Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – čtyřicátý sedmý

dsci0052.jpg

Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – čtyřicátý sedmý

47.den: 21.2.2015

Sobota  - 7.týden                       

Trasa:  Velikonoční ostrov ( Chile )

Časové pásmo: - 6 hod.

Má rozlohu 163 km2, je trojúhelníkového tvaru. Počet obyvatel 3300, hlavní město je Hangaroa, je pod správou Chile a součást provincie Valparaiso. Úřední jazyk španělština.

Velikonoční ostrov leží v jihovýchodní části Tichého oceánu v Polynesii. Je to malý hornatý ostrov s maximální výškou 507 m n.m., sopečného původu, je tvořen převážně tufy a lávou, ve kterých jsou jeskyně a tunely. Na ostrově jsou plošiny „ahu“, vytvořené pro výstavbu obřích soch Moai, které jsou symbolem ostrova. Podnebí je subtropické, endemickou rostlinou je strom toromiro. Obyvatelstvo má polynéské a chilské předky. Ostrov je součástí světového kulturního dědictví Unesco, byl objeven v roce 1722 Nizozemci. V roce 1862 přepadli ostrov peruánští otrokáři a většinu obyvatel povraždili, či odvlekli do otroctví. V roce 1888 anektován do Chile.

Velikonoční ostrov je nejodlehlejší obývaný ostrov na světě. Jeho nejbližším obývaným sousedem je ostrov Pitcairn, vzdálený 2075 km západním směrem. Pobřeží Chile je vzdáleno 3600 km východně od ostrova. Polynéský název Velikonočního ostrova je Rapa Nui (česky Velká země). Ostrov objevil Jacob Roggeveen o Velikonoční neděli roku 1722 a podle tohoto dne jej nazval Velikonočním ostrovem.  Možná, ale ostrov objevil už v roce 1687 pirát Edward Davis, který viděl ostrov z paluby lodi Bachelors Delight a myslel si, že už je to Jižní Amerika, nikdy nezakotvil u ostrova , a ani na něj nevstoupil. Kolem ostrova se v okolí nachází 15 ostrůvků do vzdálenosti 1,5 km od ostrova. Velikonoční ostrov je vulkanického původu. Je tvořen třemi sopkami. Maunga Terevaka, která tvoří největší část tělesa ostrova, Poike- tvořící východní poloostrov a Rano Kau, formující jihozápadní výběžek ostrova.

Existují doklady o tom, že se ostrované  v dobách, kdy ještě měli kánoe, pouštěli na daleké cesty, patrně i do Jižní Ameriky. Není úplně jasné, kolik lidí žilo na ostrově v době největšího rozmachu, kolem roku 1550 jich snad bylo kolem 12 tisíc. Přestože ostrovní životní prostředí zřetelně trpělo, tesání, transportování a stavění soch pokračovalo zrychleným tempem. Sochy byly větší a větší až nakonec v lomu byly vyrobeny i některé sochy, které byly úplně nesmyslně rozměrné, bez jakékoli šance na postavení. Řevnivost mezi klany zřejmě hrála velkou úlohu v tomto kulturně sebevražedném chování. Víme ale bezpečně, že kolem roku 1600 se podařilo ostrovanům Rapa Nui zničit veškeré lesy ostrova. Kdysi tak úrodná půda se sesouvala a ztrácela se kvůli erozi. Nebylo z čeho stavět, na čem vařit. Studánky a potoky vyschly. Lidé vyhubili veškeré ostrovní ptáky i jiné živočichy, dokonce i hlemýždě. Bez papírových moruší nemohli už ani plést rybářské sítě. Začali žít v jeskyních a kamenných chýškách, vyhrabaných do svahů. Pak přišel hladomor, válka všech proti všem, i kanibalismus. Sochy Moai byly navždy opuštěny, mnohé ještě v kráteru či na cestě.

Roku 1935 Chile deklarovalo Velikonoční ostrov jako národní park. V 60. letech 20. století chilský kongres přijal zákon o právech obyvatel ostrova. Ostrované se stali plnoprávnými občany Chile. Podle tohoto zákona mohou být vlastníky půdy na ostrově pouze Rapa-nuici. V roce 1967 bylo dokončeno na ostrově letiště Mataveri a zahájeno letecké spojení s Chile. Roku 1996 byl ostrov zapsán do Světového dědictví UNESCO.

Díky sochám Moai je ostrov světoznámý. Víme, kde sochy vznikaly. V lomu na úpatí kráteru Rano Raraku dokonce ještě jedna nedokončená a od skály ne zcela odtesaná Moai leží. Celkem jich Rapa-nuici vztyčili asi 300. Daleko víc jich zůstalo v lomu nebo na cestě na své kamenné plošiny ahu, z nichž měly shlížet do vnitrozemí ostrova. Dnes stojící Moai byly znovu vztyčeny během 20. století. Většina Moai je asi 3,5 metrů vysoká, najdou se však i takové, co měří až 12 metrů a váží až 90 tun. Kromě neobvyklého tvaru – nemají nohy, tělo je jen naznačeno a nejpropracovanější je hlava – na některých Moai zaujme klobouk pukao z červené horniny. Podle nejvíce přijímané teorie nejde o klobouk, ale styl účesu, který se na Rapa Nui nosil v dobách vzniku posledních soch.

Moai obří kamenné sochy Velikonočního ostrova, patřily kdysi mezi světové záhady. Dnes je ale jasné, že jsou úzce spřízněné s podobnými tradicemi kultu předků, rozšířených v Polynésii. Americký archeolog Kirch píše: „Ideologie je daleko vlivnější, když je možno ji konkrétně projevit prostřednictvím symbolicky nabité architektury a objektů“. Velká většina monumentální  architektury společnosti Oceánie byla vystavěna přesně pro tento účel. Tonžské hrobky langi, sochové chrámy Velikonočního ostrova, havajské svatyně heiau a pohřební ostrůvky Nan Madol – všechny připomínají tutu strukturu.

Problematikou historie Velikonočního ostrova a sochami Moai se velice úspěšně zabýval český vědec  Pavel Pavel, který objasnil záhadu, jak mohli obyvatelé ostrova tak těžké sochy zvednout a do dneška je za to světově velice uznáván. Na ostrově se vyskytují petrogryfy a zde je největší kolekce v celé Polynesii. Dále se zde nalézají Rongorongo dosud nerozluštěné gryfy a tomuto textu na nich rozumělo pouze několik ostrovanů. Nalézá se zde i Rei-Miro – jde o dekorativní předmět ve tvaru půlměsíce, kterým se zdobily ženy z Velikonočního ostrova a znázorňuje polynéskou kanoi. Není jasné, zda kult ptačího muže existoval už za dob stavění soch, zanikl kolem roku 1867. Také se nacházely dřevořezby dřevěných figurek postav či zvířat a měly často důležitý náboženský význam.

Jednou z mimořádností naší plavby, na niž se těšíme, je Velikonoční ostrov. Snídaně byla v 7 hodin ráno a k ostrovu jsme se přibližovali ještě bez přítomnosti sluníčka. Právě u snídaně, kdy jsme byli již oblečeni do expedičních triček,  k nám přišel Ital s otázkou, zda jsme z Čech, že má za manželku Češku a ve spěchu jsme se představili. Manželka se jmenuje Vědunka Lunardi a oba bydlí v Římě.

Když jsme dorazili na palubu, lehce svítalo a už bylo možné uvidět některé ze soch, pro které váží velkou vzdálenost mnoho cestovatelů. Loď zakotvila asi kilometr od pobřeží a 6 záchrannými čluny Costa se nejprve přepravili do přístavu cestující se zaplacenými výlety. My jsme přišli na řadu v 10 hodin a vyrazili jsme na kolech po zaplacení povinného poplatku – vstupného do národního parku Rapa Nui. Projížděli jsme městečkem a na místa, která jsme viděli z lodi jsme zamířili a zde pořídili fotodokumentaci. Náš první kontakt s ostrovem byl ve znamení krátkého teplého silného deště. Přesto jsme pokračovali bez přestávky v cestě a brzy slunce vysvitlo, usušilo nás a zmizely všechny mraky.  Neměli jsme k dispozici podrobnou mapu a tak jsme byli odkázáni na ukazatele. Městečko je nádherně vystavěné, je vidět, že k 300 historickým sochám na ostrově přibývají nová umělecká díla ve formě soch i dřevořezeb. Bez konkrétních znalostí a informaci o vzdálenosti jsme se vydali navštívit Ranu Raraku – místo, kde byly sochy (Maoi) tvořeny a kde ještě mnohé zůstaly nedokončeny.

Projížděli jsme za úmorného vedra a s protivětrem nejprve kolem letiště a potom směrem na severní část ostrova. Po cestě jsme viděli zajímavé věci, které by nám třeba při jízdě taxíkem unikly. Byly to  ulámané a rozházené horní části hlav Maoi, o kterých některé prameny píšou jako o kloboucích, jiné jako o zvláštních účesech z červené horniny. Opodál bylo asi 6 torz vyvrácených soch. Jeli jsme asi 2 hodiny, ale lom v kráteru, na který jsme se tolik těšili byl stále v nedohlednu. Po informaci kolemjedoucích, že je ještě asi hodinu jízdy na kole vzdálen a my už jsme neměli tolik času, jsme se obrátili k návratu. Už delší dobu předtím nám došla kapacita baterek, takže jsme šlapali ze všech sil.

Potom jsme měli štěstí, zastavil nám červený pick up s třemi místními mladými lidmi, kteří nás až do přístavu dovezli. Pokusíme se od přátel získat i fotky z míst, které jsme si nestihli prohlédnout na vlastní oči. Jsme moc rádi, že se nám naskytla možnost tento ostrov, opředený legendami a záhadami, navštívit. Unavení a šťastní a taky trochu sežehnuti subtropickým sluníčkem jsme se vrátili na naši loď. Po několik dnů nyní poplujeme směrem k dalším exotickým ostrovům.

dscn8219.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Gregorytet - admissions essay help m21ruf


With thanks! Plenty of facts!
write essays for me https://writingpaperforme.com help with essay writing https://dissertationwritingtops.com

 


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>


Statistiky

Online: 60
Celkem: 3018772
Měsíc: 12593
Den: 2766