Druhá plavba kolem světa – den šedesátý čtvrtý

10.týden, do konce zbývá 63 dnů (polovinu plavby máme za sebou)

Čtvrtek 10.3.2016  - 10.týden

Trasa: Hongkong, Čína

Zajímavosti z Wikipedie : Čína (tradiční znaky: 中國, zjednodušené znaky: 中国, hanyu pinyin: Zhōngguó, český přepis: Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená „Říše středu“, jak praví žurnalistické klišé: ve starověku se jím označovaly „ústřední státy“, tedy státy seskupené v Centrální planině, které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury) je geografická oblast a historické území v Asii. Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to, šlo-li o etnicky čínské dynastie. Oním středem se tedy rozumí střed Číny, čínského světa (v rozsahu zhruba dnešní Číny), ne střed světa vůbec.

Od roku 1949, kdy skončila čínská občanská válka, existují dva čínské státy, republiky:

• Čínská lidová republika s vládou Komunistické strany Číny,
• Čínská republika, dnes známá jako Tchaj-wan podle jména ostrova.

Základní geografické údaje

Spor o Čínu. V současné době je „Čína“ ovládaná převážně Čínskou lidovou republikou (ČLR). Spolu s Čínskou republikou na Tchaj-wanu se obě dvě země od přelomu 40. a 50. let 20. století pokládají za právoplatného nástupce původní „jednotné“ Číny a uznávají existenci pouze jedné jediné Číny.

Tchaj-wan                                                                                                      

V Čínské republice (Tchaj-wan) – která je díky převaze Čínské lidové republiky v mezinárodních vztazích oslabena – sílí hlasy pro nezávislost a zrušení tohoto konceptu. Jak z obav před válečným konfliktem s Čínskou lidovou republikou, která si činí nároky na území Tchaj-wanu, tak i z vnitřních politických důvodů však Tchaj-wan zatím nezávislost nevyhlásil.

Pevninská Čína

Správní dělení ČLR a její hraniční spory

Čínská lidová republika má dlouholeté nevyřešené územní nebo hraniční spory nejen s Čínskou republikou, ale i s dalšími s ní sousedícími zeměmi – Japonskem, Indií, Tádžikistánem a KLDR. Dále vede spor o Spratlyovy ostrovy s Malajsií, Filipínami, Tchaj-wanem, Vietnamem a Brunejí, spor o souostroví Senkaku/Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou a spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu. Paracelské ostrovy jsou obsazené ČLR, ale nárokovány Vietnamem a Tchaj-wanem. Dalšími problematickými oblastmi jsou Prataské ostrovy a souostroví Čung-ša.

Čínská lidová republika rovněž čelí separatistickým hnutím v Tibetu a Ujgurské autonomní oblasti.

Geografie. Na severozápadě území Číny se převážně nacházejí pouště. Ve východní části leží nížiny a naproti tomu se na jihozápadě rozkládají Himaláje a Tibetská náhorní plošina.

Rozsah Čínské říše v roce 1910

Čína ve středověku. V roce 534 přichází pád dynastie Wej a nastává období zmatků, to trvá až do nástupu dynastie Tchang v roce 618. Nastává ke znovusjednocení říše a Čína se stává raně středověkým státem. V tomto období dochází k velkému rozmachu Číny (jak územního, tak kulturního a hospodářského), ta se stává centrem celé Asie. Dochází k vynalezení knihtisku, papíru či porcelánu. Zároveň dochází rozkvětu buddhismu. Po velké revoluci, během které byla dynastie Tchang svržena, dochází znovu k období zmatků na šedesát let, během kterých se vystřídá v Číně pět vládnoucích dynastií. V roce 960 nastupuje dynastie Sung. Znovu dochází k sjednocení Číny. Nastávající období je nejvýznamnějším v čínských dějinách. Zároveň však dochází k oslabení armády, čehož ve 13. století využívají Mongolové. Jejich vpád způsobil rozpad země, jejíž obyvatelstvo zotročili. V tomto období Čínu navštěvuje cestovatel Marco Polo. Roku 1368 dochází k Povstání Rudých turbanů, při kterém je svržena mongolská dynastie. Vlády se chopí dynastie Ming. Čína se stává největší asijskou námořní velmocí, jejímž hlavním městem se stává Peking

Dějiny Číny jsou, v moderním pojetí dějin, dějinami pravěké Číny, Číny za dob císařství a Číny za dob jednotné republiky až do roku 1949, kdy došlo k rozštěpení území Číny mezi Čínskou republiku a Čínskou lidovou republiku. Tento stav trvá dodnes.

Pravěk. Nejstarší důkazy o plně moderních lidech (Homo sapiens sapiens) na území Číny pocházejí z oblasti Liou-jang, kde byla nalezena lebka stará 67 000 let. Dalším je pak částečná kostra člověka v Minatogawe, která je stará 18 000 let. Předchůdci moderních lidí, Homo erectus, žili na území Číny pravděpodobně již v době před 1 miliony až 254 000 let.

Období dynastií a císařství.  První historicky doloženou čínskou dynastií byla dynastie Sia. Ta však byla dlouho pokládána za pouhou legendu, dokud nebyly uskutečněny vykopávky ze starší doby bronzové v lokalitě Er-li-tchou v provincii Che-nan. Od té doby archeologové odkryli hrobky a nalezli bronzové předměty poukazující na možnou existenci dynastie Sia na místech citovaných starodávnými čínskými texty.

Další, tentokrát už historicky věrohodnou dynastií, byla dynastie Šang, která se usídlila podél Žluté řeky na východě Číny v době mezi 18. - 12. stoletím př. n. l.. Dynastie byla poté napadena ze západu kmeny Čou, které poté vládly do 5. století př. n. l., ale jejich autorita byla postupně oslabena. V období Jara a podzimu (označováno podle Konfuciovy knihy) existovalo mnoho nezávislých, mezi sebou válčících států, které se k dynastii hlásily pouze jménem.

První jednotný stát byl založen dynastií Čchin v roce 221 př. n. l., kdy byl vytvořen úřad císaře. Jako první na něj dosedl císař Š'-chuang-ti (v překladu První císař). Kvůli legistické filosofii, která způsobila vzpouru, však dynastie u moci nevydržela příliš dlouho a již v roce 206 př. n. l. se k moci dostala dynastie Chan, která poté vládla až do roku 220. Období vlády dynastie Chan bývá někdy historiky nazýváno jako stříbrný věk čínských dějin.

Poté začala další éra neshod a Čína byla znovusjednocena až v roce 580 za vlády dynastie Suej. Následně Čína prožila zlatý věk za vlády dynastií Tchang a Sung. Mezi 7. - 14. stoletím byla Čína jednou z nejvyspělejších civilizací na světě s rozvinutou kulturou i technologií.

V roce 1271 napadl zbytky dynastie Sung mongolský vůdce Kublajchán a po vítězství založil v roce 1279 dynastii Jüan. Mongolové vydrželi na čínském trůně téměř sto let, až v roce 1368 dynastii svrhl rolník Ču Jüan-čang a založil novou čínskou dynastii Ming, která vládla Číně až do roku 1644. Tehdy Mandžuové ze severu napadli oslabenou říši a vlády se ujímá mandžuská dynastie Čching. Její moc nad Čínou přetrvala až do počátku 20. století, kdy byl sesazen poslední císař monarchie, nezletilý Pchu-i, a byla založena republika.

Republika. 1. ledna 1912 byla v Nankingu slavnostně vyhlášena Čínská republika. Jejím prvním prezidentem se stal Sunjatsen z tehdy jednotného hnutí Kuomintang, ale brzy byl bývalým generálem dynastie Čching Jüan Š'-kchajem donucen k odstoupení. Generál se sám stal prezidentem a později se dokonce pokusil obnovit císařství, čímž vyvolal velký odpor mezi veřejností, která stále měla v živé paměti mandžuskou nadvládu. Jeho pokus skončil neúspěšně a nedlouho poté zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byla Čína politicky rozdělena. Pekingská vláda byla sice mezinárodně uznaná, ale prakticky bezmocná, což vedlo k tomu, že vojenští vůdci získávali ve svých oblastech prakticky neomezenou moc.

V roce 1920 se Kuomintangu pod vedením Čankajška podařilo znovu sjednotit Čínu a pod záminkou transformace Číny v demokratický stát zavést politiku jedné strany.

Druhá světová válka komunisty a nacionalisty donutila ke spolupráci.

Historie po 2. světové válce. Čína byla sice vítěznou mocností 2. světové války, ale také byla finančně vyčerpaná. Další komunisticko-nacionalistické rozepře měly za následek obnovení válkou přerušené občanské války. Z té vyšli vítězně komunisté a kontrolujíce většinu území Číny 1. října 1949 vyhlásili v Pekingu Čínskou lidovou republiku, přičemž vláda původní Čínské republiky se stáhla na ostrov Tchaj-wan.

Náš poznatek z dnešního dne :

Dnes brzy ráno jsme zakotvili v Hongkongu,  opravdu se ochladilo a drobně prší. Výhled na město je zahalen mlhou a smogem. Čtvrti a ostrovy z kterých se Hongkong sestává nás však lákají k prozkoumání. Na náš zakoupený výlet se velmi těšíme. Více jak 70% plochy města se skládá z hor a parků a nabízí různé geologické zvláštnosti. Veřejná doprava je jednou z nejlepších na světě.Člověk se lehce dostane do míst starých čínských dynastií zrovna tak jako na pláž, opuštěný ostrov, koňské závody nebo procházku čtvrtí umělců i návštěvy kantonské opery. Město má živou kulturní scénu složenou z prvků čínského dědictví, koloniálních zbytků i místního talentu. Město má 7,5 milionu obyvatel, od 1.7.1995 je pod správou Číny jako území se zvláštním statutem. Je zde třetí největší kontejnerový přístav na světě a třetí nejvýznamnější světové finanční centrum.

Ráno za deště jsme nasedli do poloprázdného autobusu a vyrazili na výlet. Naší průvodkyní, byla mladá Číňanka, která se narodila a léta žila v Německu. Nyní bydlí v Hong Kongu a vyprávěla nám i o svých osobních zážitcích, o životě místních lidí, o sociálním zabezpečení, o lékařské péči, o školství a vzdělání a také o náboženství. Během výletu se bohužel kvůli dešti nedařilo moc fotografovat. Naší první zastávkou byl bazar s nejrůznějším zbožím na kraji města. Podobných zde moc není, ve městě se vyskytují převážně luxusní prodejny nejznámějších světových značek. V Hong Kongu jsou zakázané sázky a hry všeho druhu, proto místní hráči plují za touto zábavou do Macaa, které je hodinu vzdálené a je zde množství kasin. Zisky z her jsou hlavním příjmem tohoto čínského ostrova. Viděli jsme, že zde je velmi rozvinutá hromadná doprava, aut jezdí poměrně málo, protože jsou velmi drahá. Jsou zde kromě metra i patrové autobusy a tramvaje. I když silniční provoz je velmi hustý, je plynulý. Město má velké množství mrakodrapů mezi nimi jsou kopce s bujnou vegetací. Nejvyšší kopec Peak Victoria, který má před 500 m, jsme také navštívili. Bylo velmi zajímavé, že jeho vrchol byl po celý den v mlze. Tak tomu bylo i při našem příchodu na vyhlídku, ale potom se jako zázrakem mlha odfoukla a v údolí před námi se otevřel fascinující pohled, který možná nelze vidět nikde na světě. Byli jsme také v továrně na výrobu šperků s prodejnou. Hlavním zpracovávaným polodrahokamem je jadeit a dále samozřejmě bílé i žluté zlato, perly a brilianty. Poslední naší zastávkou byl budhistický chrám, který se krčí mezi výškovými budovami. Měl tři oddíly, dva z nich věnované bohům a třetí bylo velmi zvláštní místo, jehož význam nám průvodkyně Gina také popsala. Jsou zde celé stěny, sestávající z maličkých schránek s fotografiemi a jmény. V některých je uložen popel zesnulých a pozůstalí sem chodí se za ně modlit a přináší jim jídlo a květiny. Další byla plavba malou motorovou bárkou po přístavu, kde kotví spousta luxusních jachet, ale je zde i mnoho lodí a lodiček, kde mnoho rybářů celý rok bydlí. Zajímavostí je také největší plovoucí restaurace v Číně. Projížďka byla i za velmi sychravého počasí příjemná, protože pohledy z loďky jsou velmi působivé. Po návratu se počasí trochu umoudřilo a udělali jsme pár fotek města z paluby naší lodi. Navečer jsme se znovu vydali pěšky do města, které bylo nádherně osvětlené tisíci bílých i barevných světel, která se zrcadlila ve vodní hladině. Po návratu a rychlé večeři jsme ještě zavítali do divadla, kde vystupoval čínský folklórní soubor s typickými tanci draků a lvů a náznakem cirkusového umění.

Dnes opustilo loď kolem tisíce hostů a nových 800 přibylo. Máme opět novou uklizečku, jmenuje se Maribeth, takže je to naše Maruška. Před půlnocí naše loď opustila přístav v Hong Kongu a na velkých vlnách pokračujeme směrem k Šanghaji.