Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhá plavba kolem světa – den devadesátý druhý

Druhá plavba kolem světa – den devadesátý druhý

14.týden, do konce zbývá 35 dnů

Čtvrtek 7.4.2016 - 14.týden

Trasa: Phuket, Thajsko

article preview

Druhá plavba kolem světa – den devadesátý druhý

14.týden, do konce zbývá 35 dnů

Čtvrtek 7.4.2016 - 14.týden

Trasa: Phuket, Thajsko

 

Zajímavosti z Wikipedie: Thajské království, zkráceně Thajsko, je stát v jihovýchodní Asii. Jeho sousedy jsou Myanmar, Laos, Kambodža a Malajsie. Hlavním městem je Bangkok, thajsky nazývaný Krung Thep (กรุงเทพมหานคร). Thajsko patří k častým turistickým cílům.

Thajsko bylo v minulosti známo pod jménem Siam (สยาม), které bylo oficiálním názvem státu do 11. května 1939 a znovu v letech 1945 až 1949. Etnonymum Thai (ไทย) thajštině původně znamenalo „svobodný“.

Historie. Nejstarší státy na území dnešního Thajska vznikly v jeho jižní části kolem přelomu letopočtu. Na ústřední rovině se kolem 3. století zformovala civilizace Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové, vyznávající théravádový buddhismus. Později sem střídavě zasahovala moc angkorské říše s významným střediskem v Lopburi. Zároveň se od severovýchodu začalo na dnešní thajské území šířit thajské osídlení. V průběhu 13. století vzniklo v severní části několik thajských států, z nichž nejvýznamnější byly Lanna a Sukhothaj. Stát Sukhothaj za vlády krále Ramkhamhenga získal mocenskou převahu na většině tohoto prostoru. Proto je oficiální historiografií považován za první thajský stát.

V roce 1350 byl na ústřední rovině založen nový stát Ajutthaja. Během několika desetiletí se ajutthajským panovníkům podařilo vojenskou silou i sňatkovou politikou ovládnout Sukhothaj. Zároveň úspěšně vedli opakovaná tažení proti Angkoru. To po roce 1431 přispělo k přenesení střediska kambodžské státní moci do Phnom Penhu. Vedle Ajutthaje vznikl v polovině 14. století také stát Lan Sang v dnešním Laosu a severovýchodním Thajsku. Na severu nadále existoval stát Lanna.

Roku 1569 dobyla Ajutthaju barmská vojska a vnutila jí vazalské postavení. Za vlády krále Naresuana však Ajutthaja svou nezávislost na Barmě obnovila. V 17. století byla dominantní mocností ve střední části Zadní Indie a zejména za vlády krále Naraje udržovala bohaté mezinárodní styky. V roce 1767 však podlehla nové barmské invazi a tentokrát byla zcela zničena. Královskou moc obnovil v Thonburi vojevůdce Tak Sin, ale roku 1782 byl svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit.

Nová dynastie Rattanakosin neboli Čakri přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do Bangkoku. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Tak Sinem, a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a Vietnamem. Koloniální pronikání Británie a Francie do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam. Králové Mongkut (Ráma IV., 1851–1868) a Čulalongkorn (Ráma V., 1868–1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích.

Za vlády krále Rámy VI., 24. června 1932, byla státním převratem zavedena konstituční monarchie. V době 2. světové války podpořila vláda Plaeka Phibunsongkhrama Japonsko, jiní politici ale udržovali styky se Spojenci a vytvořili odbojovou organizaci Seri Thaj. Po válce se tato frakce, v jejímž čele stál Pridi Phanomjong, chopila státní moci a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a Thajsko se zapojilo do studené války na straně USA. Sarit Thanarat, který se postavil do čela vlády po dalších dvou převratech na konci 50. let, začal znovu zdůrazňovat úlohu monarchie v thajské společnosti.

V říjnu 1973, za rozsáhlých demonstrací v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král jmenoval úřednickou vládu. Po třech letech reforem a volených vlád však byl obnoven vojenský režim. Od konce 70. let se další vojenské vlády snažily o soužití s voleným parlamentem a po volbách v roce 1988 vznikla civilní vláda. Ta byla svržena vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit. Po těchto událostech byla za účasti široké veřejnosti sepsána nová ústava a parlament ji v roce 1997 přijal.

Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát Tchaksin Šinavatra. Díky většině, kterou jeho strana Thaj rak Thaj (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. 19. září 2006 došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila 10. srpna 2007 ve veřejném referendu novou ústavu a 23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana Pchak pchalang pračcháčchon (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. Lidové sdružení pro demokracii, které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční Demokratická strana byla schopna sestavit novou vládu premiéra Apchisita Vedžadžívy v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé protesty na jaře 2010 vedené hnutím Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno.

Geografie. Thajsko se nachází ve střední části poloostrova Zadní Indie a zasahuje též na Malajský poloostrov. Severní část thajského území je hornatá, s nejvyšším vrcholem Doi Inthanon o 2 576 m n. m. Směrem k jihu z této oblasti vybíhají dvě horská pásma, vyšší podél hranice s Myanmarem a dále na Malajský poloostrov, nižší jako pohoří Phetchabun ve střední části země. Mezi oběma pásmy se nachází ústřední rovina s dolní částí povodí řeky Čao Phraja, hospodářsky nejrozvinutější oblast Thajska. Zde leží i hlavní město Bangkok. Na východ od pohoří Phetchabun se táhne Khoratská plošina až po laoskou hranici, tvořenou převážně veletokem Mekong, na jihu je oddělena pohořím Dangrek od kambodžského území. V jižní části Thajska, na Malajském poloostrově, se těží cín, jehož je Thajsko významným vývozcem.

Podnebí. Thajské podnebí je tropické, s vysokými teplotami i vlhkostí a vlivem monzunů. Duben a květen jsou měsíce s nejvyššími teplotami v roce, dosahující v průměru 35 - 36 °C. V červnu začíná jihozápadní monzun, který ovlivňuje východní Thajsko a západní pobřeží. Přináší deštnou sezónu přibližně do konce října. Zimní, severovýchodní, monzun naopak přináší suché počasí.
V jižním Thajsku (včetně Ko Samui a dalších ostrovů) přináší srážky i zimní monzun, který vrcholí od prosince do února. Počasí na Ko Samui dokáže být velmi deštivé.
I během dešťové sezóny je občas podnebí vhodné pro turismus. Po většinu období dešťů ke srážkám dochází jen na krátký čas (hodinu) nebo přes noc. Velké množství srážek zvyšuje vlhkost (pocit prádelny, neschne prádlo, textil má tendenci plesnivět).

V období zimního monzunu, od listopadu do konce února i déle, jsou v kontinentální části Thajska teploty nižší a srážky minimální.

Tsunami. Na Vánoce roku 2004 bylo západní pobřeží Thajska podobně jako okolní státy zasaženo ničivou vlnou tsunami. Nejpostiženějším místem se stalo letovisko Phuket, které je již ale obnoveno.

Státní zřízení. Thajsko je konstituční monarchií a v jejím čele stojí král Pchúmipchon Adunjadét. Jedná se o podobný systém jako ve Spojeném království, i když v Thajsku má monarchie větší vliv. Má daleko větší dozorčí úlohu ve státě a předkládá řadu projektů na rozvoj země. Král a jeho rodina jsou chráněni zákonem o urážce majestátu, na jehož základě se vyměřuje i víceletý trest odnětí svobody. Král nastoupil na trůn v roce 1946 a je nejdéle vládnoucím panovníkem. Královská moc je regulovaná ústavou a je také podřízena jejím ustanovením. Král zahajuje zasedání parlamentu a jmenuje premiéra a také členy kabinetu. Monarchie má tři správní články. Jedná se o Kabinetní (tajnou) radu, Úřad královského domu a Sekretariát krále. Kabinetní rada vystupuje jako poradce krále a někdy ho i zastupuje, Úřad královského domu spravuje nemovitosti a administrativu, organizuje ceremonie a Sekretariát vykonává administrativní a sekretářské práce. Výkonná moc vlády je podřízena premiérovi, který je volen parlamentem, jenž se skládá z dolní (360 křesel) a horní (270 křesel) sněmovny. Ústava zřizuje dvoukomorové Národní shromáždění, které je složeno ze Senátu a Parlamentu. Členové jsou voleni lidovým hlasováním na 4 roky. Soudní moc je vykonávána ve jménu krále. Soudci jsou voleni a odvoláváni králem. Soudní systém existuje ve třech úrovních. Nejnižší jsou soudy první instance, střední úroveň plní odvolací soudy a na nejvyšším stupni stojí Vrchní soud. Soudy první instance se dělí na 20 smírčích soudů a 85 provinčních soudů. Existuje také Ústřední soud pro nezletilé. Nejvyšší soud se skládá z prezidenta a 21 soudců. Armáda se skládá z Královské thajské armády, Královského letectva a Královského námořnictva a konečně z policie.

Administrativní členění. Thajsko je rozděleno na město Bangkok a 76 provincií. V čele každé provincie stojí guvernér, jmenovaný ministerstvem vnitra, kdežto guvernér Bangkoku je volen občany na čtyřleté funkční období. Provincie se dělí na okresy (amphoe), podokresy (king-amphoe), dále na újezdy (tambon) a vesnice (muban), ve významnějších sídlech existují paralelně s těmito správními jednotkami municipality (thetsabaan) různých úrovní. Hlavní město provincie mívá stejný název jako samotná provincie. Bangkok se dělí na 50 městských obvodů (khet).

Kultura. Theravádový buddhismus je hlavním aspektem soudobého thajského sebeuvědomění. Přesto v nejjižnějších oblastech Thajska převažuje islám. Jako ve většině asijských kultur, je klíčová v thajském spirituálním učení úcta k předkům.

Ekonomika Thajska patří k nejsilnějším v regionu a pro okolní země působí jako ekonomická opora. Mezi lety 1985 a 1996 zažívalo rychlý ekonomický růst a dnes patří mezi nově industrializované země. Hospodářství je založeno převážně na exportu - vyváží se rýže a různé průmyslové produkty. Hrubý domácí produkt v roce 2012 byl 6 572 USD na hlavu a růst činil 6,5%. V zemi žije více než 2,2 milionu legálních a ilegálních migrantů.

K úspěchům země patří boj s chudobou.  Přes nízký hrubý národní příjem na osobu se podařilo snížit podíl lidí žijících pod národním prahem chudoby z 65,26 % v roce 1988 na 13,15 % v roce 2011. Podíl lidí žijících v extrémní chudobě je pouze zlomek procenta. Nezaměstnanost je velmi nízká - v první čtvrtině roku 2014 činila pouze 0,9 %. To je způsobeno velkým počtem lidí živících se samozásobitelským hospodařením, majících živnost nebo zaměstnaných v rodině bez nároku na mzdu.

Phuket (thajsky ภูเก็ต, dříve znám pod názvem Tha-Laang nebo Talang) je ostrov v Andamanském moři a provincie v jihozápadním Thajsku. Má rozlohu 543 km² a žije zde 287 587 obyvatel (2004). Provincie Phuket sousedí (na nedaleké pevnině, severně a východně od ostrova) s provinciemi Phang Nga a Krabi.

Administrativní členění. Phuket se dále dělí na 3 oblasti (Amphoe) a 17 menších správních celků (tambon) s celkem 103 obcemi (muban).

Statut města mají pouze hlavní město ostrova - Phuket a známé turistické centrum Pa Tong.

Pláže. Turistická letoviska a pláže jsou především koncentrovaná na západní straně ostrova. Tradičně v Thajsku pláže nepatří žádnému soukromému subjektu, a hotely nemohou vlastnit nebo vymezovat části pláží jen pro svoji potřebu. Z tohoto důvodu lze najít volná místa i před těmi nejluxusnějšími hotely. Pláže jsou často obsluhovány místními prodejci s malými stánky (bary) přibližně 200-300 m vzdálených. Tyto bary zajišťují prodej nápojů a drobných jídel, včetně pronájmu lehátek s slunečními deštníky.

Patong Beach je jedna z nejznámějších pláží na ostrově. Jedná se o 3 km dlouhou písečnou pláž, s mnoha hotely a možnosti různých rodinných aktivit. V této oblasti také působí velké množství mezinárodních firem, jako KFC, McDonald's, Starbucks a další. Je zde také koncentrován noční život s mnoha bary a restauracemi. Žije zde i velké množství cizinců, kteří si zvolili Phuket jako místo pro strávení důchodu.

Doprava. Mezinárodní letiště Phuket zajišťuje spojení pro vnitrozemskou i mezinárodní leteckou dopravu. Letiště je umístěno na severu ostrova. Po příletu lze využít automobilové přepravy do všech hotelů na ostrově. Ceny za osobní dopravu automobilem jsou na přijatelné úrovni. Platí se před odjezdem na letišti u některých z agentů.

Doba letu z hlavního města Bangkok je přibližně 1 hodina, 20 minut. Letiště je obsluhováno pravidelnými linkami z letišť Bangkok, Kuala Lumpur, Singapur, Hong Kong a dalších. V hlavní sezóně jsou vypraveny další přímé charterové lety z Evropy.

Ostrov je spojen s pevninou dvěma paralelními mosty (starší Sarasin most, novější Thao Thep Krasatri) o délce cca 600 m. Silniční vzdálenost od hlavního města Bangkok je 862 km. Pravidelné autobusové linky klimatizovanými autobusy z Bangkoku, z jižního autobusového terminálu, jsou provozovány několikrát denně. Cesta trvá přibližně 12 hodin.

Po tsunami v roce 2004 byly všechny pláže obnoveny a jsou ve výborném stavu. Dále byl vybudován nový systém včasného varování před vlnami tsunami. Každá pláž je vybavena poplašnými věžemi se sirénami. Únikové zóny jsou zřetelně vyznačeny.

 

Náš poznatek z dnešního dne :

 

Ráno loď zůstala na kotvě nedaleko největšího thajského ostrova Phuket a my jsme už ze včerejška věděli, kde se máme shromáždit, aby nás čluny převezly do přístaviště k autobusům. Sraz byl v 6.45 v prostorách divadla. Ale jako už to tak v těchto případech, kdy nekotvíme u mola, párkrát proběhlo, nastalo velké zdržení. Byly trochu vlny a čluny se houpaly, tak se někteří lidé i báli, některým méně pohyblivým osobám dělalo nastupování problémy a tak jsme na ostrov přijeli až kolem deváté hodiny. Hned jsme nastoupili do autobusů a s místním, legračně německy mluvícím průvodcem, se vydali na cestu.

Nutno podotknout, že dnešní výlet se jmenuje Okruh kolem ostrova Jamese Bonda, a my přesně nevíme, co nás čeká. Luďa tušil, že by mohlo jít o velmi zajímavý přírodní útvar – skalisko, které trčí z vody. A jak se později ukázalo, měl naprostou pravdu. Po dvou hodinách velmi rychlé uspěchané a snad i riskantní jízdy autobusem, jsme dorazili do pevninské části jižního Thajska. Cestou sem, jsme kromě kaučukových plantáží a porostů kokosových palem, pozorovali také velké kontrasty v městech a vesnicích. Vedle luxusních apartmánů stály rozbité chýše a všude byl velký nepořádek. Vzpomínali jsme na oblasti, například na Filipínách, kde to bylo obdobné a také na nesmírnou čistotu například v Singapuru. Také spleť drátů elektrického vedení, které u některých domů úplně zastiňovalo okna, nám připomněla loňskou návštěvu Jižní Ameriky.

Přijeli jsme se zpožděním na místo, odkud jsme hned pokračovali na motorové zastíněné lodi po nazelenalé, nepříliš čisté vodě. Celá plavba trvala asi 3 hodiny. Zanedlouho se před námi začalo objevovat nádherné přírodní divadlo. Scenérie skal a skalisek nejrůznějších tvarů byla nad hladinou vody ozdobena krápníky a útvary v nejrůznějších barvách. Nezbývalo než stále fotografovat a filmovat a také se kochat tou krásou. Tohle nikdo z nás doposud neviděl. Tato mimořádnost, vzniklá před miliony lety vulkanickou činností patří nyní do národního parku Phang Nga Bay. Cestou jsme míjeli stovky nejrůznějších lodí a lodiček. Na konci této scenérie se nám objevilo právě to nejznámější skalisko, které není příliš vysoké, ale má nezvyklý tvar – zužuje se směrem k vodní hladině. Na tomto ostrově se točily záběry do filmu James Bond a je tak velkým lákadlem pro turisty, kterých tento národní park denně navštíví kolem 2000. Další velmi zvláštní a krásný byl pohled na přírodní tunel pod skalním masivem, kde vznikla poměrně velká, částečně vodou zaplněná jeskyně. Měli jsme to štěstí, že byl právě odliv a mohlo tudy projíždět mnoho turistů na malých loďkách. Ve střední části parku je další velmi výrazné skalisko, pod kterým se na dřevěných a betonových kůlech nachází celá, původně rybářská, muslimská vesnice. Nad domečky s plechovými barevnými střechami se vypíná mešita se zlatými kopulemi na několika věžích. V této vesnici žije kolem 1500 lidí a místní školu navštěvuje 140 dětí. Lidé jsou zde jen přes den, na noc odjíždějí na pevninu pro vodu, zásoby a zboží. Nyní tato vesnice místo rybářství žije z turismu, je zde velká restaurace a pěkná tržnice s velmi rozmanitým sortimentem. Na nádvoří školy s velkým sportovním hřištěm visely fotografie. Na nich byl thajský král, jeho žena, jeho jediný syn a také zde byla fotka nejstarší z jeho dcer. Od průvodce jsme se dozvěděli, že král – na rozdíl od mladistvého zjevu na fotce – má nyní 88 roků, jeho žena 84. Také nám bylo řečeno, že jejich syn se zřejmě pro své záletnictví králem nestane a poprvé v historii Thajska nastoupí na trůn žena. Královnou se stane nejstarší dcera. Tyto portréty jsou cestou na nejrůznějších místech velmi často, samozřejmě jsme si je také vyfotili. Závěrem nás v přístavišti loděk v hotelu čekal výborný thajský oběd, který byl formou bufetu a obsahoval kromě kuřecího masa také hodně zeleniny a mořských plodů. Samozřejmě nechyběly ostré thajské omáčky a ovoce.

Cestou zpět jsme se za jízdy podivili thajskému hřbitovu, který ležel v mírném svahu u hlavní silnice, byl obehnán drátěným plotem, místy byly vyvrácené betonové sloupky přímo mezi hroby a plot chyběl. Hroby byly vlastně kopečky hlíny posypané pískem s lesklými střípky. Do hlíny byly zapíchané barevné praporky, místy malé cedulky s čísly nebo jmény zemřelého. Vypadalo to velmi zvláštně. Také jsme nafotili řadu fotek jak život v Thajsku vypadá. Množství kabelů a drátů místy už zarostlé ve stromech, místy ležící na zemi, hyzdí i krásné domy a chrámy. Tato část země nebyla příliš zasažena vlnou tsunami a je až na několik pobřežních částí v neporušeném stavu. Celý den byl velmi náročný hlavně vlivem vedra a dusna s nesmírnou vlhkostí vzduchu. Na loď jsme se vrátili až večer. Za dnešek jsme nafotili přes 300 fotografii a po dlouhém zvažování a výběru dáme na cestovatelské stránky těch nejzajímavějších 115. Budeme mít i do budoucna na tuto rozporuplnou zemi a zážitky zde mnoho pěkných vzpomínek.

 

Náhledy fotografií ze složky Plavba Penang - Phuket, Vietnam

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>


Statistiky

Online: 33
Celkem: 3017478
Měsíc: 11299
Den: 2278