Druhá plavba kolem světa – den devadesátý první

13.týden, do konce zbývá 36 dnů

Středa 6.4.2016 - 13.týden

Trasa: Penang, Malajsie

Zajímavosti z Wikipedie : Malajsie je volená  konstituční monarchie v jihovýchodní Asii, rozkládající se na jihu Malajského poloostrova a na severu ostrova Borneo. Jejími sousedy jsou Indonésie, Brunej, Singapur a Thajsko. Od Filipín ji oddělují dva úzké průlivy a Suluské moře mezi nimi. Co se týče státního zřízení (federace republik a monarchií), je velmi podobná EU, s tím rozdílem, že hlavou státu je monarcha (na rozdíl od evropského prezidenta).

Historie. Nejstarší obyvatelé přišli 300 př. n. l. z jižní Číny. Do konce 1. století vytvořili prosperující obchodní společnost, která byla ve spojení s Indií i Čínou. Roku 1509 byla Malaka dobyta Portugalci, čímž začala evropská nadvláda nad zemí. Brzy se stala centrem výnosného obchodu s kořením. Roku 1614 byli vystřídáni Nizozemci, kteří v zemi zůstali na 200 let. S Nizozemci začal upadat obchod s kořením. V 17. století byl poloostrov sjednocen. Roku 1795 Britové získali Malaku a roku 1819 přístav Singapur. Roku 1824 převzali nad celým Malajskem (část Malajsie rozprostírající se na Malajském poloostrově - tzv. Britské Malajsko sestávající z Průlivových osad, federizovaných a nefederizovaných států) správu Britové. Na severu Bornea založil anglický dobrodruh James Brooke roku 1841 dynastii bílých rádžů ze Sarawaku, jež vládla oblasti 100 let. Za druhé světové války byla po bitvě o Malajsii celá Malajsie okupována Japonci.

Po válce začíná malajská válka za nezávislost a sjednocení. Na poloostrově vznikla Malajská komunistická strana, která pod vedením komunistické Číny bojovala s Brity. V reakci na nástup komunistů na poloostrově vznikla antikomunistická a antikoloniální koalice, která komunisty porazila a ve volbách v roce 1955 získala většinu. Roku 1957 dosáhla nezávislosti. Roku 1963 byly připojeny ostrovní státy Sarawak a Sabah na Borneu. Roku 1965 opustil federaci ostrov Singapur a prohlásil se nezávislým městským státem, čímž získala Malajsie dnešní hranice. V květnu 1969 Malajsie zažila rasové nepokoje mezi Malajci a Číňany. Malajsie je člen OSN a Commonwealthu.

Správní členění. Malajsie se člení na 13 spolkových států a 3 spolková teritoria. Státy jsou následující:

Přírodní podmínky. Pevninská část státu je hornatá. Pohoří se směrem na jih snižují. Na jihu země převládají nížiny. Ostrovní Malajsie má bažinaté pobřeží a ve vnitrozemí vysoké hory. Podnebí je rovníkové s vysokými teplotami a vysokou vlhkostí po celý rok. Monzuny přinášejí každý rok hojné srážky. Horské oblasti jsou pokryty tropickým pralesem. Mezi nejvzácnější živočichy patří orangutan, tygr či nosorožec.

Obyvatelstvo a náboženství. Malajsie má 28 859 154 obyvatel, které je tvořeno pestrou směsicí ras. Přibližně 52 % jsou Malajci, 27 % Číňané a 9 % Indové. Původní domorodí obyvatelé tzv. Orang Asli tvoří 0,5% obyvatel a dělí se na Protomalajce, kteří do oblasti přišli v období asi 1500 př. n. l., a na Negrity, kteří se odlišují malým vzrůstem a tmavou pletí a jsou nejstarší obyvatelé Malajsie vůbec.

Politickou moc v zemi mají v rukou Malajci, ale Číňané ovládají hospodářství. Hlavním náboženstvím je islám (55 % obyvatel). V zemi jsou četné menšiny buddhistů (17 %) lidí, kteří vyznávají některé z čínských náboženství (12 %), hinduistů (7 %) a křesťanů (6 %). Podle neziskové organizace Privacy International mají obyvatelé Malajsie světově nejnižší tzv. index soukromí (ukazatel reflektující dodržování osobních práv, zejména práva na soukromí).

Hospodářství. V posledních 25 letech prožívá Malajsie rozkvět, který ji umožnil se změnit ze země třetího světa závislé na vývozu kaučuku a cínu v převážně průmyslovou zemi. V době ekonomického růstu dodržovala přibližně 8% růst HDP. Po asijské finanční krizi v roce 1997 se tempo růstu snížilo. HDP na hlavu (PPP) se pohybuje na úrovni Ruska či Chorvatska.

Mezi hlavní hospodářské produkty země patří rýže, palmový olej, kaučuk, dřevo, kakao, pepř, ananas a ryby. Důležitá je těžba ropy, zemního plynu, cínové rudy, železa a mědi.

Mezi hlavní průmyslová odvětví země patří zemědělství, těžba ropy, hornictví, potravinářský průmysl, výroba pneumatik a cementu, elektronika, chemický a textilní průmysl.

O nejstarších dějinách Penangu není mnoho známo, čínští námořníci jej ale prokazatelně znali již v 15. století. Ostrov byl v této době asi neobydlený. Prvním Evropanem, který sem doplul, byl kupec dobrodruh James Lancaster, který na ostrov dorazil r. 1593 a používal jej i jako základnu pro své výpady do Melacké úžiny. Na trvalé osídlení si ale ostrov musel počkat až do konce 18. století. R. 1786 kedažský sultán podepsal smlouvu s kapitánem Francisem Lightem, který získal možnost se zde usadit a obchodovat výměnou za ochranu proti Siamcům a Barmáncům. Smlouva ale nebyla dodržena a sultán si chtěl území vzít zpět. To se mu ale nepodařilo, ostrov zůstal ve vlastnictví Britů, kteří ještě získali i protější břeh a nazvali jej Wellesley. Jednalo se o první opěrný bod Britů v budoucím britském Malajsku.

Dostatek půdy a liberální atmosféra přilákala řadu nových osadníků, jejichž počet do konce 19. století narostl na více než 10 000. Na Penangu se začalo pěstovat koření, polovinu výdajů kolonie ale pokrývaly zisky z obchodu s opiem. Kolonie byla důležitou součástí tzv. Úžinových osad a měla kvalitní správu, srovnatelnou s městy Bombaj a Madrás. R. 1867 začala krvavá řež znepřátelených čínských gangů, po získání kontroly nad situací musely oba klany zaplatit Britům obrovskou pokutu a za tyto prostředky byl založen stálý policejní sbor.

Penang zůstal významným přístavem až do 60. let 20. století, kdy jeho význam snížilo vyhlášení Langkawi coby bezcelní zóny. Zrušení regulace nájemného r. 2000 umožnilo lepší dostupnost bydlení a další rozvoj města. Díky přílivu počítačových a IT firem bývá dnes někdy Penang také označován jako Silicon Valley východu. Jedná se o jediný malajsijský stát, kde Číňané tvoří (těsnou) většinu obyvatel. Penang je také druhý nejmenší malajsijský stát, přičemž ostrov je územím s nejhustším osídlením v Malajsii. Sama provincie sestává ze dvou částí – ostrova Pulau Penang a Seberang Perai. Označení Penang je mírně matoucí, někdy se jedná o provincii, někdy pouze o ostrov sám a někdy bývá jako Penang označováno i hlavní město ostrova a provincie, starobylé město Georgetown.

O nejstarších dějinách Penangu není mnoho známo, čínští námořníci jej ale prokazatelně znali již v 15. století. Ostrov byl v této době asi neobydlený. Prvním Evropanem, který sem doplul, byl kupec dobrodruh James Lancaster, který na ostrov dorazil r. 1593 a používal jej i jako základnu pro své výpady do Melacké úžiny. Na trvalé osídlení si ale ostrov musel počkat až do konce 18. století. R. 1786 kedažský sultán podepsal smlouvu s kapitánem Francisem Lightem, který získal možnost se zde usadit a obchodovat výměnou za ochranu proti Siamcům a Barmáncům. Smlouva ale nebyla dodržena a sultán si chtěl území vzít zpět. To se mu ale nepodařilo, ostrov zůstal ve vlastnictví Britů, kteří ještě získali i protější břeh a nazvali jej Wellesley. Jednalo se o první opěrný bod Britů v budoucím britském Malajsku.

Dostatek půdy a liberální atmosféra přilákala řadu nových osadníků, jejichž počet do konce 19. století narostl na více než 10 000. Na Penangu se začalo pěstovat koření, polovinu výdajů kolonie ale pokrývaly zisky z obchodu s opiem. Kolonie byla důležitou součástí tzv. Úžinových osad a měla kvalitní správu, srovnatelnou s městy Bombaj a Madrás. R. 1867 začala krvavá řež znepřátelených čínských gangů, po získání kontroly nad situací musely oba klany zaplatit Britům obrovskou pokutu a za tyto prostředky byl založen stálý policejní sbor.

Penang zůstal významným přístavem až do 60. let 20. století, kdy jeho význam snížilo vyhlášení Langkawi coby bezcelní zóny. Zrušení regulace nájemného r. 2000 umožnilo lepší dostupnost bydlení a další rozvoj města. Díky přílivu počítačových a IT firem bývá dnes někdy Penang také označován jako Silicon Valley východu. Jedná se o jediný malajsijský stát, kde Číňané tvoří (těsnou) většinu obyvatel. Penang je také druhý nejmenší malajsijský stát, přičemž ostrov je územím s nejhustším osídlením v Malajsii. Sama provincie sestává ze dvou částí – ostrova Pulau Penang a Seberang Perai. Označení Penang je mírně matoucí, někdy se jedná o provincii, někdy pouze o ostrov sám a někdy bývá jako Penang označováno i hlavní město ostrova a provincie, starobylé město Georgetown.

Náš poznatek z dnešního dne :

Od roku 2008 je přístavní město Georgetown, místními nazývaný Penang jako stejnojmenný ostrov na kterém leží, zapsáno na seznamu UNESCO.

Ostrov spojuje s pevninou most dlouhý 13,5 km, který byl otevřen 1985 jako nejdelší most v Jihovýchodní Asii. Na základě stále sílící dopravy byl postaven druhý most s délkou 24 km a otevřen v roce 2014. Na ostrově neexistuje kolejová doprava. Tramvajová síť pocházející z koloniální doby byla zrušena před 2. světovou válkou. Je zde ale krásná sedačková lanovka jedoucí na Penang Hill.  Na ostrově je mezinárodní letiště a hustá silniční síť. Georgtown má včetně předměstí přes půl milionů obyvatel převážně čínské národnosti.

Ráno těsně po osmé hodině odcházíme pěšky do tohoto malajského města a zvolili jsme dobře. Úplně červánkové sluníčko, které vyšlo a nás s obrovským dusnem  pomalu připravovalo o veškerou energii. Chodníky nebyly až tak v ideálním stavu, na zelených pruzích se parkovalo a s přibývajícím časem a vedrem se městem pohybovalo stále víc lidí. Putovali jsme pěšky a neustále se před našimi zraky objevovaly objekty vhodné k fotografování. Brzy jsme zjistili, že v každé uličce je nějaký templ, kostel nebo svatyně nebo mešita, že jsou si všechny podobné a rozdíl byl pouze v tom, že naše únava narůstala a ve městě zesílila doprava. Začaly se objevovat motorky, auta, rikše zvané tuk-tuky a s dodržováním předpisů si ani zde nikdo neláme hlavu. Přechody pro chodce sice existují, ale chodec musí být ostražitý a hbitý jako lasička. Nakonec jsme byli rádi, že jsme nejeli na kolech a neriskovali svůj život. Tento malajský ostrov nám velmi připomínal filipínskou Manilu s tím rozdílem, že v Georgetownu se udržuje větší pořádek a centrální část města u přístavu je upravená, má pěkné udržované parky s různými pomníky. I zdejší pevnost je hezká.

Navštívili jsme také arménskou galerii s příjemnou majitelkou a krásnými, ale velmi drahými obrázky. V katolickém kostele byla milá průvodkyně, která se velmi zajímala o naši cestu.

V indické čtvrti jsme se dostali do míst, kde se před polednem přímo na ulici u chrámu vydávalo jídlo z malé dodávky, které vypadalo barevně i podle vůně velmi dobře. Zjistili jsme, že náš organismus opravdu na toto klima podobné sauně není zvyklý. Po procházce trvající kolem 5 hodin jsme byli rádi, že se na lodi můžeme osprchovat a najíst. Rychle jsme ještě v lodní prádelně vyprali všechny propocené svršky a došli k názoru, že v těchto krajinách klimatizované prostory nejsou až tak k zahození. V návodu pro dnešní den v Malajsii byly uvedené zajímavé tipy, které je nutno zde dodržovat. Například není běžné podávání ruky při pozdravu a ukazování na někoho prstem může být považováno za urážku. Lidé se nesmí fotit bez jejich souhlasu, levá ruka se zde většinou nepoužívá, protože platí jako nečistá.

Večer jsme po delší době opět zavítali do divadla a byli velmi mile překvapeni australským multiinstrumentalistou Dannym Elliottem, které přes dechové a strunové nástroje přešel i ke zpěvu a stepování. Nevynechal ani staré australské píšťaly a skotské dudy. Jeho vystoupení mělo velký ohlas a moc se nám líbilo i pro velmi dobrý repertoár zahraných a zazpívaných melodií. Po divadle nás čekalo telefonické překvapení, Brunhilda se u večeře dozvěděla, že i náš známý manželský pár Rolf s Elizabeth nechtějí jet na zítřejší devítihodinový výlet a že lístky darují. Dostali jsme je od nich a těšíme se na zítra.