Druhá plavba kolem světa – den čtyřicátý první

Zajímavosti z Wikipedie :

Austrálie, 2.část. Jméno „Austrálie“' je odvozeno z latinského slova Australis znamenajícího na jihu. Pověst o „neznámé jižní zemi“ (terra australis incognita) je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii. Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu. První použití slova „Australia“ se datuje do roku 1625 ve větě „A note of Australia del Espiritu Santo, written by Master Hakluyt“ uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus. Nizozemské přídavné jméno Australische bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakartě jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu v roce 1638.

Slovo „Australia“ bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe, poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean (1771), aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast. V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland, ve které psali o „velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii, Australásii nebo Novém Holandsku.“

Jméno „Austrálie“ bylo zpopularizováno až roku 1814 dílem A Voyage to Terra Australis mořeplavce Matthew Flinderse – prvního člověka, který Austrálii obeplul. Navzdory titulu, jenž odrážel pohled britské admirality, Flinders slovo používal jako jméno. Kniha byla poměrně hojně čtena, čímž se jménu dostalo rozšíření. Guvernér Nového Jižního Walesu Lachlan Macquarie následně toto označení používal ve svých zprávách Anglii. V roce 1817 pak doporučil, aby bylo oficiálně přijato. Roku 1824 admiralita souhlasila a kontinent byl od té doby oficiálně označován jako „Austrálie“.

Adelaide je hlavní a nejlidnatější město australského státu Jižní Austrálie a páté největší město v Austrálii. Má rozlohu 1826,9 km² a asi 1,3 milionu obyvatel. Jde o pobřežní město a nachází se na Adelaide Plains, severně od poloostrova Fleurieu, mezi zálivem Sv. Vincenta a nízkým pohořím Mount Lofty Ranges.

Město dostalo své jméno po královně Adelaide, manželce britského krále Viléma IV.

Historie a význačná budova. Založeno bylo roku 1836 plukovníkem Williamem Lightem jako plánované město, které bylo předem detailně navrženo a byla pro ně vybrána nejvhodnější lokalita poblíž řeky Torrens.

V roce 1900 byly ulice města elektrifikovány a do roku 1909 byla vystavěna veřejná doprava v podobě elektrických tramvají. Přibližně 28 000 mužů bylo z oblasti vysláno bojovat do I. světové války.

Roku 1962 zde zemřel biolog Ronald Fisher.

Ayers House – dům sira Henryho Ayerse, dílo koloniálního architekta sira George Stricklanda Kingstona.

Náš poznatek z dnešního dne :

Zmíním se o dosavadních ztrátách – první byla v Praze na hlavním nádraží, kde zůstal náš veliký pomocník- skládací rudl. Dosud v průběhu 40 dnů se nám podařilo dostat mimo provoz celkem troje hodinky. Ty dvoje Luďovy zřejmě vinou vybití baterie buď nejdou vůbec nebo se zpožďují asi o deset minut každou hodinu. Jana tedy si nasadila ty svoje náramkové a ve Fremantle se s nimi se ponořila do mořské vody a už nic nepomohlo - žádné sušení ani očištění baterie a pozbyli jsme velice nutnou pomůcku sledování času, a to zvláště teď, kdy plujeme přes časová pásma a musíme se orientovat v místě a čase. Dnes jsme přikotvili v přístavu Adelaide a jeden z úkolů byl nákup jedněch hodinek, protože zde na lodi ty nejlevnější stojí minimálně 50 USD.

Přístav Adelaide je poměrně dost vzdálen od centra skoro dvoumilionového velkoměsta. Zdarma jsme se přepravili autobusem a jízda trvala asi půl hodiny. Luďa vzpomíná na toto město, kdy v roce 2001 zde projížděl při dlouhé a náročné australské expedici. Už tehdy se mu zdálo, že je to hezké město. Je to opravdu jedno z nejkrásnějších měst Austrálie a tohle nám potvrdil při loňské plavbě i jeden z průvodců. Centrum je opravdu mimořádné nádherné. Staré budovy vyniknou svou jedinečností a historickou krásou i vedle skleněných mrakodrapů.

Prošli jsme částí komplexu jedné z universit k řece, která protéká městem a je obklopena nádherným udržovaným parkem se staletými stromy. Nedaleko je památník obětem válek a místní katedrála s úžasným dřevěným oltářem a dřevořezbami. Poblíž září bílou barvou zmoderizovaný stadion s kopulovým zastřešením tribun i hrací plochy. Dominantou řeky, na které proplouvají výletní lodě a lodičky, jsou vodotrysky a různé stavby s vodními efekty.

Zpět do centra nás přivedl nový krásný moderní most pro pěší a cyklisty. Vedle nových hotelů se staví další architektonicky zvláštní budovy se šikmými stěnami a kovovými základními konstrukcemi. Značnou část pěší zóny tvoří centrální asi kilometr dlouhá nákupní ulice s obchody, pasážemi a stánky. Ozdobena je množstvím moderních abstraktních soch a největší kouzlo jí dodávají četní hudebníci, kteří co pár metrů, jen aby se vzájemně nerušili,

hrají na nejrůznější nástroje. Velmi nás zaujal potomek Aboriginců, který hrál na typické australské dřevěné dechové i bicí nástroje. Pokoušeli jsme se zde objevit nějaký normální obchodní dům, což se nám ani po delší procházce na periferii nepodařilo. Přesto jsme byli výpravou po krásách Adelaide velmi spokojeni. Bohužel ani ve městě ani v terminálu se nám opět nepodařilo připojit na internet. Večer vystoupilo v divadle trio zpěvaček z Anglie a Austrálie.