Druhá plavba kolem světa – den sedmdesátý

10.týden, do konce zbývá 57 dnů

Středa 16.3.2016  - 10.týden

Trasa: Jeju, Do island, Jižní Korea

Zajímavosti z Wikipedie : Dějiny Jižní Koreje začínají jejím založením 15. srpna 1948, ačkoli I Sung-man vyhlásil nezávislost již dva dny před tímto datem.

V důsledku japonské okupace Koreje, která skončila japonskou porážkou ve druhé světové válce v roce 1945, byla Korea rozdělena podél 38. rovnoběžky v souladu s dohodou v OSN. USA spravovaly jižní část a SSSR severní část. Korejská prozatímní exilová vláda byla ignorována, především kvůli americkým obavám z toho, že byla komunisticky orientovaná. Toto rozdělení mělo být pouze dočasné a Korea měla být vrácena korejskému lidu poté, co by USA, SSSR, ČLR a Spojené království dosadily vhodnou vládu. Sověti a Američané se ale nebyli schopni dohodnout na společné správě Koreje. To vedlo v roce 1948 ke vzniku dvou samostatných vlád, přičemž obě se považovaly za jedinou zákonnou vládu celé Koreje. Po korejské válce došlo ke stabilizaci situace, odcizení obou zemí s jejich vzájemné izolaci.

Následná historie Jižní Koreje je poznamenána obdobími střídání demokratických a autokratických vlád. Civilní vlády jsou obvykle číslovány od první republiky v čele s I Sung-manem až po současnou šestou republiku. První republika, která byla po svém založení demokratická, se stávala čím dál více autokratickou, až nakonec v roce 1960 padla. Druhá republika byla silně demokratická, ale během méně než jednoho roku byla svržena a nahrazena autokratickým vojenským režimem. Třetí, čtvrtá a pátá republika byly nominálně demokratické, ale jsou často považovány za pokračování vojenské vlády. V roce 1987 došlo k nástupu šesté republiky a stabilizaci země v liberální demokracii.

Od svého založení Jižní Korea zaznamenala značný pokrok ve vzdělávání, ekonomice a kultuře. Vzdělání, a to zejména na terciární úrovni, zaznamenalo výrazný skok vpřed. Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa, od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry. Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 15. nejvyšším HDP na světě.

Americká vojenská správa 1945 – 1948. Síly USA se vylodily v Inčchonu 8. září 1945 a krátce poté USA nastolily vojenskou vládu. Vlády se ujal americký generál John R. Hodge, který v říjnu 1945 ustavil korejský poradní sbor. Rok poté byl vytvořen prozatímní zákonodárný sbor a prozatímní vláda, vedené Kimem Kju-sikem a I Sung-manem. V prosinci 1945 se sešla konference v Moskvě zaměřená na vyřešení korejské otázky. Bylo diskutováno pětileté poručnictví a byla ustavena společná americko-sovětská komise. Komise se občasně setkávala v Soulu, ale jednání o vytvoření vlády uvázla na mrtvém bodě. V září 1947 proto USA předložily tuto otázku Valnému shromáždění OSN.

Jednání ale selhala a 12. prosince 1948 uznalo Valné shromáždění OSN Korejskou republiku (Jižní Koreu) jako jedinou právoplatnou vládu Koreje. Severní a Jižní Korea se staly oddělenými státy s diametrálně odlišnými politickými, ekonomickými a sociálními systémy.

1. republika 1948 – 1960. 15. srpna 1948 byla vyhlášena Korejská republika a I Sung-man se stal jejím novým prezidentem. 12. prosince 1948 generální shromáždění OSN uznalo rezolucí 195 Korejskou.

Korejská válka. V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku. Spojenými státy a OSN podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný sever se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsat příměří v roce 1953, kdy byl Korejský poloostrov rozdělen demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní demarkační linie.

Vláda I Sung-mana byla nakonec svržena v dubnu 1960 během tzv. dubnové revoluce, což bylo studentské a dělnické povstání.

2. republika 1960 – 1961. Po svržení I Sung-mana vládě předsedal ministr zahraničí Ho Čong. Podle nové ústavy se Jižní Korea stala parlamentní republikou, což byl výjimečný stav, poněvadž vždy předtím i potom byla republikou prezidentskou. Shromáždění zvolilo prezidentm Jon Po-sona a premiérem Čang Mjona. Republika ale nebyla schopna implementovat potřebné reformy a čelila lidovým protestům. 16. května 1961 byla svržena pučem vedeným Pak Čong-huiem.

Vojenská vláda 1961 – 1963. Pak Čong-hui byl vojenský generál. Základem jeho vlády se stala nově zřízená tajná policie (KCIA), která měla pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné bylo i mučení. V prosinci proběhlo referendum o návratu k prezidentskému systému, které bylo údajně schváleno 78% hlasů. Pak kandidoval za nově vytvořenou demokraticko-republikánskou stranu, jejíž členové byli zejména funkcionáři KCIA a v roce 1963 těsně vyhrál prezidentské volby.

3. republika 1963 – 1972. Pak se rozhodl vybudovat silně exportní a vládou přísně řízenou ekonomiku. Infrastrukturu financoval především z japonských investic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku 1965. To ovšem budilo nechuť v korejské veřejnosti, která byla po dlouhé japonské kolonizaci silně protijaponsky naladěná. Pakova zahraniční politika stála, jako u jeho předchůdců, na vztazích se Spojenými státy. S tím souviselo o jihokorejské angažmá ve vietnamské válce, Pak poslal do Vietnamu 320 tisíc vojáků.

Původně slíbil, že odejde z funkce roku 1971, ale slib nedodržel, naopak poté režim ještě více oddemokratičtěl: vyhlásil stav ohrožení, rozpustil parlament, zrušil ústavu a zesílil cenzuru. Již předtím však ústavně zaručené svobody byly spíše formálními proklamacemi.

Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše podporu, po roce 1971 ji rychle ztrácel. 17. října 1972 vyhlásil stanné právo, rozpustil Národní shromáždění a pozastavil ústavu.

4. republika 1972 – 1979. Čtvrtá republika začala přijetím nové ústavy, zvané ústava Jusin. Tím získal Pak kontrolu nad parlamentem možnost být doživotním prezidentem. Přes sociální nepokoje ekonomika kvetla díky pětiletkám a konglomerátům zvaným čeboly, obdobě japonských zaibacu. Většina růstu byla založena na zahraničních investicích.

Nespokojenost nad jeho vládou ale vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Če-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, že Pak byl překážkou na cestě k demokracii. Průběh atentátu a jeho motivy jsou ovšem dodnes nejasné.

5. republika 1979 – 1987. Po atentátu převzal roli prezidenta dosavadní premiér Čchö Kju-ha, ale jen o 6 dní později byl sesazen generálem Čonem Tu-hwanem v puči z 19. prosince. V květnu následujícího roku vypukly studentské a dělnické protesty. Čon 17. května vyhlásil stanné právo, ale protesty eskalovaly a následujícího dne vypuklo povstání v Kwangdžu, v důsledku kterého zahynulo 191 lidí. V září téhož roku byl Čon zvolen nepřímou volbou prezidentem. Byla přijata nová ústava s prezidentským systémem, ale vláda prezidenta byla omezena na jedno sedmileté funkční období. V tomto období také pokračoval ekonomický rozvoj.

Masakr v Kwangdžu však nezůstal zapomenut a existovala silná opozice vůči vládě vzešlé z vojenského puče. V červnu 1987 během červnového hnutí za demokracii vyšly miliony studentů a občanů do ulic, aby protestovaly proti vládě. 29. června 1987 vládní prezidentský kandidát Ro Tche-u ustoupil požadavkům a vydal prohlášení o politických reformách, které obsahovalo konání přímých prezidentských voleb a obnovení občanských práv. V říjnu 1987 byla revidovaná ústava schválena národním referendem a přímé volby na nového prezidenta se konaly v prosinci, čímž pátá republika skončila.

6. republika 1987 – současnost. Šestá republika byla nastolena v roce 1987 a zůstává současnou republikou.

Náš poznatek z dnešního dne :                                                                                           

Dnešní den jsme opět strávili ve společnosti našich přátel z Německa a připojil se k nám ještě manželský pár ze Sydney. Ostrov Jeju-Do má několik významných pozoruhodností, z nichž 4 jsou zapsány jako přírodní zvláštnost chráněná Unesco. U lodi hned ráno hrála místní hudba složená převážně z bubeníků a na bubny hrály také dívky. Po pasové kontrole se nám podařilo velmi rychle sehnat velký taxík, Linda dohodla s taxíkářem plán dne a cenu a vyrazili jsme. První zastávkou byla sopka Seongsan Ilchulbong Peak, která se tyčila jednou stranou nad mořem do výšky 275 m. Tato sopka je 5 tisíc let stará a kráter má rozlohu 65 akrů. Výstup na její vrchol, který byl poměrně náročný na kondici, současně s námi absolvovala po udržovaných schodech spousta dalších turistů. Sopka je opravdu pozoruhodná, jsou na ní otvory malých jeskyní, ale také špičatá skaliska. Pod sopkou v moři jsme mohli pozorovat práci místních žen, které zde do košů zavěšených na bójkách sbírají perlorodky a další mořské plody z hloubky až 20 metrů bez kyslíkového přístroje. Další naše cesta vedla pěknou krajinou plnou suchých zídek postavených z černých lávových kamenů a těžce obdělávané půdy. Přijeli jsme ke vchodu do Manjanggul Cave, což je soustava lávových jeskyní ve tvaru tunelu, který má délku jeden kilometr a přibližnou šířku i výšku kolem 10 metrů. Zvláštností zde je, že tunel je sice vodorovný, ale není přímý. Jeskyně je částečně osvětlená elektrickými lampami a v závěrečné části ukončená stalagnátem ve tvaru kužele ze ztuhlé lávy, která kdysi stékala stropním otvorem z horních pater. Právě tato závěrečná část je nejkrásnější a velmi impozantní. Jinak se v této tmavé jeskyni bez krápníkové výzdoby dá špatně fotografovat a je zde také velmi mokro. Škoda, že návštěvníci většinou po prohlídce malé části tunelu se zase vracejí a k nejkrásnější pasáži na konci tunelu ani nedojdou. Naše cesta pokračovala do muzea s přírodní výstavou soch a sošek vytvořených z lávových kamenů a naaranžovaných do malého lesoparku, odkud jsme se již vraceli do přístavu Jeju-Si, protože naše loď tentokrát odplouvala již ve 4 hodiny odpoledne. Jižní Korea se nám jevila ve velmi dobrém světle, jsou zde příjemní lidé, je zde velmi čisto a také krásná příroda. Zítra už zakotvíme v prvním japonském přístavu ve měste Nagasaki, které Luďa navštívil už před 14 lety a je zvědavý, co se všechno v Japonsku od té doby změnilo. Zpracovávání fotek a cestopisu nám vždy vyplní část odpoledne a večera.