Jdi na obsah Jdi na menu

Druhá plavba kolem světa – den sto desátý

25. 4. 2016

Druhá plavba kolem světa – den sto desátý

 

16.týden, do konce zbývá 17 dnů

Pondělí 25.4.2016 - 16.týden

Trasa: Aqaba (Petra), Jordánsko

 

Zajímavosti z Wikipedie:

Jordánsko, oficiálním názvem Jordánské hášimovské království, je stát v oblasti Blízkého východu. Jeho sousedy jsou Irák, Izrael, Saúdská Arábie, Sýrie.

Ve starších pramenech je současné území uváděno jako Transjordánsko nebo Zajordánsko, protože leží na východ od Jordánu. Jako Transjordánsko (nebo Zajordánsko) je také označováno území dnešního Jordánska v letech 1921-1946, kdy podléhalo jako mandátní území Britům.

Historie. Vzhledem k tomu, že Zajordánsko se nachází v oblasti Předního východu, rozvíjelo se zde zemědělství již od raného neolitu. Mezi 6500 a 5500 př. n. l. se podnebí stalo teplejším a sušším, což způsobilo úplnou desertifikaci oblastí na východě. Ačkoli písmo bylo vynalezeno v Mezopotámii a Egyptě kolem 3000 př. n. l., do oblasti Kanaánu se rozšířilo až o tisíc let později.

V době železné (od 12. století př. n. l.) se v oblasti dnešního Jordánska vytvořila tři království. Byly to od severu k jihu Ammón, Moáb a Edóm. Hlavním městem Ammónu byl Rabat Ammón, dnešní Ammán. Hlavním městem Moábu byl Kir, dnešní Kerak. Hlavním městem Edómu byla Bozra mezi dnešní Tafilou a Šobakem. Obyvatelstvo Ammónu, Moábu a Edómu bylo semitského původu, blízce příbuzné sousedním Izraelitům.

Od 9. století př. n. l. ovládli postupně území Jordánska Asyřané, Babyloňané, Peršané a Seleukovci. Na přelomu letopočtu bylo území součástí Nabatejského království, které sahalo až do dnes syrského města Bosra. Nabataejci v té době postavili slavné skalní město Petra. Nabatejské království bylo v roce 106 n. l. dobyto Římskou říší. V 7. století zabrali Jordánsko muslimští Arabové. Území se nevyhlo střetům křižáků s muslimy ve 12. století. Křižáci byli z území nakonec vytlačeni. V 16. století oblast zabrala Osmanská říše, která ovládala území do konce první světové války, než ho dobyli Britové.

Britská správa a autonomie.Za první světové války se v tehdejší osmanské Mezopotámii vylodila britská vojska a celou ji obsadila. Po válce připadla oblast Iráku Velké Británii jako mandátní území a převzali také vládu nad oblastí Jordánska a Palestiny, která tvořila společný územní celek.

Roku 1921 byla ustanovena monarchie pod vládou Hášimovců jako britský protektorát a emirát Zajordánsko, nad nímž svěřily vládu hášimovskému vládci Abdalláhovi (viz Churchillova bílá kniha). Ten byl sice předtím zvolen králem Iráku, ale o vládu jej tam připravil jeho mladší bratr Fajsal, který se stal iráckým králem po tom, co Francouzi zmařili jeho aspirace na vládu ve Velké Sýrii. Aby Abdalláha odškodnili, svěřili Britové Abdalláhovi vládu nad Jordánskem (což byla na rozdíl od Iráku málo významná země). Abdalláh se ujal vlády pod britským protektorátem jako emír Transjordánska.

Již jako emír Zajordánska se Abdalláh I. roku 1921 zúčastnil korunovace svého bratra Fajsala I. iráckým králem, sám však korunován nebyl a i na titul krále si musel na rozdíl od něj počkat do skončení britského mandátu. Abdalláh ustanovil v roce 1928 legislativní radu, ta však zůstala jen poradním orgánem a nechala Abdalláha, aby vládl jako samovládce.

Během druhé světové války byl Abdalláh věrným spojencem Britů, dodržoval pravidla mezi Brity jako protektorátní mocností a sebou jako vládcem Transjordánska. Jordánská arabská legie také pomáhala potlačit proněmecké povstání v Iráku v roce 1941

Nezávislost. Skutečnou nezávislost získalo území v roce 1946, kdy bylo vyhlášeno Transjordánské království a záhy nato se zúčastnilo války s nově vzniklým Izraelem v letech 1948-1949. Válkou získalo území za řekou Jordán (tzv. západní břeh Jordánu) a přejmenovalo se na Jordánsko. Spolu s přejmenováním Jordánska dochází i ke změně titulu krále Abdalláha z krále Transjordánska na krále Jordánska. Král Abdalláh byl zavražděn v roce 1951 a na jeho místo nastoupil jeho syn Talal, který ovšem nevládl déle než rok a abdikoval. Roku 1952 tedy nastoupil jeho syn Husajn, vnuk krále Abdalláha. V roce 1967 vypukla další arabsko-izraelská válka, které se Jordánsko opět účastnilo. Válka skončila pro Jordánsko porážkou a ztrátou celého západního břehu Jordánu, který je dodnes obsazen Izraelem. Jordánsko se již tohoto území vzdalo. Na jordánské území začaly proudit velké davy palestinských uprchlíků z Izraele. Palestinci tvoří nyní asi 55 % arabského obyvatelstva země. Ve válce mezi Irákem a Íránem stálo Jordánsko na straně Iráku. Místní vláda se pokoušela při operaci Pouštní bouře zachovávat neutralitu. V roce 1994 došlo nakonec k mírovým rozhovorům s Izraelem a byl ukončen válečný stav. Roku 1999 zemřel král Husajn a na trůn nastoupil jeho syn Abdalláh II.

Geografie. Rozloha Jordánska je jen o málo větší než rozloha ČR. Na východě tvoří tři čtvrtiny země kamenitá poušť. V zemi se nachází Jordánské údolí, které je součástí Velké příkopové propadliny. Protéká jím řeka Jordán, která se vlévá do Mrtvého moře, které je 394 m pod úrovní oceánu. Na Západním břehu jsou asi 900 m vysoké vápencové kopce. Velká příkopová propadlina pokračuje na jih až do Akabského zálivu, kde Jordánsku patří 20 km dlouhé pobřeží. Nejvyšší hory jsou na jihu země, nejvyšší hora, Džabal Ram, měří 1754 m. Na sever od těchto hor povrch země klesá a přechází v kamenitou poušť.

Podnebí. Na západě jsou středomořské klimatické podmínky, na východě pak pouštní s tím, že počet srážek klesá úměrně směrem do vnitrozemí. V 90 % země jsou průměrné roční srážky menší než 20 cm, na některých místech dokonce pouhých 2,5–5 cm. Hory jsou na tom lépe, neboť sem zasahují vlhké větry od Středozemního moře. V Ammánu jsou průměrné teploty 8 °C v lednu a 25 °C v červenci. Srážky zde pak činí 27 cm.

Města. Ammán je nejvýznamnějším průmyslovým centrem a je v něm přes 50 % veškerého průmyslu v zemi. Je to významné místní centrum a stal se i bankovním střediskem. Zarká (421 000 obyvatel v roce 1994) je druhým největším městem a Irbid (281 000 obyvatel v roce 1994) je třetím největším městem. Všechna města leží na severu, jediným jižním význačnějším městem je Akaba, jediný jordánský přístav ležící na břehu Rudého moře.

Obyvatelstvo. Jordánsko má 6,5 milionu obyvatel (2012), což představuje zvýšení z 1,57 milionu obyvatel v roce 1971. Populace Jordánska se vyznačuje rychlým růstem, k čemuž jí napomáhá nejen poměrně vysoká míra porodnosti, ale hlavně neustálý příliv uprchlíků z okolních zemí regionu postižených válečnými konflikty. Podle OECD se jordánská populace mezi lety 1990 a 2008 zvýšila o 2,7 milionu, což je 86% nárůst. Oproti tomu ve stejné době populace Libanonu narostla o 39%, Izraele o 56%, Sýrie o 67% a Palestiny o 106%.

Hustota zalidnění je velmi vysoká v úrodném pásmu kopců na severozápadě podél hranic s Izraelem, ale celkově činí 68,4 obyvatel/km² kvůli tomu, že většinu území tvoří poušť.

Imigranti a uprchlíci

Obyvatelstvo Jordánska tvoří z 98 % Arabové a přes 80 % jsou sunnitští muslimové. Dále 1% tvoří Čerkesové a 1% Arméni.

Původními obyvateli jsou beduínští Arabové. Jordánsko v minulosti absorbovalo množství imigrantů prchajících před válkou a perzekucí, takže většina obyvatel Jordánska jsou imigranti nebo jejich potomci. Čerkesové se zde usadili ve druhé polovině 19. století (podobně jako Čerkesové v Palestině). Důvodem k emigraci z Ruska byly represe po potlačení čerkeského povstání proti carské vládě v roce 1858. Arabsko-izraelské konflikty v letech 1948 (první arabsko-izraelská válka) a 1967 (Šestidenní válka) způsobily, že do Jordánska uteklo mnoho palestinských uprchlíků, z nichž 200 000 pobývá v uprchlických táborech. V současnosti je počet registrovaných palestinských uprchlíků v Jordánsku zhruba 2,1 milionu.

Za války v Iráku do Jordánska uprchlo množství Iráčanů, v roce 2007 se jejich počet odhadoval na 700 000 - 1 000 000. V poslední době do Jordánska dorazilo také množství uprchlíků prchajících před válkou v Sýrii. Dále zde pracuje množství manuálních pracovníků původem z Egypta, Sýrie, Indonésie a Jižní Asie.

Petra (πέτρα petra – „skála“, البتراء‎‎ Al-Butrā) je skalní město a archeologické naleziště v Jordánsku. Od roku 1985 je zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V Bibli je označováno jako Selá a Arabové mu dali jméno Mojžíšovo údolí.

Město původně vzniklo jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí (Vádí al-Araba). Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. V tuto dobu zde žili Nabatejci a Petra se stala hlavním městem jejich království. Všechny stavby byly vytesány do pískovce. Město dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l., kdy tu žilo kolem třiceti tisíc lidí. Petru opustili poslední obyvatelé po druhém ničivém zemětřesení v 6. století n. l. Údolí upadalo postupně v zapomnění. Stala se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního města pečlivě skrývali před světem. Prvním Evropanem (od dob křižáckých výprav), jenž spatřil Královskou hrobku v Petře, byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.

Poloha. Petra se nachází na jihu Jordánska přibližně tři hodiny cesty od Ammánu, dvě hodiny od Akaby a jednu a půl hodinu od Vádí Ram. Petra se nachází v údolí nazvaném Vádí Musa. Místo je ukryté před okolním světem hradbou skal a leží v samotném srdci Šarských hor. Město vzniklo na křižovatce karavanních cest. Do města vede pouze jedna cesta procházející moderním městem Vádí Musa.

           

Historie. Před devíti tisíci lety se zde začaly objevovat první zemědělské osady. Po dalších tisíc let tudy procházelo mnoho nomádských kmenů, ale rozvoj oblasti přišel až rostoucí potřebou navázat kontakt s tehdejšími mocnostmi, kterými byly Egypt a Mezopotámie.

První zmínky o Petře pocházejí ze Starého zákona, jedná se o vyprávění, jak Izraelité po čtyřiceti letech strávených na poušti přišli do Edomu. Legenda dále vypráví o tom, jak byl Mojžíš nucen Bohem vyprosit vodu ze skály pro Izraelity. Mojžíš na místo toho do skály udeřil holí a z onoho místa vytryskl pramen, který od té doby nese jméno Ain Musa. V bibli je Petra nazývána slovem Selá. Slovo je původem z hebrejštiny a označuje skálu nebo také kámen.

Oblast osídlili ve 2. pol. 4. st. př. n. l. Nabatejci, kteří zde vytvořili monarchii, která díky obchodování zbohatla. Město bylo vybudováno ve velice výhodném terénu, bylo prakticky schované v horách, a vzhledem k tomu sloužilo jako útočiště a shromaždiště okolních kmenů.

Petra obchodovala kvůli snadnému přístupu k Rudému moři s Arábií a Mezopotámií a také měla velmi dobrý přístup k syrským přístavům a toto vše umožnilo zviditelnit vliv řecké kultury na její architekturu. Některé památky vytesané do skal během 1. století našeho letopočtu toto potvrzují. Počet obyvatel v době jejího největšího rozkvětu se pohyboval mezi třiceti a čtyřiceti tisíci obyvatel, z nichž většinu tvořili obchodníci. Postupem času začal význam města upadat.

V roce 1812 byla Petra znovuobjevena švýcarským cestovatelem a objevitelem Johannem Ludwigem Burckhardtem. Kvůli nedůvěřivosti beduínů nemohl však město prozkoumat. Později toto místo prozkoumal po povolení, které získal, David Roberts, který pak proslul svými kresbami dalších oblastí například v Palestině, Egyptě, Jeruzalémě a v mnoha dalších.

Dnes je Petra turistickou atrakcí Jordánska. V roce 1985 byla zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dne 7. července 2007 byla jmenována novým divem světa.

Petra je často využívaná jako kulisa filmů. Vidět ji můžeme například ve filmech: Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989), Transformers: Pomsta poražených (2009).

Architektura. Petra má tvar amfiteátru. Od východu na západ má délku přibližně jeden kilometr a od severu k jihu půl kilometru. Skály, které město ukrývají, jsou vysoké kolem tři sta metrů. Ve městě a na skalách se nacházely různé stavby a významná místa. A také se zde mísily vlivy různých stylů. Najdeme zde egyptský, řecký a římský styl.

Sík. Tímto slovem je označována soutěska vedoucí do města. Je dlouhá přes jeden kilometr a široká kolem 5 metrů, ale v některých místech úzká tak, že je možné dotknout se obou stran rozpaženýma rukama. Stěny mají výšku přibližně dvě stě metrů. Na začátku se nachází most, který měl bránit zatopení vodou z Wádí Musa. V některých místech jsou viditelné vodní kanály, které sloužily jako přívod vody do města. V roce 1997 zde bylo odkryto při vykopávkách římské dláždění.

Al-Khazneh. V překladu znamená Al-Chaznech pokladnici. Tuto budovu najdeme hned po východu ze soutěsky Sík. Její výhodná poloha ji chránila před přírodními vlivy. Pokladnici vytesali do železitého pískovce a původně měla sloužit jako hrobka nabatejského krále Arety III. Stavba má velmi propracované detaily, které znázorňují některé božské postavy, například Diovy syny, bohyni Tyché. K pokladnici se pojí legenda, že jeden z egyptských faraonů umístil do urny uprostřed horního patra poklad. Někteří z místních lidé této pověsti uvěřili a ve snaze poklad získat, do urny stříleli nebo na ní házeli oštěpy. V současné době je původně hladký povrch zvrásněn otvory po kulkách. Vytesána do skály byla zřejmě mezi lety 100 před naším letopočtem a 200 našeho letopočtu. Na výšku stavba měří 43 metrů a na šířku přibližně 30 metrů.

Divadlo. Před 2000 lety bylo vytesáno do skály Nabatejci. Hlediště mělo 45 řad, ve kterých našlo místo 3 000 diváků. V průběhu času divadlo upravili Římané. Kvůli rozšíření pro 8 500 diváků zbourali několik hrobek v blízkosti. V roce 363 n. l. v důsledku zemětřesení, které divadlo poničilo, byly některé jeho části použity pro výstavbu dalších staveb v Petře.

Kolonádní ulice. Místo bylo postavené v roce 106 n. l. Tvoří centrum města a na jejím začátku se nachází kašna zasvěcená nymfám. Do tohoto místa se stahovala voda vedená Síkem. Vedle kolonády se nacházelo tržiště, které bylo směrem na jih, na sever bychom kdysi mohli najít královský palác. Kolonáda končí branou, která dělí obchodní část města od části posvátné, kde najdeme především chrámy.

Ad-Dér. Tato stavba podobající se svým vzhledem pokladnici se v překladu nazývá klášter. Jeho výška je 45 a na šířku měří 50 metrů. Vytesán do skály byl přibližně v 1. stol. n. l. a původně měl sloužit jako hrobka. Označení klášter si získal podle křížů, které najdeme uvnitř stavby. Dříve bylo možné po úzké stezce při klášteře vylézt k jednomu místu nad ním, ale po nehodě, kdy se po pádu po tomto výstupu jedna turistka zabila, a s ohledem na monumentální stavbu, bylo šplhání nad klášter zakázáno. Z místa je nádherný pohled na krajinu a okolí.

 

Náš poznatek z dnešního dne :

Dnešní ráno k deváté hodině jsme připluli do jordánského přístavu Aqaba. Tento přístav je důležitý nejen pro Jordánsko, ale i pro Saudskou Arábii a Izrael a částečně i pro Egypt. Už z lodi jsme viděli přes 50 autobusů, které byly připraveny pro výlety do přírodní zajímavosti Wadi Rum a hlavně do starobylého skalního města Petra, kam jsme měli zakoupený výlet i my. Dvouhodinová cesta autobusem rychle utíkala, protože náš průvodce o Jordánsku a hlavně o Petře velmi zajímavě a podrobně vyprávěl. Společně s námi jeli Brunhilda s Helmutem a také naši krajané z Ameriky Věra se Zdeňkem. Autobus projížděl typickou arabskou pouští, která se vyznačuje pískovcovými skalisky a občas je pokrytá keříky. Občas jsme viděli i prostá obydlí beduínů, která mají dvě části. Část obytnou a část pro zvířata s ohradou. Tito beduíni se snaží zazelenit vyprahlou krajinu tím, že odstraňují z rovných ploch kameny a osévají je travinami. Na nich se potom přes den pase dobytek – převážně ovce, kozy a oslíci. V noci se zvířata vrací do ohrady, kde dostanou napít. Cesta z přístaviště celou dobu stoupala, jeli jsme po dálnici a silnicích s velmi dobrým povrchem a s přibývající výškou jsme také měli pěkný rozhled. Cestou jsme míjeli kolonu tanků a vojenských vozidel.

V Petře na nás již čekal chutný oběd formou bufetu v krásném hotelu. Po obědě jsme vyrazili na čtyřhodinovou procházku mrtvým skalním městem, které bylo v dávné minulosti křižovatkou obchodních cest a míjely se zde karavany s nejrůznějším zbožím jako koření, hedvábí, kadidlo a zlatnické výrobky. Petra je zapsána mezi světové dědictví UNESCO a její jedinečnosti a krásy jsme si opravdu užívali. Cesta vede mezi úžasně zbarvenými a formovanými skalními pískovcovými skalními bloky, vysokými až 100 metrů. Je zde mnoho  turistů, někteří se nechají převážet na koních, oslech, velbloudech nebo v karetách, tažených koníkem. Asi z poloviny je cesta dlážděná nebo vybetonovaná, zčásti je hrubý nepravidelný přírodní povrch s kamením nebo naopak jemný písek. Místy je ale i původní římské dláždění. Skutečnou krásu zachytily naše fotky, protože bylo krásné teplé slunečné počasí a dobré světlo. Hlavně se nám líbily reliéfy tesané ve skalních stěnách jako fasády prapůvodních domů – kterými byly vlastně jeskyně vyhloubené ve skalách. Střední část, kterou jsme navštívili, byla z pozdější doby a byla Římany stavěna z velkých opracovaných pískovcových bloků. Z této doby se však po zemětřesení ve 4. století zbylo pouze jediné torzo volně stojící budovy a zbytky bran a kolonády. Pro celé město mělo na svou dobu velmi pokrokové a originální zásobování vodou, která byla přiváděna žlábky vytesanými ve skalách nebo terakotovými trubkami do těchto žlábků zasazenými. Na začátku údolí před kamenným městem byly na tento systém napojeny všechny prameny a voda do města tekla samospádem. Skalní město Petra bylo 7.července 2007 zapsáno jako jeden ze 7 divů světa a je velkou turistickou atrakcí Jordánska. Zpět k lodi jsme se vrátili po dvacáté hodině večer a před lodí nás čekalo překvapení – každý účastník dostal skleničku šampaňského, což byla příjemná tečka za dnešním krásným dnem. Dnes se nám podařilo nafotit přes 300 fotografií, z nichž třetinu jsme vybrali do naší fotogalerie.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Plavba Salalach - Aqaba (Petra), Jordánsko

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář