družstvu, kde startovala Jana, dokonce vyhráli golf a třikrát byli na třetím místě. Při pohledu na tabulku i jednotlivé výsledky lze konstatovat, že jsme s umístěním spokojeni, hra nás bavila a určitě se zúčastníme dalších her a soutěží. Jak jsme se dozvěděli, bude se desetiboj opakovat i v dalších plavebních úsecích, takže ještě máme více šancí reprezentovat Českou republiku v silné zahraniční konkurenci.

Zmíníme se dnes o pánovi, který zřejmě má na starosti při snídani, obědu a hlavně při večeři dohled nad částí restaurace. Při našem příchodu stojí u vchodu a provádí funkci „stříkače“, každém dá dávku desinfekčního roztoku do dlaní. Je to zřejmě Filipínec stejně jako většina obslužné posádky, velmi rád prochází svým rajonem a zapojuje se do rozhovorů hostů při stolování, nebo zřejmě je o čemkoliv informuje. Pro nás je tento človíček komickou osůbkou. Nás nemá příliž rád a když se dozvěděl, že nehodláme někoho hodnotit či stěžovat si na jídlo nebo číšníky, tak už se jen stručně zeptá, jestli jsme se vším spokojeni a jde dál. Ale pravidelně chodí, když se mění čas a to se stalo i dnes, už se vždy těšíme na jeho pantomimu. Přijde, poklepe na hodinky a pravou rukou provede takový krásný oblouk, jako že si máme hodinky posunout o hodinu dopředu. Už se vždycky smějeme předem a jsme také zvědaví,  jak nám bude tohle znázorňovat při změně času, kdy se hodiny budou posouvat zpět. Tomuto člověku říkáme „Bazilišek“. Od půlnoci už se bude měnit zase čas a rozdíl bude + 7 hodin. Ráno, když budeme vstávat, tak u nás někteří teprve půjdou spát.

Večer v divadle opět vystoupila lodní divadelní taneční a pěvecká skupina, představení bylo velmi podobné tomu z první části plavby, ale znovu jsme obdivovali choreografii i krásné nápadité kostýmy. Z dvanácti tanečníků tentokrát jeden chyběl, jeho partnerka při párových vystoupeních nenápadně zmizela a při hromadných tancích se vmísila do sboru, což bylo uděláno tak dobře, že si určitě někteří diváci tohoto ani nevšimli.