Jdi na obsah Jdi na menu

Druhá plavba kolem světa – den šedesátý druhý

8. 3. 2016

 

Druhá plavba kolem světa – den šedesátý druhý

9.týden, do konce zbývá 65 dnů

Úterý 8.3.2016  - 9.týden

Trasa: Manila, Filipíny

 

Zajímavosti z Wikipedie : Manila je odedávna nazývaná perlou Orientu. Je to rozmanité historické město, kde se pozůstatky španělské koloniální éry s historickými památkami mísí s mrakodrapy a nákupními centry. Ve městě turisté narazí na muzea a památníky, které dosvědčují minulost Manily. V pevnosti Santiago se nachází památník 2. světové války, ve známém parku Rizal se konají  různé kulturní akce. Na uměle vybudovaném ostrově můžete obdivovat japonskou a čínskou zahradu a orchidárium. Za prohlídku určitě stojí manilská katedrála.

Manila, hlavní město Filipín, se rozkládá na jihozápadě ostrova Luzon u Manilského zálivu. Městem protéká řeka Pasig. Město vás pohltí svou rozlehlostí, dopravními zácpami, neuvěřitelným chaosem i svými chudinskými slumy. Manila je pravděpodobně nejhustěji osídlené město na světě. I s předměstími zde žije více než 14 milionů obyvatel. Na současné  podobě města se výrazně projevují těžké boje na konci 2. světové války. Manila rozhodně není hezké město. Může si vás však získat pozůstatky španělského koloniálního dědictví v Intramuros, Rizal parkem, kde najdete trošku klidu, nebo promenádou podél Manilské zátoky. Když přijde večer, začíná zde rušný noční život. Střetávají se zde východní a západní kultura, městský život s životem vesnickým, islám s buddhismem a animismem a dalšími náboženstvími.

Historie. Historie Manily a její osídlení sahá velmi daleko. Na počátku našeho letopočtu vznikla, na místě dnešního velkoměsta, opevněná osada Tondo, která se stala hlavním městem Luzonského království. Království se stalo malým městským státem, který vydržel až do roku 1570, kdy sem poprvé připluli Španělé. To znamenalo konec státu. Španělé porazili zdejšího vládce Slujmana III. a město spadlo pod španělskou nadvládu. Španělé zde vládli až do konce 19. století, kdy španělskou nadvládu vystřídala nadvláda americká. Začátkem 2. světové války sem pro změnu přišli Japonci. Teprve v roce 1946, kdy získali Filipíny nezávislost, byla Manila svobodná.

Po válce se město bouřlivě rozvíjelo. Je jen škoda, že mnoho historických památek pohřbily válečné doby. Stará čtvrť Intramuros, obehnaná hradbami, byla válkou téměř zničena. Postupně se některé její části obnovily, takže atmosféra místa zůstává zachována.

Zajímavosti. Rekonstrukcí prošla i pevnost Santiago, která je častým cílem návštěvníků. K dalším významným památkám města patří katedrála, kostel svatého Augustina, několik zajímavých muzeí, univerzita Santo Tomas, prezidentský palác Malacaniang a mnoho pomníků či památníků. Za návštěvu jistě stojí také čínská čtvrť. U příležitosti návštěvy papeže v Manile zde byl postaven Kokosový palác. Ve zdejších muzeích jsou vystavena díla filipínských a španělských mistrů.

Na původní jádro města se nalepilo dalších 17 měst, které srostly v jednu aglomeraci. Nenajdete zde žádnou centrální část. Na řece Pasig, která dělí město na severní a jižní část, bylo vybudováno několik mostů. Mezi nejzajímavější patří kamenné mosty Ayala, Mkatur, Del Pan Johns a Quezon.

Corregidor Island. Jednou z nejvýznamnějších historických a turistických atrakcí Filipín je Corregidor Island. Je to poslední místo, které se dostalo do rukou Japonců za 2. světové války a nejdůležitější přístav pro obranu Manily.

Dodnes se tu nalézají ruiny zpustošené válkou, pozůstatky dělostřeleckých a minometných baterií. Na nejvyšším bodě ostrova se tyčí maják, jenž poskytuje nádherný výhled do okolí. Kromě připomínky války zde najdete nádherné pláže a možnost setkání s divokou zvěří žijící na ostrově.

 

Náš poznatek z dnešního dne:

Ráno jsme připluli do hlavního města Filipín – Manily. Na molu nás opět vítali tanečníci a hudebníci s typickými filipínskými nástroji. Opět jsme dostali milé dárečky, dřevěné náhrdelníky a lehký vějíř.

Zakoupili jsme na lodi před pár dny výlet na dnešní den, ale již byly k dispozici pouze autobusy s anglicky mluvícími průvodci. Přesto jsme se dnes ráno vypravili na sraz o hodinu dříve, kdy byla vydávána čísla autobusů s německým komentářem. Za pomocí Janiny spoluhráčky Růženky z Německa se nám podařilo dostat do jejich autobusu.

Autobus stejně nebyl zdaleka plně obsazen, takže i při dalších výletech, které nám cestovka prodala, použijeme tento trik. Naší průvodkyní byla Filípínka, která pracovala v Německu, mluvila sice legračně, ale její zásluhou jsme se o Manile a navštívených památkách dozvěděli spoustu zajímavostí. Nejdřív nám upřesnila počet obyvatel Manily, který je 20 milionů a Filipínců celkem je 109 milionů. Naše poznávání začalo ve středu města, nedaleko od přístavu.

Zde se nachází geografický střed města, odkud jsou měřeny veškeré vzdálenosti. Je zde také velká filipínská vlajka, velmi podobná té naší. Je jiná v tom, že spodní díl je červený jako u nás, horní díl je modrý a klín je bílý se zlatým sluncem a třemi hvězdami. Osm paprsků slunce značí hlavní regiony a hvězdy největší hlavní ostrovy. Zajímavé je také, že v době míru je modrý díl nahoře a znázorňuje oblohu, zatímco v době války visí obráceně, červeným dílem vzhůru. Také jsme se od průvodkyně Kristiny dozvěděli, že hudba jejich národní hymny je velmi podobná staré vánoční německé písni Tichá noc, svatá noc. Nedaleko stožáru s vlajkou je v parku pietní místo filipínského národního hrdiny José Rizala. Jsou to bronzové sochy v nadživotní velikosti, znázorňující popravu tohoto hrdiny salvou od vojenské popravčí čety, kdy tento hrdina stojí zády k střílejícím vojákům a vzhlédne na vycházející slunce. Před památníkem jsou na zdi plastiky z výjevů válek a ošetřování zraněných vojáků.

Další zastávkou byla pevnost Santiago, která patří k nejdůležitějším historickým stavbám, přičemž v průběhu staletí sloužila k nejrůznějším účelům, také jako vězení a popraviště během španělské kononiální nadvlády a II. světové války. Dále jsme si prohlédli kostel svatého Augustina, který jako jediný bez úhony přečkal těžké zemětřesení na Filipínách v roce 2010.

Tento kostel letos slaví 555 let a ve vedlejším klášteře jsme navštívili muzeum s vzácnými církevními zlatými i stříbrnými předměty. Před španělskou kolonizací bylo na Filipínách muslimské náboženství. Španěly přivezená kultura je dodnes zřejmá na kamenných budovách kostelů i mnoha veřejných budov. Po prohlídce jsme ještě nahlédli do nádvoří originálního starého španělského domu. Jednou z velkých zajímavostí jsou okna zasklená mušlemi, které v době, kdy ještě nebylo sklo, propouštěly do místnosti denní světlo, ale bránily průniku velkého tepla.

Na závěr výletu jsme zhlédli nejznámější hotel v Manile, založený 1912. Prohlédli jsme si nejen honosnou vstupní halu, ale prošli jsme i zahradu s krásnými květinami a velkým bazénem. V tomto hotelu bydlely vždy nejznámější osobnosti světa a státníci a také zde byly konány nejdůležitější konference na Filipínách.

Po návratu asi během dvou hodin na lodi jsme vyprali v prádelně bílé a barevné prádlo a následně je přendali do sušičky a šli na oběd. Zde opět na naši češtinu reagoval člověk, Čech původem ze Žďáru nad Sázavou, který už 40 let žije v Austrálii v Adelaide a pozítří v Hongkongu už vystupuje z lodi.

Potom jsme znovu vyrazili autobusem do víru velkoměsta. Viděli jsme opět nepředstavitelný silniční ruch a provoz, ale neviděli jsme ani dopravní značky a překvapivě ani jednu nehodu. Řidiči jsou mnohem ohleduplnější, než u nás, sice se dost troubí na znamení například změny směru nebo jízdního pruhu, ale vše probíhá v klidu. Zuřivé troubení a gestikulace zde není vidět. Na křižovatkách městských víceproudových silnic jsou semafory s odpočítáváním vteřin o změně světla pro řidiče i chodce. Opět nás překvapil zajímavý typ vozidel. Jsou to malé autobusy pro dvacet až dvacetpět lidí, které jsou přestavěny z vojenských džípů amerických vojáků, mají prodloužené podvozky a barevné nápadné kapotáže s nápisy. Cestující sedí naproti sobě na dlouhých lavičkách. Jsou zde také rikši vedle jízdních kol, v centru fungují pro dopravu také bryčky s koníky menšího vzrůstu. Je tu také spousta malých motocyklů a téměř veškerá auta jsou japonské výroby. Samostatnou kapitolou jsou miliony drátů elektrického vedení, které, stejně jako v Jižní Americe, jsou chaoticky vedeny nad chodníky a silnicemi. Zřejmě stále přibývají nové, protože v takovém množství se určitě nelze vyznat při případné opravě.

Na neskutečně frekventovaných chodnících lemovaných sedícími pouličními prodavači není nepořádek, nejsou však v příliš dobrém stavu. Prodavači s nejrůznějším sortimentem mobilů, dvd, paměťových karet, cigaret, časopisů, zámků, šperků, hodinek, kabelek i peněženek zřejmě tráví na ulici celý den a neumíme si představit, zda vůbec něco prodají. Viděli jsme prodávat i děti, které zřejmě po příchodu ze školy střídají své rodiče. Také jsou zde různé stánky s občerstvením, čerstvým ovocem, polévkami i rychlými místními jídly. Nádobí je hned zde na ulici umýváno k dalšímu použití. Na ostrově Palawan jsme viděli kohoutí zápasy, které jsou zde povolené a naše průvodkyně nám vyprávěla, že mnohdy bývá chov kohoutů pro zápasy, který je finančně náročný a následné sázky na vítěze i důvodem svárů v rodinách. Dnes jsme viděli takové dva kohouty na rušné ulici uvázané provázkem za jednu nohu ke stromu a zřejmě na čerstvém vzduchu čekají na své majitele, až přijdou z práce.

Podle naší průvodkyně je zde používání drog trestáno i trestem smrti, pro tento zákaz se zasadil prezident Filipín a tím velmi omezil kriminalitu v zemi a údajně si i zajistil své další vítězství v nedalekých prezidentských volbách. Jsme samozřejmě rádi, že varování z lodi se nepotvrdilo, naopak jsme se všude cítili bezpečně.

 

Náhledy fotografií ze složky Plavba Manila - Hongkong

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář