Jdi na obsah Jdi na menu

Cestopis Střední Amerika 2017 - 1. část

14. 3. 2017

 

STŘEDNÍ  AMERIKA

Tento cestopis je doplněn informacemi z internetu a citacemi podkladů z PANGEATOURS.

            Střední Amerika tvoří most mezi Severní a Jižní Amerikou. Jedná se o pevninský most, který spojuje dva největší kontinenty Západní polokoule a zároveň odděluje dva největší oceány planety. Střední Amerika je velmi žhavá, a to opět z mnoha pohledů. Geologicky je tato mladá oblast jakýmsi sopečným mostem, který doutná, bobtná a funí. Nalezneme tu hned několik činných sopek. Tropická poloha a blízkost mohutných oceánů skýtá ideální klima pro vegetaci a přírodu obecně. Parné tropické lesy střední Ameriky jsou proslulé jednou z největších biodiverzit na této planetě. Rozmanitost přírodních podmínek se totiž přirozeně odráží i v rozmanitosti jednotlivých kultur a etnik. Středoameričané však nejsou jen tajuplní indiáni a přírodní národy. Když zde počátkem 16. stol. stanuli španělští dobyvatelé, jistě netušili, jak mimořádné a pestré území vlastně objevili. Příroda a lidé zde namíchali neuvěřitelně pestrý koktejl, který návštěvníka omámí tak, že myšlenka na návrat jej nikdy neopustí.

            Tyrkysové moře se zářivými plážemi kontrastuje se sytě zelenými tropickými pralesy, doutnající vulkány si rozumí se zasněženými vrcholky hor a divoké řeky si prodírají cestu hlubokými kaňony, aby pak zmizely v rozlehlých pouštích. V jednu chvíli se Vaše srdce sevře smutkem nad ubohými chatrčemi vesnic, kde se čas zastavil a vzápětí se rozbuší nad nádhernými koloniálními památkami pulsujících měst. Fauna je zde stejně pestrá jako šaty místních indiánů, nerozlučně spojených s dávnými tajemnými civilizacemi. Jako dvě strany jedné mince vzbuzují údiv fascinující pyramidy a kultovní města zaniklých národů a šlechtické paláce, kláštery a velkolepé katedrály konkquistadorů.

            Všudypřítomná vůně koření, pálenka spalující hrdlo, lidová muzika, bohatství i chudoba, pestrost i jednoduchost, veselí i lhostejnost, nezkrotnost i pokora; to vše patří neodmyslitelně k tomuto nádhernému kousku Země, který zanechá nesmazatelné stopy ve vašem nitru.

            Podnebí je do značné míry ovlivňováno povrchem. V praxi to znamená, že nezáleží na zeměpisné poloze, ale spíše na tom v jaké výšce se zrovna nacházíte a na které straně Středoamerických Kordiller. Můžete celé dny jet podél pobřeží a nezpozorovat žádnou klimatickou změnu. Jakmile však odbočíte od pobřeží a začnete stoupat do hor, hned poznáte rychlé změny střídajících se pásem. Jako mávnutím kouzelného proutku se mění teplota, krajina, vegetace a dokonce i lidé. Tichomořské pobřeží mívá celoročně vyrovnanější klima než Karibské.

           

Mezi státy Střední Ameriky patří:

Belize, Guatemala, Salvador, Honduras, Nikaragua, Kostarika a Panama. Každý z nich má své "nej" a můžete zde strávit relativně dost času jejich poznáváním. Chcete-li však poskládat co nejkompletnější středoamerickou mozaiku, aniž by Vaše dojmy měly prodlevu, pak se jeví jako efektivnější projet tyto země najednou. To Vám umožní relativně dobrá Panamericana, silnice která probíhá celou středoamerickou šíjí. Trochu dobrodružství pak zažijete na přístupových cestách k jednotlivým zajímavým lokalitám, ale věřte, že nebudete litovat.

 

PANAMERICANA

Panamericana je síť silnic skoro 48 000 kilometrů dlouhá. Bez 87 kilometrů dlouhého přerušení v deštném pralese v Panamě spojuje všechny pevninské národy obou  Amerik a jejich silniční systémy. Je to nejdelší dálniční síť na světě.

Panamerický silniční systém je téměř kompletní a táhne se od Fairbanks na Aljašce v Severní Americe až k nejjižnějšímu konci Jižní Ameriky -  Ushuaia v Argentině.

1.    den čtvrtek 9.února 2017 – odlet z Prahy přes Amsterdam do Mexika – do konce zbývá 30 dnů

MEXIKO

Mexiko je jednou z nejrozmanitějších zemí světa. Na jednu stranu patří do nejrychleji se rozvíjejících ekonomik světa a v překotně rostoucích aglomeracích rostou jako houby po dešti moderní budovy a nákupní střediska, na druhou stranu se však těžko ubráníte dojmu, že je Mexiko jen ospalou a polozapomenutou španělskou kolonií. Zdá se až neuvěřitelné, jak hluboké kořeny má předkolumbovská historie v srdcích a myslích dnešních Mexičanů. Mexiko je skutečnou barevnou mozaikou, kde se mísí historie, kultura a přírodní krásy, a bez nadsázky lze říci, že zde najdete všechny „druhy světů“ naší planety. Počet obyvatel 111 milionů

           

 

Na letišti Praha- Ruzyně nás čekala p. Soukupová z cestovky Pangeo tours a každý z účastníků dostal firemní černé tričko. Celkový počet cestujících je 9 žen a 7 mužů a 2 členové posádky Jarda Michal a Martin na nás počkají na letišti v hlavním městě MEXIKA. Náš let s holandskou společností KLM malým Boingem trval do Amstrdamu asi 1 a půl hodiny. Další pokračování letu byl za 3 hodiny Boingem 747 s kapacitou 408 cestujících téměř 10,5 hodiny.

2.    den pátek 10. února 2017 – přílet do Mexika city – do konce zbývá 28 dnů  - do konce zbývá 29 dnů

Časové pásmo oproti našemu středoevropskému zde je + 7 hodin a tento čas bude téměř celou dobu našeho pobytu ve Střední Americe, jen čas v Panamě je o 6 hodin jiný jako u nás. Tato doba je už ze zdravotního hlediska a ze změny počasí + 30 stupňů šok, který jsme museli zvládnout. Vyměnil jsem stejně jako ostatní 150 USD a dostal za to 2 750 peso.

V hotelbusu Volvo jede celkem 18 osob 9 mužů a 9 žen z toho jsou2 Slovenky a 2 muži Jarda a Martin, řidiči, průvodci, kuchaři v jedné osobě, kteří pečují o naši bezpečnost a pohodlí.

Ráno po snídani jsme vyrazili s Jardou v hlavním městě Mexika metrem do moc pěkného antropologického muzea, které mapuje úžasnou historii města a celého státu. Zde jsme se dozvěděli, že v místě tohoto snad kdysi největšího města světa bylo obrovské jezero, celá oblast se postupně propadá a je také velmi seismická a v minulosti docházelo k mnohým zemětřesením. Nadmořská výška je 2 200 mnm, ale i tady v roce 1968 byla pro nás úspěšná letní olympiáda, kde zářila Věra Čáslavská.

Národní antropologické muzeum (Museo Nacional de Antropologia)

Muzeum patří svým zařízením a vnitřním uspořádáním objektů k nejlepším muzeím na světě. Před muzeem stojí 7 metrů vysoký a 165 tun těžký monolit boha deště Tláloka. Vnější pohled na budovu nijak neupoutá, o to však větší dojem máte po vstupu do velké vstupní haly, na kterou navazuje podélný vnitřní dvůr, který je do poloviny zastřešen "deštníkem"- sloup s reliéfy obklopený vodním závojem, vysoký 11 m a nesoucí střechu 82x54m. Ve vstupní hale jsou toalety, šatna a prodej suvenýrů a největší nabídka pohlednic a publikací v Mexiku.

Orientace v muzeu - Každému kulturnímu okruhu je věnován vlastní sál.

V přízemí muzea jsou následující výstavní sály:

Sál č. 1 – spojující jednotlivé vědní obory s antropologií (také replika kostry Lucy); Sál č. 2 a 3 – praobyvatelé Mexika od kočovníků až po chovatele dobytka; Sál č. 4 – Předklasické kultury; Sál č. 5 - Teotihuacan (rekonstrukce Quetzalcoatlova chrámu s hadími hlavami v původní velikosti), Toltécký (orig. sloup z Tuly); Sál č. 6 – hlavní poklad muzea J - Atlanty, kolosální sochy vysoké přes 4,5 m; Sál č. 7 -  Mexica, neboli Aztékové (mimo jiné aztécký sluneční kalendář 24 tun, kultovní nádoba na lidská srdce ve tvaru jaguára,); Sál č. 8 – Oaxaca (Zapotékové a Mixtékové) a jejich kulturním centrům (Monte Albán, Mitle); Sál č Diamonds”.1.Patro – Entologické sbírky o životě domorodého obyvatelstva, průřez celým Mexikem.. 9 - kultury Mexického zálivu, (Olmékové, Totonakové, Huaztékové), Sál č. 10 - Mayský sál (rekonstrukce krypty z Palenque); Sál č. 11 – Kočovné kultury, Sál č. 12 – kultury mexického západu a severní Mexiko.

3.    den sobota 11. února 2017 – co nabízí toto veliké město – do konce zbývá 27 dní - do konce zbývá 28 dnů

Střed města je náměstí  ZOCALO  - Plaza de la Constitutionje je postavené na zničeném náměstí aztéckého Tenochtitlánu a je historickým centrem Mexico City, jehož dlažba pochází z r. 1520 (tedy dob Cortése), kdy byla vytvořena z kamenů, z nichž byly předtím postaveny velké aztécké chrámy. Jedna strana náměstí měří 240 m a jeho plocha je velice často zaplněna stánky místních trhovců. Na jeho východní straně stojí Palacio Nacional a na severní Catedrala Metropolitana. Budova na jižním konci je Sídlo federální vlády. Vlajka, která vlaje v centru náměstí, je každodenně spouštěna v 6 hod odpoledne místní armádou. Palacio Nacional je sídlem mexického prezidenta. První palác, který stál na tomto místě, byl vybudován aztéckým vládcem Moctezumou II. na poč. 16. stol. Po příchodu Cortése byl palác přestavěn v jeho sídlo a od r. 1562 náležel správci území. Poté byl zničen za nepokojů r. 1692 a poté opět rekonstruován. V průčelí vidíme tři portály. Vchod vpravo náleží prezidentovi a jeho úředníkům. Nad středními dveřmi visí Campana de Dolores (zvon, který oznámil boj za nezávislost r. 1810). Těmito dveřmi se do paláce také vstupuje. Uvnitř je nádvoří obklopené pestře pomalovanými zdmi (Diego Rivera). Třetí dveře vedou na další nádvoří, kde se nalézá Recinto de Homenaje a Benito Juárez (dům Benita Juáreze - vůdce revoluce).

Metropolitní katedrála je největším kostelem v zemi a byla stavěna od r. 1563 dalších 250 let. Na tomto místě stávala starší katedrála (1524 - 1532) na místech, kde Aztékové skladovali lebky svých obětí. Sám Cortés zde nalezl více než 136 tis. lebek. Současné katedrále hrozí neustálé nebezpečí plynoucí z měkkého podkladu stavby, do něhož se katedrála pomalu sesouvala. Stavitelé její pohyb pozastavili odsáním velkého množství vody z jejího podloží. Katedrála sama připomíná španělské katedrály v Toledu a Granadě a je směsicí stavitelských stylů Nového Španělska. Velké portály byly postaveny v 17. stol. v barokním stylu. Mají tři úrovně sloupů a nádherné panely s reliéfy. Na středním je zachyceno Nanebevzetí Panny Marie, které je katedrála zasvěcena. Vysoké severní portály jsou starší (1615) a jsou v renesančním stylu. Horní část věží zvonovitého tvaru byly doplněny až v 18. stol. a exteriér byl plně dokončen r. 1813, kdy architekt Manuel Tolsá doplnil věž s hodinami, na jejímž vrcholu stojí sochy Víry, Naděje a Štědrosti. Interiér se skládá z hlavní lodi, dvou postranních lodí a dvou kaplových lodí se 14 bohatě zdobenými kaplemi. Nejkrásnější památkou je hlavní oltář z 18. stol. - Oltář králů. Nádhernou ukázkou barokního slohu je kaple de los Santos Ángeles y Archángeles (sv. andělů a archandělů). Mnoho z vnitřního vybavení katedrály však bylo zničeno při požáru r. 1967, kdy shořel i dřevěný chór ze 17. stol.

Na východní straně katedrály stojí kostel El Sagrario z 18. stol., který byl původně vybudován jako sakristie katedrály. (V roce 1968 se zde v průběhu Letních olympijských her v Mexiku vdala Věra Čáslavská za Josefa Odložila, českého reprezentanta v běhu. Na těchto OH získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná. Stříbro pak za kladinu a v družstvech.)

Východně od katedrály leží vchod do bývalého chrámu Aztéků - Templo Mayor, jehož ruiny začaly být odkrývány až v r. 1978, kdy zde byl nalezen velký kamenný disk s aztéckými rytinami znázorňujícími orla žeroucího na kaktusu. Tento kámen velmi pravděpodobně leží právě na místě, kde byl orel spatřen a toto místo Aztékové považovali za střed vesmíru. Dnes zde můžeme vidět nejmladší verzi chrámu, tak jak ji spatřili i příchozí Španělé. Z roku 1400 pochází plošina, na níž o století později stála pyramida. Místo je určeno každodennímu uctívání východu slunce a bohu vod Tlálockovi. Ve stejném místě můžeme navštívit i Museo de Templo Mayor, který schraňuje artefakty zde nalezené.

Na ulici Calle Moneda nalezneme mnoho turisticky významných budov: Museo Nacional de las Culturas (budova z r. 1567 - expozice umění, řemesel a oblečení různých světových kultur), Museo José Luis Cuevas (obrazy Picassa a dalších moderních malířů). Nedaleko odsud se nalézá Templo de la Santísima, kde jsou zajímavé busty 12ti apoštolů a zobrazení Krista s hlavou v klíně Boha. Rozhodně si nenechte ujít návštěvu největšího bazaru na náměstí západně od katedrály, který byl založen r. 1775 (Nacional Monte de Piedad). Několik bloků odsud stojí Museo de la Caricatura (muzeum karikatur s dlouhou historií). Dalším krásným příkladem barokní architektury je v r. 1736 postavený Iglesia de Santo Domingo. Na východní straně jsou kameny s vyobrazením sv. Dominika a sv. Františka. Jižní fasáda je zase zdobena 12 sloupy okolo hlavního vchodu. Mezi sloupy jsou sochy sv. Františka a sv. Augustína. Tři bloky jižně od náměstí je další muzeum - de la Ciudad México - soustředící se na historii města.

Asi 1 km západně od Zócala je největší městský park ALAMEDA . Toto místo bývalo aztéckým tržištěm a park zde byl vytvořen r. 1593, kdy vícekrál Luis de Velasco rozhodl, že rozrůstající se město potřebuje také zónu klidu. Centrem umění je Palacio de Bellas Artes ležící na východním konci Alameda. Jeho stavba začala r. 1904 pod vedením italského architekta Adama Boara. Stavba měla být dokončena k výročí boje za nezávislost r. 1910, ale její náhlé sesouvání do měkkého podkladu její stavbu značně zdrželo - až do r. 1934. Součástí krásného interiéru jsou mnohé malby předních světových malířů. Zajímavostí je opona místního divadla, která je vyrobena z barevného skla. Východně od tohoto komplexu je barokní palác Palacio de Iturbide z l. 1779 - 85. Jeden blok západně od tohoto paláce stojí jeden z největších pokladů města - Casa de Azulejos (1596), jejíž modro-bílo-žluté dlaždice, se španělskými a maurskými vzory, byly vyrobeny v Číně a přes Španělsko dovezeny až sem.

Nedaleko odsud stojí moderní dominanta města - mrakodrap Torre Latinoamericana z r. 1950 nejvyšší budova Latinské Ameriky. Tady jsme výtahem se dostali na vyhlídkovou plošinu odkud je nádherný výhled na město.

            Hlavní třídou města je PASEO LA REFORMA, který směřuje jihozápadně z parku Alameda k parku Bosque de Chapultepec. Říká se, že císař Maxmilián Habsburg chtěl touto třídou spojit svůj palác s dalšími sekcemi města.

 

Luxusní čtvrtí je ZONA ROSA , která leží u jižní části této třídy. Staré budovy na třídě Reformy dnes doplňují i mrakodrapy. Nalézá se zde také Glorieta Cristóbal Colón, se sochou Kryštofa Kolumba. Tam, kde třídu křižuje ulice Insurgentes, stojí památník Monumento a Cuauhtémoc (poslední aztécký vládce).         

BOSQUE   DE   CHAPULTEPEC - tento park sloužil k odpočinku již za doby Aztéků. Ve staré indiánské řeči jeho název znamená "Pahorek kobylek". Park odděluje hlavní třída na dvě části: v jedné se nachází Národní antropologické muzeum.

Seznamujeme se s hotelbusem, s ostatními účastníky měsíčního pobytu a od Jardy se dozvídáme mnoho o cestování, ale také se seznamujeme se španělskými důležitými slovíčka jako baňos – záchod, říká nám mnohé postřehy z cestování, o mentalitě místních lidí, o představitelích historie jako byl Zapata, o rostlinách a stromech a také jsme pro zdar expedice si přiťukli TEKYLOU, která se vyrábí z vymačkané, zkvašené juky s přepálením a pije se s limetkou a solí, tento nápoj je mexický a ve Střední Americe se vyrábí a pije i RUM. Druhý řidič Martin žije několik let v mexickém Jukatánu s manželkou indiánkou, žije v této komunitě, která ho musela přijmout. Dozvídáme se také o životě indiánů, kteří dodržují zásady a zvyky a jak je velmi rozdílný způsob života Mexičanů a hlavně v hlavním městě. Protože je vyučený kuchař tak se moc těšíme na uvařená některá mexická jídla, kde nechybí zelenina ovoce, limetky a pálivky.

4.    den neděle 12. února 2017 – pyramidy slunce a měsíce - do konce zbývá 27 dnů

TEOTIHUACÁN

Pokud je něco, co v okolí Mexiko City musíte zcela určitě vidět, pak je to Teotihuacan, vzdálený od hlavního města 50 km. V minulosti bylo toto město největším v Mexiku s více než 200 000 obyvateli a hlavním městem pravděpodobně největší říše v historii této země. Historie města je popsána výše v kapitole HISTORIE MEXIKA. Pyramida Slunce byla vystavěna kolem r. 100-150 n. l. a valná většina města v letech 250 - 600. Vrchol prožívalo město v 6. stol., kdy bylo šestým největším městem světa. Již v 7. stol. však došlo k úpadku, kdy byl Teotihuacán rozvalen a opuštěn.

Město bylo rozděleno na čtvrtky dvěma velkými třídami. Jedna, probíhající od severu k jihu, se nazývala Třídou mrtvých, protože později příchozí Aztékové považovali velké stavby kolem ní za hroby. Tyto stavby mají pyramidální charakter a jsou často barevně vymalovány. Většinu města tvoří obytné stavby o rozměrech 50 či 60 m2, z nichž některé jsou vyzdobeny barevnými freskami. I mnoho let po svém rozkvětu mělo město významné místo v Aztéckém náboženství, neboť zde žili bohové, kteří přivedli Slunce na jeho cestu na počátku pátého světa, který Aztékové obývali. Starověký Teotihuacán zaujímal plochu 20 km2. Většina toho, co je dnes možno vidět, leží podél 2 km dlouhé Třídy mrtvých.

Místní muzeum bylo nedávno restaurované a má nádhernou expozici starobylých artefaktů a maket a map původního města. Osou dnešního i původního města byla právě Třída mrtvých. Na jihovýchodě je to La Ciudadela - rozlehlý čtvercový komplex, který byl pravděpodobně sídlem místního vládce. Čtyři široké zdi jsou 390 m dlouhé a na jejich vrcholu je 15 pyramid. Tyto zdi vytváří velký prostor, jehož dominantou na východě je velká pyramida nazývaná Templo de Quetzalcóatl a je obklopena ruinami budov a dvorků, které mohly být administrativním centrem města. Chrám je zvláštní svou fasádou, která pochází z l. 250 - 300. Tato je vyzdobena zářezy vytvářejícími čtyři „schody”, které se dochovaly ze 7 původních. Dále jsou zde dva panely s rytinami znázorňujícími kreatury - asi bůh deště Tláloc a jiní. Podklad tvoří vzor vytvořený z mušlí. Na východní straně třídy stojí třetí největší pyramida světa - Pyramida Slunce. Její základna má plochu 222 m2 (stejně jako Cheopsova), ale dnes je vysoká pouhých 70 m. Dříve však na vršku stál dřevěný chrám. Pyramidu tvoří 3 milióny tun kamenů a cihel, postavených na sebe bez pomoci jakýchkoliv kovových nástrojů, tažných zvířat či kol. Aztékové věřili, že pyramida byla zasvěcena Slunci - což platilo až do r. 1971, kdy archeologové objevili podzemní tunel (100 m dlouhý), vedoucí z blízkosti západní strany pyramidy k jeskyni, kde byly objeveny náboženské relikvie. Z toho vědci usuzují, že slunce zde bylo uctíváno mnohem dříve, nežli byla pyramida vůbec postavena. Omítka pyramidy byla natřena na červeno, což muselo být zvláště jasně viditelné při západu slunce. Pokud vystoupáte jejích 248 schodů, tak se vám otevře nádherný výhled na město.

Další pyramidou je Pyramida Měsíce na severním konci Třídy mrtvých. Není zdaleka tak veliká jako Pyramida Slunce, ale má mnohem propracovanější vzhled. Byla dokončena v r. 300 n. l. a její vrchol je ve stejné výši jako Pyramidy Slunce, protože stojí na vyvýšenině. Z jejího vrcholu je nejlepší výhled na Třídu mrtvých a vlevo na pyramidu Slunce. Náměstí Měsíce před pyramidou má pěknou strukturu 12 chrámových základů. Oltář v centru pyramidy je pokládán za místo, kde se provozoval náboženský tanec. Na jihozápadním rohu plošiny před pyramidou stojí palác Quetzalcoatla, kde pravděpodobně žil nejvyšší kněz či vládce. Dalšími objekty jsou Palacio de los Jaguares a chrám de las Conchas Plumadas, které stojí pod palácem Quetzalpapálotl. V paláci jaguárů jsou rytiny zobrazující boha jaguára modlícího se k bohu dešťů - Tlálocovi. Druhý chrám pochází z 2. či 3. stol. n. l. Rytiny na jeho zdech znázorňují velké mušle, pravděpodobně používané jako hudební nástroje, ozdobené peřím a květinami s pěti okvětními lístky. Základna fasády je opatřena barevnými nástěnnými malbami ptáků, jimž vytéká ze zobáků voda. Nejznámější freska tohoto města „Tlálocký ráj” je v paláci de Tepantitla. Ten leží asi 500 m sv. od Pyramidy Slunce a dříve sloužil jako sídlo kněze.         V severovýchodním rohu jsou ve zdi dveře vedoucí do zakrytého dvorku. Na obou stranách je zde znázorněn bůh deště Tláloc navštěvovaný věřícími. Napravo ode dveří je malba znázorňující jeho ráj s miniaturními lidmi, zvířaty a rybami plovoucími v řece stékající z hor. Nalevo pak jsou lidé hrající unikátní míčovou hru. Ostatní fresky v dalších místnostech znázorňují věřící v tradičních kostýmech. Další skupina paláců leží jihozápadně od vstupní brány a jejich zdi byly odkryty v r. 1940 a jsou ve velmi dobrém stavu. Jedná se o paláce de Tetitla a de Atetelco, které jsou poměrně rozsáhlými komplexy, složenými z několika domů. Více než 120 zdí obsahuje malby s Tlálockem, jaguáry či orly.

Poblíž parkoviště mají své místo Voladores  - létající indiáni - čtyři muži v krojích, uvázaní za kotníky visí ze stožáru dolů. Pátý muž sedí na plošině. Plošina, ke které jsou lana přivázána, se otáčí, lana se odvíjí a po 13 otáčkách se dostanou muži na zem. 4x13=52 což je magické číslo - počet roků jednoho století podle aztéckého počítání času. Celý rituál se provádí na počest boha deště Tlaloca nebo k pozdravení příchodu jara.

Včera byla dokončena oprava auta. Zde v těchto složitých klimatických podmínkách – střídání nadmořských výšek, kdy i kyslíku je málo, horší silnice, retardéry, stáří auta a poměrně veliká váha hotelbusu způsobuje i závady na autě, které je třeba opravit. Až dnes jsme jeli k pyramidám Slunce a Měsíce, obdivovali jsme obrovský rozsah této památky, byť se jen 15% se zachovalo a její asymetričnost. Už i dnes dolehla nemoc v podobě kašle a bolesti v krku i na mě – je to způsobené přeletem z Evropy do Ameriky a velikým teplotním rozdílem, ale také průvanem z chlazení v části, kde se v hotelbusu sedí. Na pyramidy na kterých není zákaz vycházení jsme také vystoupili. Také jsme viděli létající indiány.

CHOLULA Deset kilometrů na západ od Puebly stojí nejširší pyramida, postavená v dějinách světa – Pirámide Tepanapa – Velká pyramida v Cholule. Do 4. století byla vysoká 65 m a každá strana její základny byla dlouhá 450 m (někdy uváděno 475m). Svým objemem překonala Cheopsovu pyramidu v Egyptě. V 8. stol. n.l. byla Cholula následovníkem Teotihuacánu a místem postupující říše Toltéků. Významnou svatyní byla pyramida Tepanapa, zasvěcená bohu Quetzalcoatlovi (Kukulkán, Opeřený had). Pyramidu Španělé zničili a na vrchol ruinové hory postavili malý kostel Nuestra Seňora de las Remedias (Sv. Panna ustavičné pomoci).  Takže v tom obrovském travnatém pahorku lze rozeznat podobu pyramidy jen stěží. Z vrcholku je hezká vyhlídka na oba vulkány Popocatépetl a Ixtacchihuatl.  Zona Argueológica zahrnuje odkryté oblasti v okolí pyramidy a tunely pod ní. Během různých rekonstrukcí se postupně postavilo několik pyramid jedna na druhou. Pro průzkum jednotlivých fází celé stavby vykopali archeologové pod pyramidou více než 8 km chodeb. Samotné město Cholula není celkem výrazné. Podle legendy je v Chochule a blízkém okolí 365 kostelů ("pro každý den jeden"), z nichž jsou dva obzvláště pozoruhodné, oba na hlavním náměstí (Zócalo): San Gabriel (založen 1549 v gotickém a platereskním slohu) a Coppila Real (16. stol., 9 lodí a 49 kopulí v maurském stylu).

POPOCATÉPETL

Popocatépetl (zkráceně El Popo) sopka, stratovulkán, v centrální části Mexika. Je určitě nejznámějším, a po Pico de Orizaba (5610 m) druhým nejvyšším vrcholem Mexika.             V současné době je aktivní, takže na ni není možné vystoupit. Jméno Popocatépetl pochází z původního indiánského jazyka Nahuatl, konkrétně ze spojení slov popōca „kouřit“ a tepētl „hora“, tedy kouřová hora. Hora byla od nepaměti posvátná, první výstup v éře španělských kolonizátorů byl veden Diegem de Ordazjiž v roce 1519. Na svazích sopky se nacházejí kláštery z 16. století, jsou zařazeny na seznam Světového kulturního dědictví. Popocatépetl je spojen 3000 metrů vysokým sedlem Paso de Cortéz s druhým vulkánem Iztaccíhuatl (5230 m).

V Cholule se musí líbit každému, trošku tu pyramidu v obestavěném prostoru není vidět, naprosto výjimečný je výstup až nahoru, kde je mimořádně krásný kostel a vyhlídka na celé město a hlavně na sopku Popocatepetl, o které jsem už dávno slyšel, že se jedná o jednu z nejkrásnějších sopek s úžasnou, symetrickou výškou. Při sestupu z pyramidy jsme obdivovali i nádhernou kapli, která má průhled – průzor do velmi hluboké studny. Zážitek byl i z muzea mexického umění, který byl rozsáhlý a vstup byl bezplatný.

5.    den pondělí 13. února 2017 – Puebla a přístav Veracruz - do konce zbývá 26 dnů

PUEBLA.Pouze v několika mexických městech zůstal španělský vliv tak patrný, jako je tomu v Pueble. Puebla ležící asi 40 km od sopky Popocatépetl, byla založena roku 1531 španělskými osadníky pod názvem Ciudad de los Ángeles (Město Andělů), zejména proto, aby zastínila náboženský vliv předkolumbovského města Cholula. V té době byla první osadou v Mexiku, kterou španělští kolonizátoři vytyčili s pravoúhlou sítí ulic.

 Je zde více než sedmdesát kostelů a jenom ve středu města je více než tisíc dalších budov z koloniální doby. Historické centrum, kde zůstalo mnoho původních budov a mnoho dalších bylo zrestaurovaných, má i moderní a živý protipól – důkazem je množství luxusních a prosperujících butiků. Z místního jílu se vždy vyráběly překrásné hrnčířské výrobky, a když kolonisté zavedli nové materiály a technologie, stalo se ze zdejšího hrnčířství celé průmyslové odvětví a zároveň i umění.

Pueble dominuje katedrála z roku 1649, která je druhou největší v celém Mexiku. Vysvětil ji puebelský biskup Juan de Palafox. V její architektuře se prolíná renesance se zdobným barokem. Sloupy obklopující rozlehlé nádvoří nesou sochy andělů, které se staly symbolem města. Uvnitř katedrály se ukrývá pět lodí a 14 bočních kaplí. Hlavní oltář známý jako „ciprés“, který navrhnul v roce 1797 Manuel Tolsá, stojí na osmiboké plošině a tvoří jej dva „chrámy“ podepřené osmi páry korintských sloupů. Ty jsou korunovány kupolí s keramickým obkladem, který nápadně připomíná kupoli chrámu sv. Petra v Římě. Za ciprésem objevíte oltář Altar de Los Reyes z roku 1688, jehož kupole je ozdobena malbami Cristóbala de Villalpanda. Katedrálu zdobí dvě věže vysoké 69 metrů, na jednu z nich lze vystoupat a pokochat se pohledem na město a blízké sopky.

Kromě katedrály můžete v Pueble navštívit ještě další významný svatostánek, kterým je barokní kostel Iglesia de Santo Domingo. Kostel ukrývá snad nejokázaleji dekorovanou kapli v Mexiku. Capilla del Rosario z druhé poloviny 17. století oplývá zlacenými reliéfy a sochami. Podél stěn si můžete prohlédnout groteskní hlavy chrlící zlacenou vinnou révu. Honosný je také strop kupole ozdobený světci, cheruby, tančícími anděly a nebeským chórem. Kostel upoutá pozornost také krásnou onyxovou kazatelnou.

Pokud vás zajímá, kde vznikl vyhlášený puebelský pokrm Mole Poblano, prohlédnete si tzv. zakletou kuchyň v muzeu (ex-Convento) Santa Rosa.  Právě v této místnosti obložené dlaždičkami vymyslely podle legendy augustiniánské jeptišky tento vyhlášený pokrm. Jde o kuřecí, krůtí, anebo vepřové maso v omáčce z hořké čokolády, skořice, rajčat a chilli. Celý pokrm je pak posypán sezamovými semínky. Další typickou pochoutkou vyráběnou v Pueble jsou Chile Sen Nogada, což jsou papriky plněné masovou směsí se sušeným i čerstvým ovocem (hrušky, jablka, banán, meruňky), dušené v ořechové omáčce se sýrem a zdobené zrníčky granátového jablka.

V okolí města se nachází African safari. Je to jedno z nejlepších míst, kde lze v Mexiku spatřit divokou zvěř. V rozsáhlém „přirozeném“ prostředí zde žije více než 3000 zvířat včetně nosorožců, medvědů a tygrů. Můžete si je prohlédnout z okénka automobilu, taxíku anebo autobusu Afričanu.

VERACRUZ  Město i mořské pobřeží nabízí nepřeberné množství historických památek. Tropické požitkářství je ve Veracruzu zcela běžné. Kapely se sjíždějí do města během karnevalu, který je považován za největší a nejdivočejší v Mexiku. Turisté mohou město brát útokem, ale ono si stejně udrželo téměř maloměstské kouzlo – je vřelé, veselé a kypící životem. Veracruz se stal nejdůležitějším kotvištěm Španělů a až do roku 1760 byl jediným přístavem, kterému bylo povoleno obchodovat se Španělskem. Když k jeho břehům každoročně připlouvaly lodě ze Španělska, při následných trzích všude kolem vzkvétala města. Kvůli námořním útokům a tropickým nemocem se však Veracruz nikdy nestal mexickým největším městem. Veracruz musel podstoupit řadu bitev, než se stal hlavním městem reformistické konstitucionalistické frakce. Přístav ve Veracruzu je dodnes rušný, ačkoli ropné přístavy jako Tampico a Coatzacoalcos se nyní chlubí větší tonáží. Ve městě je také několik zajímavých muzeí. Zajímavé je také veracruzské akvárium, kde můžete vidět obrovskou nádrž ve tvaru pneumatiky, v níž kolem vás plavou žraloci, rejnoci a mořské želvy. Početné menší nádrže a jezírka představují mnoho druhů ryb, jak sladkovodních, tak mořských, želvy, korály atd. Čím dále k jihu, tím jsou pláže čistší. Pláže nejsou zrovna nejlákavější, ale nabízejí dobré potápění. Každoročně se před Popeleční středou Veracruz vrhá do devítidenních oslav. Počínaje předešlým úterkem městem denně procházejí barvité průvody. První je průvod zasvěcený „spálení špatné nálady“, posledním „pohřeb Honzy Karnevala“. K tomu patří ohňostroje, tance, salsa a samba, prodej rukodělných výrobků, folklórní show a dětské průvody. Hlavním bodem letní prázdninové sezóny je festival afro-karibské kultury poslední dva týdny v srpnu. Různé karibské národy se účastní akademických fór, předvádění zboží a obchodních konferencí, ale hlavní atrakcí je představení hudební a taneční, filmová představení a výstavy umění.

Mexický záliv má enormní význam pro svět: vzniká v něm Golfský proud, který zásadním způsobem ovlivňuje podnebí především Severní EvropyBritských ostrovů a jižního Grónska, a těží se v něm významné množství ropy. V roce 1978 bylo na rozhraní mezi Yucatánem a Mexickým zálivem nalezeno místo dopadu obrovského asteroidu (o průměru asi 10 km), který podle některých hypotéz před 65 milióny let zapříčinil vymizení dinosaurů, pozůstalý kráter s průměrem 180 km se nazývá Chicxulub.

Ráno po snídani jsme vyjeli z kempu směr Pueblo. Po krátké jízdě jsme vystoupili na hlavní třídě. Pomalou procházkou s prohlídkou architektury jsme dorazili na hlavní náměstí a navštívili krásnou katedrálu. Toto bývalé historické město má španělskou architekturu.

Poté jsme dojeli směr Veracruz, je to nádherný přístav a procházka přes město a podél pobřeží byla velice příjemná, navštívili jsme také v tomto městě mnoho kostelů, z nichž jeden byl překrásný a uvnitř celý ze zlata.

6.    den úterý 14. února 2017 – vodopád a krásné jezero - do konce zbývá 25 dnů

SALTO DE EYIPANTLA.V zelené a úrodné krajině známé množstvím jezer a vodopádů a také příjemným klimatem - Los Tuxtlas - se nachází také vodopád Eyipantla. Můžete ho znát z filmu Apocalypto. K 50 m vysokému a 40 m širokému vodopádu vede schodiště s 242 schody.

CATEMACO  je sladkovodní jezero obklopené vulkanickými kopci. Má oválný tvar o průměru 16 km s vývěry minerálních vod a bujnou vegetací. Jezero má několik ostrovů, nejznámějším je "Isla de los Monos"  - ostrov opic. Na tomto ostrově žijí opice druhů Macaca Aretoides.  Na pobřeží jezera jsou pláže vhodné ke koupání Playa Azul a Playa Hermosa.

Na fakultativním výletu lodí se projedete kolem ostrova opic. Zastavíte se na severním pobřeží laguny, kde je rezervace - Parque Ecologico, ukázka deštného pralesa, také místní přírodní kosmetiky, místních chýší, několik replik olméckých soch. Také zde šaman nabízí očistu kouřem, nebo si můžete dopřát kosmetickou masáž… Proto si vezměte nějaké „drobné“ sebou. Uvnitř parku můžete vidět tukany, opice, divoká prasata pecari. V tomto parku bylo natáčeno mnoho filmových tropických rájů.

Tohoto výletu jsme se všichni zúčastnili a bylo to opravdu moc a moc krásné.

Vodopád, i když je období sucha, je úžasný a dopolední program dobře vyplnil a už jsme se těšili na další zastávku. Catemaco je úžasné 200 m hluboké jezero, je to vlastně obrovský vulkán, který vytvořil toto jezero a zde jsme prožili  toho velmi mnoho, motorová rychlá loď nás odvezla nejprve k místu, kde bylo léčivé a teplé bahno a zde chvíli jsme se vykoupali. Dopoledne prší snad půl hodiny a velmi se ovzduší vyčistilo. Přesto máme další zastávky a nejlepší byl ostrov opic, o který se stará rodina a ekologicky žije rodina a stará se příkladně o floru a faunu.

7.    den středa 15. února 2017 – Palenque a čedičové hlavy - do konce zbývá 24 dnů

PALENQUE: Obřadní středisko Mayů, obklopené deštným pralesem na úpatí nízkých kopců v nadmořské výšce 80 m. Podle nálezů keramiky dnes víme, že město bylo osídleno již před 1 500 lety. Svůj rozkvět prožilo v l. 600 - 800 n. l. Tomuto období odpovídá vláda krále Pacala, který vládl od 12 let. Za jeho dlouhou vládu a jeho synů (Chan Bahlum a Kam Xul) se z Palenque stalo velké a mocné středisko kde žilo na 70 tis. obyvatel. Z tohoto období se dochovaly zajímavé hieroglyfy. Hovoří o tom, že jeho kralování bylo předpovídáno tisíc let předem a bude ještě dlouho oslavováno. Pakal byl po smrti zastoupen synem Chan-Bahlumem, který byl v hieroglyfech označován symbolem jaguára a smyčky. Po jeho smrti došlo k úpadku Palenque a již v 10. stol. bylo z valné části opuštěno jako jedno z posledních mayských měst a nádherných staveb se zmocnil rychle rostoucí prales. Proto dnes archeologové právě zde doufají v odhalení záhadného zmizení vyspělé civilizace.

Archeologickou zónou města je Parque Nacional Palenque, kde bylo prozatím odkryto pouhých 34 budov z celkových 500. Vše, co zde uvidíte, vzniklo bez použití jakýchkoliv kovových nástrojů, kol a tažných zvířat. Kousek za vchodem na levé straně je malá kamenná struktura - jedná se o hrob Alberta Ruz Lhuilliera - archeologa, který zde neúnavně pracoval v l. 1945 - 1952. Na architektuře zdejších staveb je patrný typický dekorativní mayský prvek - cresterie, což je propracovaný zděný hřeben na vrcholu staveb. Nejznámější stavbou v Palenque je vysoká a štíhlá pyramida po pravé straně. Je složena z 9 stupňů (jako většina pyramid - počet stupňů podsvětí) a její schodiště stoupající do výše 23 m vede k paláci - svatyni na vrcholu. Na zadní straně pyramidy jsou tři panely s mayskými hieroglyfy, které dávají chrámu jeho jméno - Chrám nápisů (Temple of Inscriptions). Popis charakterizuje historii města a chrámu. Chrám představuje nejmajestátnější stavbu v Palenque. Na vrcholu pyramidy je svatyně, pod jejíž dlažbou byla teprve v roce 1952 objevena podzemní chodba vedoucí do nitra pyramidy, do krypty se sarkofágem vládce Pacala. Tento objev se stal nejsensačnějším v celé historii mayské architektury. Sarkofág byl zakryt 5 ti tunovou kamennou deskou s rytinami. Vedle hrobu bylo nalezeno několik koster lidí, kteří sem byli zazděni jako služebníci mrtvého krále. Králova posmrtná maska z nefritu a obsidiánu a jeho kostra zdobená šperky byla převezena do muzea v Mexico City. Přestože rozluštěné nápisy sdělují, že se Pacal dožil 80 let, kostra ze sarkofágu hovoří o maximálním věku v době úmrtí - 40 let, čímž se otevřela zase jedna záhada. Rytiny na jeho rakvi znázorňují devět pánů podsvětí. Tato krypta byla první nalezenou kryptou mayské kultury a vyvolala mnoho dohadů o jejich spojitosti s Egyptem.

V centru archeologického parku je Palác - komplex budov kolem 4 nádvoří spojených labyrintem chodem chodeb, vyzdobený nádhernými nástěnnými reliéfy a štuky. V nich dokázali mayští umělci zachytit i ty nejjemnější detaily. Na severních zdech jsou impozantní masky monster. Palácová věž byla observatoří a byla postavena tak, že během zimního slunovratu zde můžeme vidět slunce zapadat přímo do Chrámu nápisů. Z věže bylo také velmi dobře vidět na zelenou plán kolem řeky Usumacinta  a měla tedy i funkci hlídkovou. Palác měl své vlastní zásobování vodou z protékajícího potoka kamenným vodovodem (aquadukt). Pod věží je osamocený kámen s rytinou zobrazující Pacalovu matku Zac-Kuk předávající svému synovi vladařskou čelenku či korunu.

Následník Chan-Bahlum si nechal vystavět hned tři chrámy: Chrám kříže (Temple Cros), Chrám slunce (Temple Sun) a Chrám listového kříže (Temple Foliated Cros). Všechny jsou umístěny za potokem Otolum. Jejich výzdoba obsahuje i zápisky pocházející z r. 642 n. l. spojené s vypodobněním krále Pacala jako krále se slunečním štítem. Jedním z chrámů je Chrám slunce, u něhož se jako u jediného dochovala celá střecha i s hřebenem. Menším a méně zachovalým je Chrám 14 s rituálními malbami. Největším je vlastní Chrám kříže, restaurovaný r. 1990, pod nímž je údajně pochován Chan-Bahlum.

VILLAHERMOSA Hlavní město státu Tabasco na březích řeky Río Grijalva. Hlavní atrakcí města je muzeum ve volné přírodě Parque-Museo La Venta. Jedná se vlastně o muzeum olmécké kultury s celkem asi 30 sochami, kde jsou jednotlivé artefakty rozesety mezi zelení džungle, která napodobuje místo jejich nalezení La Ventu. Největší čedičové objekty váží až 24 tun a vysoké jsou více než dva metry. Celý park se dá projít po okruhu (podle mapky z pokladny a informativních tabulí), který vám představí všechny sem přestěhované exponáty.

Palenque starodávné město skrývá deštní prales a co zde vytvořila mayská kultura, opravdu stojí zato. A zde byl také perfektní kemp, kde jsme spali, měl dobré sociální zařízení. Přes noc opět pršelo a ochladilo se, vzduch se pročistil. Tady údajně jde o oblast s nejdeštivějším počasím v Mexiku.

Zde z oblasti Villahermosa zhruba 80 kilometrů zde byly soustředěny obrovské čedičové hlavy některé se zvláštními helmami, cesta mezi nimi je dlouhá více jak kilometr. Středoevropanovi jako jsem já, je tato mimořádnost chápána spíš jako veliká sochařská historická díla, než jako kultovní  artefakty. Zahrada je také jako minizologická zahrada se zaměřením na typickou středoamerickou zvířenu jako jaguár, ocelot, opice apod.

Nemocných mezi účastníky expedice přibývá, také máme jisté potíže s našimi věcmi, přenášením batohů na noc do sedací části hotelbusu. Spací prostor máme jako větší rakve snad šířka a výška kolem 60 cm a délka necelých 2 metrů. 15 těchto boxů jsou ve 3 výškových řadách nad sebou – tedy někdo má kajutu na zemi, někdo uprostřed a třetina lidí u stropu. Neustále řešíme skládání, praní a sušení našich oděvů, také se musíme zabývat nákupem pitné vody, ale to nejsou starosti, s tím všichni musíme počítat.

8.    den čtvrtek 16. února 2017 – indiánští Mexičané - do konce zbývá 23 dnů

Ráno po dešti odjíždíme do mexické indiánské oblasti celé dopoledne. Projíždíme mayskou cestou, která se opravuje. Tato oblast je nejchudší oblastí Mexika, zvláště nyní, kdy vláda zdražila benzín, potraviny a vesničanům vzala naturálie, které dostávali jako je pytel mouky či rýže, proto místní převážně indiáni demonstrují nejrůznějším způsobem. Často zastavují projíždějící auta, aby řidiči jim dali peníze či jídlo, aby uživili svoje rodiny. Projíždíme velmi hornatou krajinou vápencovitého podloží. Tu a tam je vidět krasové útvary už ze silnice, je předpoklad, že jsou zde i jeskyně. Po cestě vidíme tu a tam vesničky, spíše roztroušené chatrče s malým hospodářstvím i třeba s 5-6 slepicemi. Rostou zde i u nás známé topinambury. Opravdu zde jde o chudý kraj, ale indiáni i přes svoji chudobu jsou milí a přívětiví. Jedeme do Cristobalu stále ve výšce kolem 2 000 mnm opravdu pomalým tempem, snad průměrnou rychlostí jen 25 – 30 km/hod a to i tím, že zde v Mexiku jsou ve veliké míře silniční retardéry – tedy příčné hrboly, kde se musí před nimi a na nich téměř zastavit. Dnes také nesvítí spalující slunce posledních dnů, je pod mrakem a pro nás je to počasí velmi výhodné.

9.    den pátek 17. února 2017 – San Cristobal de las casas a jeskyně a jezero - do konce zbývá 22 dnů

 SAN CRISTÓBAL DE LAS CASAS . Krásné koloniální městečko v nadmořské výšce 2 100 m se 70 tis. obyvateli. V r. 1994 se o něm dozvěděl celý svět, neboť zde propukly nepokoje spojené s revoltou odbojové organizace místních indiánů. Tyto bouře byly rychle potlačeny mexickou armádou, ale otázky postavení původních obyvatel se řeší dodnes. Předkové Tzotzilů a Tzeltalů, indiánů žijících na tomto místě, byli pravděpodobně Mayové a přišli sem před 1 000 lety. Španělé sem dorazili r. 1524 a první osadníci o čtyři roky později, kdy Diego de Mazariegos založil Cristóbal jako jejich hlavní osadu. Hlavním zdrojem obživy osadníků bylo pěstování pšenice. Dominikánští mnichové přišli do města r. 1545 a částečně se zasloužili o lepší zacházení s indiány, kteří trpěli nouzí, mnohými evropskými nemocemi a sloužili Španělům. San Cristóbal bylo hlavním městem státu od r. 1824 do 1892, kdy tuto funkci převzala Tuxtla. Centrem města je hlavní náměstí nazývané Plaza 31 de Marzo, které bylo až do začátku tohoto století používáno pro místní trhy. Na jeho severní straně stojí katedrála z r. 1693, v jejímž interiéru je krásný barokní oltář. Severozápadně  od centra stojí Templo de Santo Domingo, jehož růžové zdi krásně vynikají při západu slunce. Před kostelem a u náměstí je známé indiánské tržiště, kde se nakupuje, prodává a vyměňuje. Kostel a sousedící klášter byly postaveny v l. 1547 - 1560 a jejich barokní fasáda pochází ze 17. stol. Interiér je bohatě vyzdoben zlatem. Ve městě můžete také navštívit Městské muzeum, kde jsou velké historické, archeologické a umělecké sbírky.

 

LAGUNAS DE MONTEBELLO .Na guatemalsko-mexické hranice, nedaleko hraničního města Comitan de Dominguez ve státě Chiapas v Mexiku, se rozkládá jezerní oblast Montebello. Nachází se zde 59 jezer vytvořených postupným rozpouštěním hornin. Jedno jezero zasahuje svojí polovinou ještě na guatemalské území. Jen asi 8 jezer je snadno přístupných z místních komunikací. Okolní krajina je velice poutavá, v tyrkysových a zelených vodách jezer se odrážejí okolní lesy a vrcholky hor. V západní oblasti se také nachází mayská archeologická lokalita Chinkultic s několika dochovanými chrámy.

Některá jezera jsou zdrojem pitné vody a je v nich zakázáno koupání, pod pokutou. V jiných jezerech se lze koupat, případně si půjčit člun či raft.

Dnes dopoledne máme prohlídku Christobalu, je to pěkné, snad 200 tisícové město s obchůdky, tržištěm, pěknými budovami. U kostelu byla moc hezká vyhlídka na celé město a okolí. Mnoho budov se opravuje. Na tržišti se daly koupit upomínkové předměty typické pro tuto indiánskou oblast. Část indiánek chodí v krojích (sukně černá s vlasem z vlny lam, halenka vyšívaná bílá a velmi zdobená), potíž je v tom, že se nedají fotit, protože si nechtějí od bílých vzít svoji indiánskou duši. V poledne odjíždíme, kousek cesty jedeme po panamerické dálnici, která spojuje Ushualu na jihu Ameriky s Aljaškou. Příjemná zastávka odpoledne byla u barevně zbarvených lagun a byla zde i moc pěkná jeskyně. Jedna jako průchozí poměrně malého toku a 2 jeskyně délky snad 200 metrů byly krásně zvrásněny. Jedná se o typický vápencový kras, ale snad s prvky dolomitická skladba masívu, která byla částečně slepencová. Stalagmity zde byly až 10 metrů veliké. Jen co lze negativně hodnotit, že je zde veliký nepořádek. Je asi způsoben pořádání rituálních obřadů. Tedy jeskyně a laguny Montebello nejsou tak navštěvované turisty. Viděli jsme až večer bez sluníčka 4 jezírka, jedna s pitnou vodou, 1 modré, 1 zelené a 1 hnědé, ale i tak to byl veliký zážitek. Na chvíli se zaradovalo moje jeskyňářské srdíčko…….

10.                      den sobota 18. února 2017 – přejezd z Mexika do Guetamaly - do konce zbývá 21 dnů

Guatemala ležící v sytě zelené krajině hor, údolí a úrodných nížin, je obdařena mimořádným přírodním, kulturním i historickým bohatstvím. Ačkoli kolosální mayské chrámy a města ukrytá v deštném pralese byla opuštěna už před mnoha stovkami let, dávné tradice a rituály udržují Mayové ve vesnicích na vysočině se stejným zanícením a vírou v přírodní božstva jako jejich předkové. Guatemala je v celé střední Americe naprosto jedinečná tím, že zhruba polovinu populace tvoří domorodci neboli indigenos a indiánské komunity a jejich kultura je zde daleko viditelnější a svébytnější než kdekoli jinde. Druhou polovinu obyvatel tvoří mocná a daleko zámožnější společnost tzv. ladinos, městská a obchodní kasta, která nad indiány většinou ohrnuje nos.

Dnes v 8 hodin ráno jsme přejeli mexicko - guatemalskou hranici, na přechodu každý dal 500 pesos a za ně jsme dostali mexické razítko do pasu. Na guatemalské hranici jsme směnili za 100 USD guatemalské kecaly a také zbytek mexických pesos. Na první pohled Guatemala je krásná hornatá země. Od hranic jsme ujeli snad 10 km a chladící voda začala vařit – prasklá hadice, dlouhá asi 40 cm a jednopalcová znamenala ztrátu při opravě snad 2 hodiny a zase vyjíždíme. Silnice Panamerika stoupá až do výšky 3 670 mnm a je zde vůbec nejvýše z celé dlouhé trati od skoro Antarktidy na Aljašku. Skoro celý den jedeme po této slavné dálnici, ale má také různé šířky, povrch i kvalitu. Za celý den jsme zdolali snad 300 km a večer dojeli k obrovské laguně jezera, které vzniklo v sopouchu obrovité sopky. V průběhu odpoledne také pršelo a byla mlha. Pro řidiče Martina to nebyl snadný úkol. Už za první den na mě Guatemala zapůsobila snad lépe jako Mexiko a to hlavně svojí překrásnou krajinou. Také je zde masivní výstavba a oprava domů. Až večer parkujeme u hladiny jezera v kempu s vodou ke koupání.