Jdi na obsah Jdi na menu

Den dvacátý třetí pátek 18. září 2009

19. 9. 2009

 

 

23. den -  18. září  2009  pátek   -  do konce zbývá  9 dnů

 

ObrazekDnes ráno se loučíme s Tibetem Serčo - tibetský průvodce a 3 řidiči terénních Toyot nás vezou od ubytovna na hranice Nepálu a zde už do Katmandu jedeme autobusem. Všichni jsme velice rádi tomu, že Mont Everest se nám představil bez mraků v plné svojí kráse a věříme v to, že takto se bude pokračovat i v příštích dnech. Nejdříve čínští celníci nás pořádně probrali - na rentgenu zjistili kdejaký odvážený nerost – tedy polovina z nás vybalovala. Potom byli 3 pracovníci, kteří nám dokonale překontrolovali naše zavazadla - u nich jsem byl asi půl hodinu - nejdříve počítač - koukal a prohlížel si fotky, potom oba dva ruksaky – našel zabalené obrázky v českých novinách a na nich něco o Číně a volal dalšího a prohlíželi to a zjistili, že je to v pořádku. Ale s touto administrativní záležitostí nebyl dnes konec. Přešli jsme hranici přes most na Nepálské území a v kanceláři vyplnili tiskopisy víz, dali fotku a byli u tamního lékaře, zda jsme zdrávi - toto vše trvalo víc jak hodinu. Dalších mnoho hodin jsme jeli autobusem Tata do 180 km vzdáleného hlavního města Kátmandu.

 

ObrazekTyto moje stránky se jmenují „tibetské dobrodružství“, ale měli by se jmenovat úplně jinak, napíši proč. Takže jezdí se vlevo, oproti Číně a Tibetu je zde nekonečná špína, hluk z klaksonů, cesta do Kátmandů i když je mezinárodní silnicí je jako kdyby byla po výbuchu, neopravená, rozbitá - nejdříve jsme jeli krásným kaňonem a tam doprava byla nejsložitější, nedovedu si představit jak v takovém provozu by si počínal český řidič, po většině ctící dopravní předpisy.

 

Jiné je i písmo jinak obrázkové víc zakulacené jak v Tibetu

नेपाली: नेपालको झण्ड, jiná měna už nejsou juany ale nepálské rupie, změnil se i styl ochránců pořádku, ale největší změny jsou v dopravě. Nejen, že se jezdí vlevo, ale styl jízdy věčné troubení a všudypřítomný prach. ObrazekDalší rozdíl je množství motocyklů, autobusy přeplněné ,kde se dopravují i lidé na střeše autobusu, pomalované a vyzdobené nákladní auta opět značky Tata, chaos na silnici, kde vůbec není čárové označení - proto není divu, že cesta trvala tolik hodin.

 

Mají zde úplně jiný čas, oproti Číně jsme vrátili hodinky zpět o 2hodiny 15 minut.

 

Složení obyvatelstva je také jiné už zde nejsou buddhisti, ale hinduisté, už se zde nejí hůlkami, ale pravou rukou, druhá ruka je totiž nečistá - ale nevím co si má počínat člověk, který má „obě ruce levé“. Dámy jsou oblečené v slušivých hábitech, domy jsou stavěny jinou technologií do výšky,doprava hlavně ve městě je neorganizovaná a hlučná, prašná a zasmolovaná od množství motocyklů.

 

Kátmandů - hlavní město Nepálu má asi milion lidí, přeplněné ulice, přeplněné silnice auty a  motocykly, Staré město přeplněné lidmi. Autobus zastavil a my se vydali asi na tříkilometrovou cestu k hotelu se všemi zavazadly co máme, já mám toho víc jak dost a proto tričko čisté a voňavé z domova bylo plné potu a prachu. Šli jsme za sebou jako husy, stále narážejíce mohutnými zavazadly do vystaveného zboží či Nepálců a poskakujíce před troubícími auty či motocykly.

 

ObrazekVečer jsme poprvé vyzkoušeli nepálskou kuchyni - pili pražené proso s teplou vodou, i když naprosto nezvyklé pití, přesto to chutnalo skoro jako pivo, které zde je velice drahé.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Cesta Tibet - Nepál do Katmandu

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář