Jdi na obsah Jdi na menu

Den dvacátý sedmý úterý 22. září 2009

22. 9. 2009

 

 

27. den -  22. září  2009  úterý    -  do konce  zbývá 5 dnů

 

Indie – rozloha země 3287263 km2, počet obyvatel 1065071000, hlavní město New Dehli, úřední jazyk – hindština, angličtina, státní zřízení - federativní republika, měna – indická rupie, náboženství hinduisté 81%, muslimové 12%.

 

Ráno v 6,30 hod jsme od hotelu odjížděli rikšama asi 5 km k hranicím mezi Nepálem a Indií, opět vyřizování probíhalo zmatečně, i Indie má dost papírů a razítek, i kdybychom za pár dní neodlétali z Dillí, prošli bychom hranici bez víz, které jsme měli od července v letošního roku i bez razítek. Vlastně rikšama jsme projeli i vlastní hranici a nasedli do 2 větších terénních vozů, které nás měli dovést do 400 km vzdáleného Varanásí. V 9.hodin jsme se nabalili, zavazadla na střechu a po 6 resp. 7 jsme se namačkali společně s 2 indickými řidiči do aut.

Jel jsem v autě s Marcelou, Olinkou, Aničkou, Jirkou, Arnoštem, řidičem a jeho pomocníkem i dnes jsme měli defekt přední pneumatiky a byla časová ztráta zhruba 1. hodinu. 

 Jestli někdo považuje Tibet a Nepál za špinavý a zaprášený, tak v Indii ještě nebyl. Mimochodem právě nepálský Kátmandů údajně je nejvíc zaprášené město na světě.

 

A nyní k vlastní cestě: projížděli jsme stále po rovině, kde silnice byli o něco lepší jako v Nepálu, ale neustálý chaos, špína, mnoho aut, náklaďáků, rikší, kol, motocyklů a kolem silnice stánky prodávající, hlavně ovoce - banány, jablka, atd., ale v maximalistickém množství - třeba nepochopím, jak můžou prodávat třeba 4 stánkaři stejné zboží vedle sebe a celou dobu nikdo nic nekupuje, vyvařovny zde jsou umístěny vedle silnice, kde jsou i studny s pumpou a pod ní se umývá nádobí a ta špinavá voda teče zpět do studny,silnice jsou sice asfaltové, ale jsou tam výmoly, vedle je prašná ulice a stále se práší kolem dokola. Všude je množství lidí, kteří postávají, shlukují se a není nikoho vidět, že by pracoval. A takový obrázek jsme viděli stále a stále, za příšerného vedra jsme jeli až do večera a před Varanásí začalo pršet, vlastně se spouštěly proudy vody, takže místně se dělali mnoha decimetrové místní záplavy a dokonce jsme viděli i vyvrácené stromy u silnice. I když zavazadla byly přikryty na střeše, přesto voda nám vlezla i do zavazadel, snad nám ještě vyschnou samy od sebe.

 

ObrazekVaranásí je město, kde žije několik milionů lidí je přeplněno auty, rikšemi, motocykly a lidmi – vše toto konání se děje bez dopravních zásad, každý si dělá na silnici, co chce a přitom každý téměř pořád používá klaksony různých intenzit a zvuků, prostě mela, hluk, ale spíš randál, připadá mi to,že místní obyvatelé si tímto konáním jaksi kompenzují tu jejich nečinnost a agresivním troubením si  zvyšují sebevědomí.

 

Taková je Indie, která za pár hodin se mi tak jeví. Dnes jsme okusili i místní stravu- bezmasá, pálivá, levná, ale podávaná v příšerných hygienických podmínkách, jíme zde z ovoce jen banány, pijeme jen balenou vodu - jinak by nás zastihly zdravotní problémy, a to nechceme, zbývá nám jen pár dní a nocí.

 

ObrazekJsme ve Varanásí v hotelu kousek od veletoku Ganga, kde právě před našimi okny je rituální spalování 6 mrtvol, při tom zvoní zvony, nesmírný zápach, množství lidí- příbuzných, kteří nikterak nermoutí, snad se i radují. Poté popel půjde do nejposvátnější hinduistické řeky Gangy. S Arnoštem jsme šli se podívat, nedovolili nám filmovat, přestože jeden z příbuzných, kde spalovali jeho otce chtěl filmovat, abych film mu do Indie poslal, ale vznikly komplikace a raději jsme odešli bez snímků na pokoj. Přesto jsme viděli do právě rozhořené hranice dřeva s nebožtíkem asi ze dvou metrů, konkrétně jak nebožtíkovi začala hořet hlava. Pokusím popsat hranici dřeva: dvě asi 2 metrové kulatiny, na nich příčně uložené kulatiny těsně vedle sebe opět 2 dlouhé kulatiny na nich několik příčních na ně dají ostatky mrtvoly a opět dlouhé dřeva a příčný záklop. Dole dají snopky slámy zřejmě rýžové a na rozhoření hranice házejí zřejmě obilí, které hoření podporuje, hranice hoří za stálého dozoru a dřevěným bidlem udržují hořící hranici jak je třeba, aby tělo mrtvoly bylo dokonale spáleno. Poté všechno se zamete a  nechá se  odnášet po řece Ganga. A tohle všechno končí, když oheň dohoří až ráno. Spalování v hnátech není levnou záležitostí, Obrazekna spálení těla je třeba 200 kg dřeva a 1 kg stojí 100rupií, nepálí se jen těhotné ženy, děti a svatí mužové, a ti, kteří si nemohou dovolit obřad a nákup dřeva - tito se pohřbívají hozením s kamenem do řeky. Těchto spalovacích míst v Indii jsou celkem 4, ale tady u řeky Gangy jsou nejdůležitější, ale také nejdražší a jen málo z Indů si jej může dovolit.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Varanásí, Ganga, Indie

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář