Druhá plavba kolem světa – den dvacátý první

Zajímavosti z Wikipedie : Kapské Město (afrikánsky: Kaapstad , anglicky Cape Town) je druhé největší město Jihoafrické republiky, hlavní město provincie Západní Kapsko a zároveň legislativní hlavní město Jihoafrické republiky, sídlí tu jihoafrický parlament a další vládní instituce. Díky svým přírodním scenériím (mimo jiné Stolová hora nebo mys Dobré naděje) je označováno jako jedno z nejkrásnějších měst světa a stalo se oblíbeným turistickým cílem. Kapské Město bylo první evropskou osadou na území dnešní Jihoafrické republiky, proto je jihoafričany často označováno jako „Mother City“ – mateřské město.

 V oblasti Západní Kapsko žili lidé dlouho před příchodem Evropanů, nevytvořili si ale vlastní písmo, takže o prehistorii těchto míst je známo jen velmi málo. První písemnou zmínku učinil až portugalský objevitel Bartolomeo Diaz v roce 1486; po dvě následující století nebyla tato oblast Evropany trvale obývána.

Kapské Město založil v roce 1652 Jan van Riebeeck jako zásobovací stanici pro holandské lodě plující do východní Afriky, Indie a Asie; toto místo bylo ideální pro založení přístavu, protože se nachází v zátoce chránící lodě před rozbouřeným mořem. Kvůli ochraně před domorodým obyvatelstvem postavili Holanďané pevnost Fort de Goede Hoop – dnešní Castle of Good Hope.

Počet obyvatel ale rostl jen velmi pomalu a se vzrůstajícími požadavky na pracovní sílu začala holandská Východoindická společnost dovážet otroky z Madagaskaru, Indie, Malajsie a Indonésie. V této době žilo ve městě málo evropských žen, proto vznikala četná smíšená manželství mezi Evropany a domorodými Afričankami nebo Asiatkami, jejich potomci se dnes označují jako Cape Coloureds.

Během následujících 150 let pod nizozemskou správou se z Kapského Města stal důležitý přístav poskytující odpočinek námořníkům plujícím dále do Asie. V průběhu americké války za nezávislost na konci 18. století stáli Nizozemci společně s Francouzi na straně Američanů, což mělo za následek vojenské střety mezi Británií a Nizozemím. Po bitvě u Muizenbergu v roce 1795 obsadili Britové dočasně Kapské Město, na základě mírové smlouvy v roce 1803 ale připadlo zpět Nizozemcům. Po další prohrané bitvě u Bloubergstrandu (asi 25 km severně od Kapského Města) v roce 1806 a poté, co se holandská Východoindická společnost dostala na pokraj bankrotu, připadlo Kapské Město i s celou kolonií od 13. srpna 1814 definitivně Britské koruně.

Objev nalezišť zlata a diamantů ve městě Witwatersrand blízko Johannesburgu vyvolal na konci 19. století v jižní Africe zlatou horečku. Kapské Město následně sice ztratilo prvenství v počtu obyvatel, ale na druhou stranu velice profitovalo ze zvýšeného obchodního ruchu. Právě tehdy vydělal jmění tehdejší ministerský předseda Kapské kolonie Cecil Rhodes, toho času žijící v Kapském Městě, jako majitel těžební společnosti De Beers, která dodnes těží nejvíce diamantů na světě. V této době také eskalovalo napětí mezi britskou koloniální správou, novými přistěhovalci (nazývanými „uitlanders“) a Búry, potomky nizozemských přistěhovalců, kteří se snažili zakládat vlastní státy ve středu země. Důsledkem tohoto napětí byly dvě búrské války; po vítězství v obou střetnutích vyhlásili Britové v roce 1910 Jihoafrickou unii s Kapským Městem jako legislativním hlavním městem.

Epidemie dýmějového moru v roce 1901 posloužila koloniální správě jako záminka pro zavedení rasové segregace (známější pod afrikánským názvem apartheid) – černošskému obyvatelstvu byly vyhrazeny dvě městské oblasti oddělené od ostatní populace. V roce 1948 vyhrála volby National Party, která slibovala zákony na další podporu rasové segregace. V následujících letech byla všechna městská území rozčleněna na rasových základech, z některých předměstí, kde dříve vedle sebe žili příslušníci více ras, se museli černí obyvatelé vystěhovat a jejich bývalá obydlí byla nezřídka určena k likvidaci. Nejznámějším příkladem je District Six, který byl zdemolován v roce 1965 poté, co byl vyhlášen jako okrsek pro bílé; následně z něj bylo nuceně vystěhováno 60 000 černochů.

V Kapském Městě žilo mnoho odpůrců apartheidu; mnozí z nich byli internováni jako političtí vězni na Robben Island, vzdáleném cca 10 km od pobřeží. Jedním z nich byl i Nelson Mandela, který z balkónu radnice Kapského Města pronesl svoji slavnou řeč a tím předurčil novou etapu vývoje Jižní Afriky. Od pádu apartheidu v 90. letech se Kapské Město v mnoha věcech změnilo: centrum města se stalo bezpečnější, což mimo jiné přispělo k razantnímu se zvýšení ceny pozemků a nemovitostí, a dále bylo vytvořeno mnoho programů pro revitalizaci příměstských oblastí. Přesto ale většina lidí stále žije ve stejných městských částech, má stejné příjmy a sociální postavení jako za dob apartheidu. Některé věci se naopak zhoršily: město bojuje s epidemií AIDS a nárůstem především drogové kriminality. Přesto ale dnes Kapské Město zažívá nebývalý turistický boom, možná i proto, že je bezpečnější než ostatní jihoafrická velkoměsta jako Johannesburg, Pretoria nebo Durban.

3.prosince 1967 v místní nemocnici Groote Schuur uskutečnil tým profesora Christiaana Barnarda první transplantaci srdce.

Náš poznatek z dnešního dne :

Od rána jsme jezdili Hop on Hop off autobusem, který je za příznivou cenu a na jeden den jsme mohli využít 4 okruhy – červený, modrý, žlutý a fialový. Okruhy byly dlouhé kolem 1 a půl hodiny, tak jsme si projeli nejdelší z nich, což byl modrý a červený okruh. Oba procházejí zajímavými místy ve městě i u Stolové hory. Vzpomínáme na loňskou zastávku v Kapském Městě, kdy zde ještě tyto autobusy nejezdily. Většina lidí musela využívat taxíky popřípadě zájezdové autobusy, aby se dostala na výchozí bod lanovky, která jezdí na vrchol Stolové hory. Nyní zavedením těchto vyhlídkových, převážně patrových otevřených autobusů se pro turisty situace naprosto změnila k lepšímu. Vlastně celý den jsme jsme této možnosti využívali. Nutno podotknout, že ale pro návštěvníky Stolové hory bylo špatné počasí, foukal studený silný vítr a vrcholek hory byl po celý den zahalen v mracích. Před polednem dokonce trochu zapršelo, ale to nás neodradilo od návštěvy botanické zahrady. Je umístěna na okraji města na úpatí hor a je velmi rozlehlá. Nacházejí se zde i rostliny a keře z 17. století z doby holandské nadvlády a nám se velmi líbila procházka na netradičně v botanické zahradě umístěné trvalé výstavě krásných kovových i kamenných soch. Je zde pamatováno i na milovníky malířského umění v pěkné obrazárně. Velmi nás zaujal přírodní koncertní amfiteátr, v jehož blízkosti bylo také arboretum. Jeho součástí byla procházka v korunách stromů po visuté lávce, která se vinula v horních partiích původního pralesa. Závěrem jsme přestoupili na žlutý městský okruh, který vede centrem. Při přestupování jsme naprosto nečekaně potkali Allana se Sussane, kteří právě prohlídku města končili a chystali se ještě na Robben Island, kde bylo dříve vězení, v němž pobýval i Nelson Mandela, pozdější president. Večerní představení v divadle bylo opět v africkém stylu.