Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhá plavba kolem světa – den první

Druhá plavba kolem světa – den první

 
První den
1 týden, do konce zbývá 126 dnů
Čtvrtek 7.1. 2016  - 1.týden
Trasa: příjezd z domova do Hamburgu, Německo
article preview

Zajímavosti z Wikipedie :

Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN německy: Bundesrepublik Deutschland, německá zkratka BRD) je středoevropský stát. Na severu sousedí s Dánskem, omývá jej Severní moře a Baltské moře, na východě sousedí s Polskem, na jihu s Rakouskem a Švýcarskem a na západě s Francií, Lucemburskem, BelgiíNizozemskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu (Bavorsko a Sasko). Rozloha Německa je 357 340,08 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Německo má  81,01 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie.
Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1939 rozpoutalo Německo 2. světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla největší válkou historie; po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry a o svou exklávu Východní Prusko. Na zbylém území Německa vznikly v roce 1949 dva státy, Německá demokratická republikaNěmecká spolková republika; zvláštním politickým útvarem byl Západní Berlín. V roce 1990 znovusjednocený Berlín a 5 obnovených zemí na území NDR vstoupilo jako 6 nových členských států do Spolkové republiky Německo. V současnosti je Německo součástí Schengenského prostoru. Německou měnou je euro, které v roce 2002 nahradilo německou marku.
Náš poznatek z dnešního dne :
Ve 3 hodiny ráno jsme se včetně 4 velkých a 2 příručních zavazadel dopravili do Brna na vlakové nádraží, kde jsme si poprvé vyzkoušeli, že tento počet zavazadel a jejich váha je pro dvě osoby velkým oříškem. Náš vlak do Prahy totiž odjížděl z 3. nástupiště a zavazadla jsme po jednom museli převážet přes koleje. Také přesun všech zavazadel do úložného prostoru uprostřed vagonu vzhledem k jejich objemnosti a váze byl složitý, naštěstí se našel ochotný silný člověk, který nám pomohl. Přijeli jsme do Prahy s více jak hodinovou rezervou před odjezdem vlaku do Hamburku. To jsme ještě netušili, že ani tak dlouhá doba není zárukou včasného nástupu do vlaku. Jako největší problém se ukázalo, že není možné zjistit předem,
z kterého nástupiště bude ten náš příští vlak odjíždět. Se stejným problémem se potýkají i jiní cestující, proto se před odjezdovými tabulemi hromadí davy a číhají, kdy se objeví údaj o čísle odjezdového nástupiště. Na pražském Hlavním nádraží je 6 nástupišť a navíc jsou rozdělená na jih a sever, což činí další potíže. Od vyhlášení čísla nástupiště, kterým bylo právě to 6. a nejvzdálenější, jsme měli pouze 12 minut do odjezdu vlaku. Nakonec i při největší rychlosti a naší snaze, jsem tento vlak nestihli a museli jsme zakoupit jiné drahé jízdenky a náš odjezd se posunul o 4 hodiny a navíc jsme při opět tak hektickém druhém nástupu do vlaku z dříve popsaných důvodů přišli o našeho největšího pomocníka, skládací rudl, který náš přesun se zavazadly velmi zjednodušoval. Místo, kam jsme měli místenky, nám průvodčí zamítl a museli jsme opět běžet kolem půl vlaku se všemi zavazadly, až za lokomotivu a to přesto, že jsme při nákupu jízdenek a místenek vždy žádali o adekvátní vagón. Doufali jsem zcela vyčerpaní, že tím už naše smůla skončila. Po přejezdu hranic se ovšem změnila posádka z Českých drah na Deutsche Bahn a místo, kde naše bágly odpočívaly, se opět ukázalo jako nepřípustné a my jsme zavazadla museli dát do kupé, kde už s námi cestovali další dva lidé. Nutno podotknout, že mladý Kanaďan nám velmi pomohl a naše obrovské bedny s elektrokoly nakonec byly na sedadlech i pod nohama a zbytek nahoře nad našimi hlavami a seděli jsme zmáčknutí jak sardinky. Celou zbývající cestu do Hamburku jsme řešili, co si tam počneme bez rudlíku. Doufali jsme ovšem, že nádraží bude vybaveno transportními vozíky na kufry, jaké bývají na letištích a většině velkých nádraží. Večer jsme byli v cíli. Zatímco v hotelu Kempinski už probíhala úvodní gala večeře, my zcela vyčerpaní jsme věděli, že nemáme další sílu k ručnímu přesunu zavazadel z podzemí k stanovišti taxi. Poslední energii nás stálo vynesení našich zavazadel v celkové váze kolem 200 kg z vlaku na nástupiště. Po zjištění, že žádný taxík takové množství velkých kufrů nepojme, že vozíky na nádraží nemají a navíc nikdo není ochoten nám pomoci, se nám jako zázrakem podařilo vypůjčit vozík od tureckého prodavače. Zatímco Luďa hlídal zavazadla, narazila Jana na další problém. Stejně jako v Praze, kde jezdící schody na 6. nástupiště sever neexistují a výtah nefungoval, tak i v Hamburku byl výtah mimo provoz. Převáželi jsme kufry po jednom po jezdících schodech. Když jsme byli s nimi konečně u taxíků, za celý den už promrzlí a unavení, tak nám bylo řečeno, že hotel je jen asi 250 metrů daleko a nikdo nás nechtěl odvézt. Nakonec i tato poslední překážka se za pomocí personálu hotelu zdolala. Největší radost z celého dne nám způsobila horká vana a na nějakou večeři a převlékání do společenských šatů jsme neměli ani myšlenky ani sílu.
Předpokládáme, že dnešním dnem jsme si smůlu vybrali na celou plavbu a že dále už se na nás bude jen usmívat štěstí.
 

Náhledy fotografií ze složky Plavba Hamburg - Southampton

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>


Statistiky

Online: 59
Celkem: 3016290
Měsíc: 10111
Den: 1679