Jdi na obsah Jdi na menu

Druhá plavba kolem světa – den šedesátý

6. 3. 2016

 

Druhá plavba kolem světa – den šedesátý

9.týden, do konce zbývá 67 dnů

Neděle 6.3.2016  - 9.týden

Trasa: původně to měl být přístav Cebu, ale byl změněn v průběhu této plavby na přístav Puerto Princesa – Filipíny

Zajímavosti z Wikipedie : Filipíny, oficiálně známé jako Filipínská republika, jsou ostrovní státjihovýchodní Asii, jehož hlavním městem je Manila. Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu. S žádným státem nesdílejí pozemní hranici. Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu, od Malajsie (Sabah) na jihozápadě a Indonésie (Sulawesi) na jihu.

Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 98 miliony obyvateli (2013). Filipínská ekonomika je 47. největší na světě a jejích hrubý domácí produkt (HDP) činil v roce 2008 nominálně 168,6 miliard amerických dolarů.. Dle posledních analýz mají Filipíny do roku 2050 přeskočit celou řadu vyspělých zemí včetně ČR a posunout se na 16. místo ve velikosti ekonomiky. Odhaduje se, že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců.

Filipíny, dříve španělská a posléze americká kolonie, jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii (druhou je Východní Timor). Existuje zde množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám, buddhismus, hinduismus a další víry. Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury.

Dějiny. Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví, v jejichž čele stáli rádžové (vesničtí předáci se nazývali dato). V 15. století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám (Suluské ostrovy, Mindanao).

Španělská nadvláda. V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernão de Magalhães. V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie (spolu s Marianami a Karolínami). Ve 2. polovině 19. století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti. První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné. Národním hrdinou, který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník, dr. José Rizal.

Americká nadvláda. Po španělsko-americké válce v roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia (Philippine Commonwealth, statut podobný dnešnímu Portoriku) které ale přerušila válka. Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci, kteří zde zřídili loutkový stát. V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín.

Nezávislost. Roku 1946 získala země nezávislost. V letech 19661986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy. Po jeho svržení jsou voleni prezidenti, kteří jsou hlavou státu. Ze 14 prezidentů byly 2 ženy (Corazon Aquinová a Gloria Macapagal-Arroyová).

Geografie. Filipíny jsou souostroví skládající se ze 7107 ostrovů na celkové ploše 300 tisíc km2. Nacházejí se mezi 116. a 126. stupněm východní délky a 4. a 21. stupněm severní šířky a z východu je ohraničuje Filipínské moře, ze západu Jihočínské moře a z jihu Celebeské moře. Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrov Borneo a severně od Filipín se nachází Tchaj-wan. Jiho-jihozápadně se nacházejí ostrovy Moluky a Celebes a východně se nachází Palau.

Hora Apo

Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin: Luzon, Visayas a Mindanao. Přístav Manila v části Luzon je hlavním a druhým největším městem země.

Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým lesním pralesem. Nejvyšší hora Apo, která se nachází v části Mindao, měří 2954 m n. m. Je zde mnoho aktivních sopek, jako například Mayon Volcano, Pinatubo či Taal Volcano. Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů.

Filipíny se nacházejí v severozápadním vnějším okraji pacifického ohnivého kruhu a jsou tak častým místem seismické a vulkanické aktivity. Každý den proběhne na 20 zemětřesení, z nichž většina je natolik slabá, že je není možné pocítit. Poslední velké zemětřesení proběhlo v roce 1990.

Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao (551 km). To znamená, že řeky v zemi jsou krátké, mají ale rychlý spád. I přes tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie, je vybudováno pouze několik vodních elektráren.

Západ slunce na pláži Boracay

Flóra a fauna. Celkem 36 % rozlohy země zaujímají původní lesy. Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Ve vyšších oblastech převládají borové lesy, na pobřeží rostou mangrovy. Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí.

Podnebí. Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 26,5 °C. Na Filipínách existují tři roční období: „Tag-init“ či „Tag-araw“ (teplé období nebo léto od března do května), „Tag-ulan“ (období dešťů od června do listopadu) a „Tag-lamig“ (chladné období od prosince do února). Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění. Jihozápadní monzun (od května do října) je známý jako „Habagat“ a suché větry severovýchodního monzunu (od listopadu do dubna) jsou známé jako „Amihan.“ Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen. Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu. Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím. V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C. Roční úhrn srážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm, zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm. Velké nebezpečí představují tajfuny, které jsou zde poměrně časté.

Tajfuny. Na Filipínách jsou označovány jako baguio (psáno také bagio, vaguio, bagyo) podle města Baguio, kde během bouře v roce 1911 napadlo za jeden den 116,8 cm srážek. Ve dvacátém století zasáhla Filipíny řada tropických bouří, které pokaždé způsobily velké ztráty na životech a materiální škody. V říjnu 1970 se územím přehnal tajfun Sening, který zničil řadu měst, přičemž rychlost větru dosahovala až 275 km/h, což bylo nejvíc v zaznamenané historii. Na podzim 1991 zasáhla Filipíny tropická bouře Uring, která přes relativní slabost (rychlost větru 95 km/h) způsobila rozsáhlé záplavy a počtem obětí (odhadem až 8 tisíc) překonala všechny dosavadní bouře.[  Začátkem listopadu 2013 zasáhl pobřežní město Basey v provincii Samar tajfun Haiyan, který si vyžádal přes 5000 životů. Na místě ihned zasáhly mezinárodní organizace, za Českou republiku přispěly pomocí, financemi a prostředky ze sbírek humanitární organizace ADRA, Charita, Červený kříž či Člověk v tísni, který zatím shromáždil přes 17 milionů korun. Mezi zničenými městy byl Tacloban či Guiuan v provincii Leyte, problémem zůstává i bezpečnost.

Ostrov Cebu je jednou z nejrozvinutějších provincií na Filipínách. Můžete zde strávit na jedné straně aktivní, na druhé straně klidnou exotickou dovolenou na skvělých plážích severního a jižního pobřeží ostrova. Ostrov nabízí ideální podmínky pro potápění, šnorchlování i slunění. Pro potápění je nejvýhodnějším místem severní pobřeží, zejména ostrov Moalboal. Na ostrově najdete skvělé restaurace. Obdivovat můžete místní architekturu. Určitě nezapomeňte navštívit hlavní město Cebu City.

Cebu leží mezi Luzonem a Mindanaem, v oblasti Visayas. Je to podlouhlý ostrov s délkou zhruba 220 kilometrů a největší šířkou 40 kilometrů. V literatuře je někdy s nadsázkou nazýván královnou jihu. Na hrdé místní obyvatele, potomky náčelníka Lapa Lapa, zde působí španělská koloniální historie. Návštěvníci mohou najít v těsné blízkosti Cebu, na krásných ostrovech Malaspascua nebo Camotes, prázdné pláže jen pro sebe. Každým rokem se mohou zúčastnit jednoho z nejhezčích svátků na Filipínách – Sinulog.

Středem ostrova prochází pohoří. Pobřeží na severu i na jihu je upravené pro turisty ze všech koutů světa. Malý ostrůvek Bantayan ležící na jihu, je vhodným místem pro pořádání turistických výletů. Ostrůvek Moalboal vyhledávají zase potápěči. Rovněž ostrůvek Mactan je potápěčským rájem, směřují sem také pozorovatelé ptáků.

Hlavním městem ostrova je Cebu City. Je starší než Manila a je také druhým největším filipínským městem. V minulosti bylo městem králů a vůbec první španělskou usedlostí na Filipínách. Dnes je významným obchodním přístavem, ale hlavně turistickým rájem. Získalo si pověst nejoblíbenějšího filipínského turistického centra, jelikož v jeho blízkosti se rozprostírají nádherné pláže s možnostmi potápění. Na své si přijdou i příznivci historie. Najdete tu čínské taoistické chrámy, pevnost San Pedro z roku 1565 a hlavně baziliku Minore del Santo Nino, s nejstarší filipínskou soškou svatého Jezulátka. Cebu se taktéž proslavilo výrobou kytar.

V 16. století se stalo Cebu City součástí rádžovství Cebu, s obyvateli vyznávajícími islám, hinduismus a animismus. Dne 7.dubna 1521 sem přistál Portugalec Ferdinand Magellan. Přivítal ho král Cebu, rádža Humaban. Ten se již dne 14. dubna 1521 nechal spolu s manželkou a asi 700 místními obyvateli pokřtít. Magellan byl zabit dne 27. dubna 1521 na ostrově Mactan králem Lapa Lapa. Tento král je dodnes uznáván národním hrdinou.  V dubnu 1565 ostrov kolonizovalo Španělsko a v roce 1898, po španělsko-americké a filipínsko-americké válce, se dostalo pod správu USA.

Cebu City se stalo významným kulturním centrem na Filipínách. Dominantou města je Magellanův kříž, který patří k symbolům křesťanství. Kousek od Magellanova kříže se nachází bazilika Minore del Santo Nino – kostel Svatého dítěte. Je to původně augustiniánský kostel, který byl při oslavách 400 let křesťanství na Filipínách, v roce 1965, povýšen na baziliku. Kostel byl vybudován z tesaného kamene. Je v něm umístěna nejstarší památka v zemi – soška Santo Nina, Svaté Dítě Cebu. Tato náboženská událost se na ostrovech každoročně, každou třetí neděli v lednu, oslavuje kulturními slavnostmi známými pod názvem Sinulog.

Cebu City pořádá rovněž oblíbený filipínský reggae hudební festival.

Ve městě se nalézá řada významných španělských koloniálních budov včetně pevnosti San Pedro a muzea Casa Gorordo. Město se chlubí i universitou a pivovarem San Miguel.

K nejpopulárnějším nákupním centrům patří SM City Cebu, Cebu Ayala centrum Robinson Plaza a Gaisano cetra.

Mimo město stojí taoistický a buddhistický chrám. Z taoistického chrámu je nádherný výhled na celé Cebu City, okolí města Mandžue a Lapu Lapu. Město si z dálky můžete prohlédnout i z vesniček v okolních horách.

 

Náš poznatek z dnešního dne :

Po čtyřech dnech plavby jsme se těšili opět na pevninu. Ráno jsme připluli do naší první zastávky na Filipínách na dlouhý protáhlý ostrov Palawan a zakotvili v přístavu Puerto Princesa. Zde kotvila loď Queen Elizabeth úplně poprvé a byli jsme velmi mile a srdečně přivítáni. Na molu tancovali a hráli místní mladí lidé v tradičních filipínských kostýmech a s pestrobarevnými vlajkami. Hned po vystoupení z lodi každý obdržel krásné dřevěné barevné korále na krk a měli jsme štěstí, že jsme narazili na Brunhildu a Helmuta z Německa, kteří měli stejný cíl, jaký jsme si naplánovali my. Jeli s námi ještě Linda a Peter. Po příjezdu do centra města se Lindě, coby rodilé Angličance dařilo při komunikaci a podařilo se po různých komplikacích sehnat taxík na celý den. Taxíkář uměl dokonce trochu německy, kdysi pracoval ve Wuppertalu. Náš taxík byl mikrobus pro 12 osob, ale prostory byly plánovány pro tělesnou velikost Filipínců a pro nás docela stísněné i když nás jelo nás jen 6 plus řidič Marco. Ostatní vozidla, která jsme ve městě i po cestě potkávali jsou velmi zvláštní vozítka, sestávající z menšího motocyklu a barevného kovového rámu s kapotáží, vždy „vyzdobenou“ různými obrázky, nápisy, ale i umělými květinami a barevnými světýlky. V takovém vozítku běžně sedí 4 a více lidí. Na střeše a vzadu ještě bývá různé zboží, krabice, pytle a také živá zvířata. Také motocykly jsou často obsazeny celou rodinou – vpředu sedí muž, před ním dítě, druhé dítě před manželkou a ta má ještě někdy miminko v náručí. Téměř nikdo nepoužívá helmu, předpisy jsou záhadné, ale řidiči nejezdí agresivně, když někdo spěchá, zatroubí a jede. Často se míjelo v jednom pruhu i několik vozidel, předjíždí vozidla se silnějším a nezatíženým motorem, je prostě nutno řidiči důvěřovat. Často jezdí na motocyklech i děti, také jsme viděli barevné autobusy bez skel v oknech s obrovskými náklady na střechách a přeplněné lidmi.

Filipíny mají kolem 7 tisíc ostrovů a ostrůvků a počet obyvatel 92 milionů, hustota zalidnění je 307 obyvatel na kilometr čtverečný a hovoří se zde 150 různými jazyky, úředními jazyky jsou filipino, španělština a angličtina. Ostrov Palawan patří mezi nejzelenější a nejčistší ostrovy. Nezaměstnanost je 7,2%.

K podzemní řece s jeskyněmi jsme jeli asi 100 km a tak jsme měli dost času pozorovat krajinu, přírodu i obydlí. Ve velmi mnoha případech jsou vpředu v prostých domech jakési obchůdky a vzadu žije celá rodina. Konstrukce domů jsou většinou z bambusu a dřeva a stěny vyplétané přírodním materiálem. Zděné domy jsou pouze ve městě a v malém množství. Cestou jsme viděli také vápencová skaliska obrostlá bujnou vegetací a lomy na mramor. Po příjezdu do národního parku a vyřízení vstupenek na jsme byli přepraveni k ústí podzemní řeky St. Paul River. Na krásném barevném motorovém člunu nezvyklé konstrukce se stříškou a vyrovnávacími bočními plováky z bambusových kmenů jsme jeli poměrně velkou rychlostí asi 4 km a potom přistáli u pláže. Zde jsme potkali další známé z lodi, kteří už měli prohlídku za sebou a byli plní dojmů. Prošli jsme po dřevených chodnících v buši k stanovišti jiných lodiček. Dostali jsme k plovacím vestám ještě helmy a audiozařízení k poslechu průvodní řeči o řece i jeskyních a floře a fauně v nich. Podzemní řeka je dlouhá asi 8,2 km, protéká prostorami zhruba 10 x 10 m členitého tunelovitého jeskynního systému nad hladinou. Přibližně uprostřed naší prohlídky je tzv. dóm, který má výšku asi 25 m. Zajímavé pro nás bylo, že na rozdíl od naších Punkevních jeskyní zde není žádné elektrické osvětlení, pouze řidič loďky při veslování svítil svítilnou na krásné útvary kolem. Každý poslouchal ze sluchátek, takže zde bylo ticho a bylo slyšet kapání vody na hladinu řeky i na skály. Stejně jako u nás v jeskynní říši se zde nachází mnoho živočichů, z nichž někteří, podobní červům, dokážou přežívat celý život v naprosté tmě. Samozřejmě jsme se zde setkali s klasickými obyvateli jeskyní – netopýry. Krápníková výzdoba není příliš bohatá, protože podzemní řečiště bývá několikrát ročně modelováno velkým průtokem vody při silných deštích. Zajímavé je, že o průzkum a mapování se stará hlavně skupina italských speleologů. Tento přírodní unikát a skvost je dobře ekologicky chráněn. Na zpáteční cestě nás Marco ještě zavezl do malého skanzenu, z nějž jedna část byla obehnána jemnou sítí a mezi květinami a zelení poletovali krásní velcí motýli. V zoologickém koutku mají zvířata, která žijí pouze na tomto ostrově. V další části byl skanzen, kde proběhla právě pro nás a skupinu mladých studentů přednáška o životě místních domorodců a jejich zvycích.

Viděli jsme předměty pro lov, hudební nástroje, rozdělávání ohně přírodním způsobem a zájemci se mohli vyfotografovat s krásným velkým hadem.  Celý den byl ve velmi příjemném duchu a počasí nám také k našim novým pěkným zážitkům přálo.

Přijeli jsme na loď těsně před večeří a potom jsme ještě zpracovávali fotky.

 

Náhledy fotografií ze složky Plavba Puerto Princesa - Manila

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář