Druhá plavba kolem světa – den sedmdesátý osmý

12.týden, do konce zbývá 49 dnů

Čtvrtek 24.3.2016  - 12.týden

Trasa: Hiroshima, Japonsko

Zajímavosti z Wikipedie : Hirošima (japonsky: 広島市, Hirošima-ši) je přístav, sídelní město prefektury Hirošima a největší město regionu Čúgoku na západě největšího japonského ostrova Honšú. Má 1,14 milionu obyvatel (odhad 2005).

Etymologicky je slovo Hirošima složeno ze slova rovina (hiro) a dolní (šima), tj. rovina v nížině.

Historie. Hirošima byla založena v 16. století jako opevněné město v deltě řeky Ota.

Současný pohled na hrad v Hirošimě, Japonsko

II.světová válka. Město smutně proslulo historicky prvním užitím atomové bomby s názvem Little Boy dne 6. srpna 1945. Město Hirošima bylo zvoleno jako primární cíl z několika důvodů:

• nacházel se zde rozsáhlý vojenský komplex, důležitý přístav, ponorková základna, letiště, velitelství páté divize, 2. generální velitelství armády (jedno ze tří v Japonsku) velící obraně západního Japonska, výcviková škola pěchoty, muniční a zásobovací sklady,
• jednalo se o městskou průmyslovou oblast s řadou zbrojních závodů (Toyo – výroba pušek a plošin k dělům, loděnice Mitsubishi a další),
• nacházelo se v příhodné rovinaté lokalitě sevřené horami, která znásobila účinky jediné bomby,
• mělo dostatečnou velikost pro zjištění do té doby neprozkoumaných účinků atomové bomby,
• podle rozvědky se nenacházel na jeho území žádný americký válečný zajatec (ve skutečnosti bylo v Hirošimském hradu drženo 23 Američanů).

Jako sekundární cíl bylo zvoleno město Kokura, v kterém se nalézaly velké vojenské sklady. Při explozi atomové bomby Little Boy o síle 12 až 20 kilotun TNT bylo okamžitě zabito 80 tisíc obyvatel města a z celkového počtu 90 tisíc budov bylo zničeno 62 tisíc, dalších 80 tisíc lidí bylo vážně zraněno.

Jako tiché memento ničivých účinků atomové bomby je dnes zachováván Památník míru v Hirošimě, který má varovat celé lidstvo před další válkou.

Náš poznatek z dnešního dne :

Ráno jsme připluli do dalšího japonského přístavu v Hirošimě. Toto město je známo hlavně pro svoji tragickou událost – výbuch atomové bomby 6.srpna 1945. Pro upomínku na tento den je zde vybudován vzpomínkový park míru. Je to snad jedno z mála míst v Japonsku, kde se Japonci neusmívají.

Po snídani jsme společně s Brunhildou a Helmuthem vyrazili autobusem k první zastávce vlaku, který jede po okraji města jako vlak a později v centru plní funkci tramvaje. Zakoupili jsme si celodenní jízdenku a vyrazili směrem k místům, kde byl v roce 1945 kolem epicentra výbuchu okruh dvou kilometrů zcela zničen a srovnán se zemí. Jediná stavba, jak jsme po příjezdu na místo viděli, je kostel – zvaný Dóm. Tento kostel s kopulí projektoval brněnský architekt. V současné době se provádí další zpevňování, aby tato významná budova zůstala zde v mírovém parku na památku pro další generace jako torzo. Jsou zde pro návštěvníky šanony s texty a historickými fotografiemi v různých řečech. V parku je mnoho pomníků, připomínající zemřelé děti, studenty, rodiny. U každého z nich kromě květin jsou ozdoby z origami, což jsou pestré papírové umně složené ozdoby ve tvaru ptáků, květin, apod. U jednoho z pomníků je ze stovek origami složen barevný krásný obraz s holubicí míru. Také je zde nově vybudována vzpomínková hala, kde v podzemní části v kruhové velké místnosti je na mozaice velká panoramatická fotografie, ukazující město po výbuchu. Je zde i vizuální program a také elektronický archiv obětí této události, kam mohou příbuzní vkládat další informace. Kromě muzea a společného hrobu s popelem 10 tisíc obětí je zde ještě přímo v místě dopadu betonový oblouk a za ním u jezírka věčné světlo. Nejčastěji pořizované  fotografie zobrazují právě tento pomník v přímce na zničený hirošimský Dóm. V jedné z částí mírového parku je také konferenční hala.

Odtud jsme se pěšky přes nákupní pasáže vydali k hradu, který byl výbuchem zničen a znovu před 55 lety obnoven. Hirošimský hrad s vodním příkopem a nádhernými zahradami je opravdu rozsáhlý. Zaujaly nás dva staré, již podepřené stromy, které jako jedny z mála katastrofu přežily. Jednou z částí je také vyhlídková věž ve tvaru pagody a v další budově je tradiční modllitebna. V zahradách jsou těsně před rozkvětem japonské třešně sakury, které mají nádherné velké růžové květy a zasazují se pouze pro okrasu, plody nejsou jedlé. Dalším zde v japonských ulicích obvyklým stromem je gingko, tyto stromy se svými hrbolatými větvemi jsou teď na jaře pečlivě ostříhané. Nedaleko hradu je i muzeum umění, kde byla výstava obrazů francouzských impresionalistů. Poslední naším cílem byla zahrada Shukkeien- mae a potom jsme se tramvajovlakem opět vraceli k lodi. Bylo zajímavé pozorovat i systém provozu a práci průvodčího. S celým výletem jsme byli velmi spokojeni a večer jsme opět věnovali zpracování fotografií, kterých bylo velmi mnoho.