Jdi na obsah Jdi na menu

Den dvacátý pátý - čtvrtek 24. února 2011 - CHILE, ARGENTINA

Den dvacátý pátý  – čtvrtek 24. února 2011

do konce expedice zbývá 12 dní
CHILE, ARGENTINA
Počasí: teplo, místy prší v horách, v Andách chladno              
Čas. pásmo: -5 hodin
Přeprava: autobus
„ Krok   za   krokem „
 
 
318_img_0754.jpgJak vzpomenul jeden fotbalový příznivec z ČR, který sleduje tyto stránky, máme si tady v Santiagu de Chile vzpomenout na stříbrné medaile z MS v Chile v roce 1962. které zde Československo získalo ve fotbale, ano je to už téměř 50 roků, co za tu dobu se změnilo? U každého z nás velice mnoho jak v kladném či záporném směru, mnoho se změnilo i v Evropě, ale i tady v Latinské Americe.
 
Hned ráno před odjezdem na autobusový terminál se stala nemilá záležitost. Včera přijeli dalších 5 cestovatelů, kteří společně s námi zakončí putování po Jižní Americe. Na terminál se jelo nadvakrát mikrobusem a v nestřežené chvilce jeden starší tlustý pán využil znalost situace a odcizil jedné z účastnic expedice příruční ruksak se všemi dokumenty, pasy i penězi, včetně drahého fotografického přístroje a fotek na jeho kartě nahraných. Hledalo se, situace se objasňovala, nicméně cenné zavazadlo je pryč a velice těžko se bude opakovat situace, kdy Luboš postupně ztratil všechny svoje věci, potom svetr a naposledy včera večer v taxíku drahý mobil a vždy se tyto věci dostaly do rukou majitele. Je předpoklad, že tyto šťastné události Luboše se nebudou asi opakovat. Náš průvodce Michal ještě oznámil tuto skutečnost na Slovenskou ambasádu v Santiagu, aby tento zastupitelský úřad v této svízelné situaci účastnici expedice pomohl, tato zůstala v Santiagu a ostatní jsme jeli na terminál, naložili svoje zavazadla a odjeli přes vrcholky And. Ještě jedna nepříjemná záležitost se udála, autobus nevydržel horské stoupání a motor vypověděl služby, naštěstí přijel v zápětí nový autobus a ten nás dopravil na místo plánované a to do argentinské Mendozy.
 
Jeli jsme ze Santiaga východním směrem do And v jednu chvíli jsme jeli přes Andy podél jednoho toky řeky, 309_img_0737.jpgale velikými serpentinami jsme se dostali z výšky asi 2.500 mnm. na pomezí Chile a Argentiny asi uprostřed And, kde se zdá že probíhá hlavní hřbet And - toto pomezí je o jeden kilometr výš a poblíž je nejvyšší hora celé Jižní Ameriky, kterou jsme přes mraky neviděli jen jsme tušili kde by měla být – je ve výšce téměř 7 kilometrů a samozřejmě je pokrytá ledovcem, ledovec zde je v nadmořské výšce cca 6 000 mnm.
 
Přejeli jsme do Argentiny a rázem se podle mého mínění vše změnilo.Tady bylo také rozvodí jeden potok tekl Chilským údolím a druhý pak na Argentinskou stranu. Nejdříve byl potůček a po 2hodinách sjezdu do Argentiny již prudká řeka, po které se dá plout raftem. Hory a úbočí se náhle neskutečně vybarvilo, střídaly se snad všechny druhy hornin od vápence, dolomity, přes svory, žuly, břidlice s lesknoucím se slídou až po několikametrové usazeniny tan, kde tyto vyhloubil potok a řeka. V údolí se vinul potok, silnice, ale i kdysi dávno úzkokolejná železnice, která již po několik let je mimo provoz. Při sledování této jistě zajímavé a nevyužívané železnice, která mnohdy byla kryta vlnitým ocelovým plechem, zbudovány všechny potřebné ocelové mosty – tedy stovky tun nevyužitého železa, dřeva i lidského úsilí, vzpomněl jsem si na naše spoluobčany v ČR i SR snědší pleti, že by jistě rádi toto stovky kilometrů vedené kolejnice a mosty rádi demontovali a částečně navrátili přírodě jejich železný zásah z minulosti.
 
Přijeli jsme do úrodné roviny Argentinské tedy do 7 země našeho putování. Objevili se hlavně pečlivě udržované vinice, vlastně je jich zcela víc jak polovina obdělávané plochy. Vždyť víno z Argentiny z Mendozy je velice kvalitní, možná nejlepší na celém světě. Zajímavé bylo, že se vinná réva pěstuje buď naším 800px-vineyard_in_mendoza-_argentina.jpgzpůsobem tedy v řádcích, ale tyto jsou sítěmi zajištěna proti ptákům a škůdcům, ale bylo vidět i druhý způsob pěstování vinné révy a to, že podnože byly vyvedeny skoro do výšky 2 metrů a zasíťované tak, že vznikl pergálový pokryv, takže listy a hrozny přijímaly sluneční paprsky maximálně a na půdě nerostlo vůbec nic, protože půda byla dokonale zastíněna. S tímto pěstováním jsem se naposledy setkal ve Slovinsku nad Terstským zálivem – nejsem vinař, ale tento způsob se mě zdá výhodnější.
 
Až večer jsme konečně přijeli do Mendozy asi 150 tisícového argentinského městečka, prošli večerním městem a okusili výborné místní červené víno a hovězí steik a všechno bylo vynikající. Dnešní noc je pro mě zvláštní tím, že jsem ubytován v apartmá masážní dvouvahou a velikostí jistě větší jak běžné bydlení u nás v Evropě. Napustil jsem si vanu teplou vodou a tryskami jsem se oddával příjemnou hydromasáží - i toto je jeden ze silných jihoamerických zážitků na které člověk jen tak nezapomene.
 
Fotovideo ARGENTINA
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář