Jdi na obsah Jdi na menu

Druhá plavba kolem světa – den čtyřicátý třetí

 Druhá plavba kolem světa – den čtyřicátý třetí

7.týden, do konce zbývá 84 dnů

Čtvrtek 18.2.2016  - 7.týden

Trasa: Melbourne, Austrálie

 

Zajímavosti z Wikipedie :

Austrálie, 3. část. Historie. Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 50 000 až 60 000 let. První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie. Obří vačnatce vyhubili lovem a krajinu změnili žďářením. Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a systémem duchovních hodnot založených na úctě k zemi a víru v tzv. „Čas snů“ – Dreamtime. Ostrovy Torresovy úžiny a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny, etničtí Melanézané. Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná.

Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním australské pevniny je pozorování amerického mořeplavce Dirka Hartóga, jenž v roce 1616 doplul se svou lodí Eendracht na pobřeží Žraločí zátoky v Západní Austrálii. Během 17. století pak Nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země, již nazývali Nové Holandsko. Nepokoušeli se ji však osídlit. Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616. V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie, jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii. Poprvé přistál v Botany Bay, objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie.

Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26. ledna 1788. Toto datum se později stalo australským národním dnem, Dnem Austrálie. Země Van Diemena, dnes známá jako Tasmánie, byla osídlena v roce 1803, samostatnou kolonií se stala roku 1825. Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829. Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie: Jižní Austrálie roku 1836, Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859. Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie. Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie“ („free province“) a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií. Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné“, ale později přijaly transporty trestanců. Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny.

Port Arthur na Tasmánii byl největší australskou trestaneckou kolonií.

 

Troubení Večerky na slavnostním aktu tzv. „ANZAC Day“ v Port Melbourne ve Victorii z 25. dubna 2005. Slavnostní obřady podobné tomuto jsou v tento den pořádány téměř v každém městě Austrálie.

Celková velikost populace původních obyvatel v době zahájení evropského osídlování je odhadována na 350 000 osob. Následujících 150 let pak vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Evropany a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem prudce klesala. Odebírání dětí, jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu, pravděpodobně také přispělo ke snížení populace. Podobná podání historie jsou ovšem sporná, jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněna politickými či ideologickými cíli. V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii“ (History Wars). Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i s ohledem na původní obyvatele kontinentu, čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů. Tradiční vlastnictví země nebylo uznáváno až do roku 1992, kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v. Queensland (No 2) odmítl představu Austrálie jako „prázdné země“ (terra nullius) v době jejího zabrání Evropany.

Na počátku 50. let 19. století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka. Tzv. „Eureka Stockade“, vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence, pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním vyjádřením občanské neposlušnosti. Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu. Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britské říše. Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci, obranu a mezinárodní přepravu a obchod. 1. ledna 1901 pak po deseti letech plánování, porad a hlasování vzniká federace. Jako dominium Britské říše se tím rodí Australský svaz. V roce 1911 z části Nového Jižního Walesu vzniká Teritorium hlavního města (ACT, Australian Capital Territory) jako území pro výstavbu nového federálního hlavního města, Canberry (mezi lety 1901 a 1927 bylo hlavním městem Melbourne). Severní teritorium je pod pravomoci jihoaustralské vlády pod pravomoc vlády federální převedeno roku 1911. Austrálie se poté podílí na první světové válce. Porážku v bitvě o Gallipoli mnoho Australanů považuje za počátek národa – za jeho první velkou vojenskou akci. Podobně uvažují i o tzv. Kokoda Track Campaign (volně přeložitelné jako „Tažení po Kokodské stezce“), za druhé světové války.

Poté, co jej Austrálie v roce 1942 přijala, formálně ukončil tzv. Statute of Westminster z roku 1931 většinu ústavních vazeb mezi Austrálií a Spojeným královstvím. Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby japonské invaze způsobily, že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy. Po roce 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem. Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy, od roku 1970 po opuštění tzv. „politiky bílé Austrálie“ i z Asie a z dalších částí světa. To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu, její kultury i vnímání v očích světa. Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv. Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie. Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli. Od vlády Gougha Whitlama, jenž byl zvolen roku 1972, je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku.

Melbourne je hlavní město australského státu Victoria a po Sydney druhé největší město v zemi. Počet obyvatel dosahuje 3,8 miliónu. V letech 1901 až 1927 bylo hlavním městem Austrálie. Je důležitým ekonomickým a průmyslovým centrem.

Město leží na březích řeky Yarra river. Jižní Melbourne je omýván zátokou Port Phillip.

Melbourne je často nazýván „Australské zahradní město“ z důvodu četných zahrad a parků. Ty kontrastují s moderní zástavbou mrakodrapů. Centrum zaujímá City of Melbourne. Na 36 km² zde žije 46 000 obyvatel.

Na přelomu ledna a února se v Melbourne Parku každoročně hraje první tenisový grandslam sezóny Australian Open.

Historie. Bylo založeno roku 1835 synem trestance ze Sydney Johnem Batmanem. Rozrůstalo se vlivem zlaté horečky v 50. letech 19. století, když se Victoria stala samostatnou kolonií. Až do roku 1927 zde sídlil parlament.

V roce 1956 se zde konaly letní olympijské hry, šlo o první olympijské hry na jižní polokouli

 

Náš poznatek z dnešního dne :

 

Dnes jsme se probudili do deštivého rána. Hned v 8 hodin prvním autobusem jsme vyrazili do města zahaleného v mracích. Autobus nás zavezl k domu umění, kde se právě konala výstava Andyho Warhola. Kousek odtud za řekou Yarra je vlakové nádraží a centrální informační středisko, kde jsme se vyzbrojili mapami. Zjistili jsme, že Filipův ostrov, kam jsme se případně chtěli zajet podívat na tučňáky, je příliš vzdálený. Sedli jsme na historickou tramvaj č. 35, která objíždí celé historické centrum lemované moderními výškovými budovami, kterých od loňské naší návštěvy Melbourne několik přibylo a další jsou ve výstavbě. Město se neustále zvětšuje, obyvatel je přes 4,5 milionu a mezi nimi zřejmě převládají Asiaté. Celý okruh trvá asi hodinu a zajíždí také k nákupnímu centru, kterému vévodí obrovské vyhlídkové „ruské“ kolo. Chtěli jsme koupit australské víno, ale zjistili jsme, tak jako již v Adelaide, že většina obchodů jsou s obuví a oblečením, zbytek jsou restaurace a podniky s rychlým občerstvením. Nikde jsme neviděli tradiční obchod, kde se prodávají základní potraviny jako chleba, rohlíky, mléko, maso. Jediný supermarket, který jsme objevili, byl na speciální karty, podobně jako u nás Makro. Netušíme, kde místní obyvatelé nakupují. Pro nás velmi důležitým bodem byla státní knihovna, která je ve velké krásné staré budově. Zde jsme se pokoušeli odeslat naši poštu a fotky. Problém však byl v tom, že internetová data, která lze odeslat jsou jako všude omezená a stejně tak i doba použití počítače. Na vlastní notebook se zde cizinec nepřipojí a jejich počítač nenačítal naši flashku, na které jsme měli vše připravené.

Zjišťujeme, že odesílat fotky i emaily je velmi nespolehlivé a i v dalším průběhu cesty s tím musíme počítat a bojovat. V průběhu dne se počasí konečně zcela změnilo k lepšímu. Využili jsme veškerý čas až do večera, abychom si tuto metropoli státu Victoria co nejvíc prohlédli.

Večeřeli jsme tentokrát v bufetu Lido, protože jsme spěchali do divadla. Zde nás překvapilo, že hrály společně oba lodní orchestry včetně kvarteta Tiffany. Zpěv muzikálových hitů v podání čtyř zpěváků z lodního souboru byl na profesionální úrovni. Vystoupení bylo netradiční, ale líbilo se nám. Domluvili jsme se s Katkou z Děčína, že ji naučíme jezdit na našich elektrických dvojkolkách, byla velmi šikovná. Potom jezdil Luďa asi hodinu po palubě, protože loď odplouvala až po půlnoci. Museli jsme konstatovat, že i když paluba vypadá naprosto rovná, tak jsou na ní boule a je to při jízdě znát. Budili jsme samozřejmě naší jízdou velkou pozornost a část teplého večera s nádherným pohledem na osvětlené Melbourne jsme strávili na terase.

 

Náhledy fotografií ze složky Plavba Melbourne - Sydney

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář